Jablko Jablečný

sobota, srpna 12, 2006

Petrohrad, Nizni Novgorod, Moskva (8.-10. den)

Muj posledni post koncil slovy "za par hodin odjizdime autobusem do Moskvy". Smutne bylo nase zjisteni, kdyz jsme v 21:12 dorazili na petrohradske autobusove nadrazi, abychom zjistili, ze autobus nejezdi ve 21:30, ale v devet. Nutno dodat, ze chyba byla zcela na nasi strane a ruska autobusova spolecnost nam dokonce vratila vetsi cast zaplacenych penez za jizdenku. Nu v Petrohradu jsme tedy zustali o noc dele a sklidili patricny uspech po navratu na hostel... Den navic se zpetne docela hodil, protoze jsem se tak stihl podivat i do Isaacovy katedraly, ktera byla ve stredy sproste zavrena a kterou jsem davno oplakal :o)

Autobusy do Moskvy uz byly vyprodany, a tak jsme museli na drahy vlak. Nikdo z hostelu nevi proc, ale zeleznice si pravdepodobne uvedomuje atraktivitu trasy Petrohrad-Moskva a masti si na ni kapsu, jak to jde - autobus stoji 600 rublu, vecne vyprodana treti trida ve vlaku 700 a druha pak uz 1700-2000 :-( My tedy vyrazili druhou a byla to jizda luxusni, protoze s nami v kupe (pro 4 lidi) jela jakasi mamina se synem na svatbu a vezla ohromnou kytici lilii :o) Miky se nevtirave zeptal, jestli maji nejake piti a oni hned ze jo a uz byla lahev (teda spis lahvicka) na stole... Ze synacka se pak vyklubal namornik jezdici na jaderne ponorce a byl pry moc rad, ze muze s nekym mluvit anglicky. Celkem jsme takhle jeli asi 15 hodin a v naproste pohode. Jeste chvili a na ruske vlaky nedam dopustit :o)

Nizni Novgorod je fantasticke mesto, clovek se tu vskutku bajecne pobavi. Kdysi tam byvalo dulezite obchodni centrum na Volze, ale soudruzi se pozdeji rozhodli, ze lepsi bude ve meste vyrabet zbrane. Historickym stredem mesta je z venku docela pekny kremlin, ktery v sobe ukryva prehlidku vojenske techniky z 2. svetove valky. Mezi tanky clovek take najde trena detske hriste a neskutecne moc svatebcanu. Proste prca tohle misto. Pozdeji zjistujeme, ze mistnim svatebnim zvykem je jit polozit kvetiny k vecnemu ohni u pamatniku padlych 2. svetove valky, ktery byl hned za rohem. To nam leccos vysvetlilo, protoze behem pul hodiny jsme u tanku zahledli minimalne 5 ruznych paru. Nicmene svatebni fotka s hlavni tanku v pozadi a pripijeni sampanskeho z plastovych kelimku je jiste originalni.

Jinak Novgorodane armadu vskutku miluji, a tak o chvili pozdeji ve meste narazime na poulicni prodejce obrazu. Dlouho vahame, zda koupit zatisi se zalivem, osamelym stromem, zapadajicim sluncem a jadernou ponorkou. Nakonec se vzdavame, protoze tohle asi nikdy nepochopime :-) Ale abych jen mesto nehanil, bylo moc dobre videt take neco jineho nez Moskvu a Petrohrad. Vyjma te armady je to mesto jake kazde druhe u nas doma. Skoda jen, ze Mikymu vecer pred odjezdem ukradli fotak, jinak bych byl napsal, ze je i zcela bezpecne..

Na noc prejizdime autobusem do Moskvy. Brzy zjistujeme, ze pocet sedacek neni pro nocni autobus vubec zadnym omezenim. Nakonec na podlaze je vzdycky dost mista. Dobre, ze jsme si koupili jizdenky dopredu. Rusky ridic, ktery se v detstvi touzil stat se zavodnikem, prijizdi do Moskvy o dve hodiny drive, nez mel. Je 4.30 rano a do centra se nam zatim jit opravdu nechce. Nastesti moskevske autobusove nadrazi ma skvelou moderni cekarnu, kde travime dalsi dve hodiny, nez se odhodlavame vstoupit do podzemi moskveskeho metra. Tech jejich 11 linek je vazne legrace. Musim se pochlubit, ze jsme za cely den jeli spatne jen jednou a to jen jednu stanici :-D

Moskva nas moc prekvapila. Nevim proc, ale ocekvali jsme hnusny mesto s vyhlasenym Kremlinem a hrobkou Lenina. Byli jsme tam nakonec jen jeden den a bylo toho opravdu malo. Turistika se nam darila, moc nas pobavila moznost podivat se na Lenina bez fronty za 400 rublu - ona jim ta korupce kvete primo na Rudem namesti, to je vazne bomba.
Take jsme kupovali novy fotak a odpoledne vyjeli na kraj mesta na jakousi vyhlasenou vyhlidku. Ta me osobne az tak skvela neprisla, ale nez jsme ji nasli, zeptali jsme se na cestu jednoho kolemjdouciho studenta a ten s nami pak zustal dalsich 5 hodin. Ze pry nema co delat. Vadimovym snem bylo dostat se do Britanie a neustale se nas zvedave vyptaval asi na milion veci. Vubec se mi nechtelo verit, ze turista muze nekoho tak strasne moc zajimat. Take me zaujalo, ze studoval na universite a nemel email. Opustil nas vlastne asi az kolem jedenacte vecer, kdy jsme uz museli jet na vlak. Predtim jsme stihli jeste ohromujici nocni Rude namesti :-)