Transibirska magistrala a Bajkal (11.-16.den)

Kdyz jsem se kdysi doma dival v nedeli rano na Primu na Svet 200x, kde byla vysilana jedna z mnoha reportazi v ramci projektu "Cesta kolem sveta za 52 tydnu", zaslechl jsem neco jako "Je nebezpecnejsi jizni Afrika nebo Transibirska magistrala". Mam dojem ze cela cesta vlakem pres Rusko je tak trochu podfuk, teda aspon v nasi treti tride. Ve vlaku jsou naprosto normalni lide, kteri proste jedou na vylet nebo domu. Jediny kdo pil vodku a pivo byl Miky :-) a cestou se toho proste moc zajimaveho nestalo. Teda ve smyslu vyhlasenych vodkovych pitek a nekoncicich vlakovych party. Pravdou je, ze lide jsou pratelsti, radi se podeli o jidlo a russti studenti se radi anglicky pobavi. Na druhou stranu spousta lidi si vas ani nevsimne. Proste jen dlouha jizda vlakem v krajine nekoncicich lesu :o) Mozna to je jen problem treti tridy, protoze clovek zije na prostoru 180x60x60 a kdyz uz potka nekoho, s kym by se sel bavit, tak muze jit leda tak do ulicky pred zachod (jinak jsou vsude podel vagonu postele). Ale i tak clovek samozrejme na par zajimavych lidi narazi.

I kdyz mnohem lepsi jsou pravidelne zastavky v ruznych mestech a malomestech, kde si lide hromadne dokupuji jidlo a piti. Bavilo me pozorovat ruznou nabidku na odlisnych mistech - nekde melo par starenek v pytliku jen varene brambory, par okurek, rajcat a susenych ryb a to bylo vse. Na vetsich nadrazich pak clovek koupi v podstate cokoli. Nejlepsi byla jedna stanice, kde se neprodavalo jidlo, ale plysovi medvedi. To jsem fakt nepochopil, clovek ma hlad a kam oko dohledne vsude samej medved :o)

Nicmene 87 hodin uteklo neocekavane rychle a vylezame v Irkutsku a hned se k nam hlasi nejaka zena, ze pry nas u sebe za nejake penize ubytuje a ze uz pro nas koupila jizdenky na zitra na rano do Olkhon Island. Nestacim valit oci. Nakonec se vse vysvetluje tim, ze Miky ve vlaku narazil na nekoho z Tomsku, ktery nam toto nabizel. My jsme to sice nechteli, ale prisli si pro nas stejne. Nekde se stala chyba v komunikaci. Koupene jizdenky nas presvedcuji, abychom sli s nimi. Nakonec videt opravdovy rusky panelak to se nestava kazdy den. Vecer jdeme spolecne s mamkou a s jeji anglicky mluvici kamaradkou do mesta a koncime v jakesi restauraci. Vypada to, ze jsme zvani. Teda az do doby, nez prinesou trochu vyssi ucet. Nakonec si kazdy plati sve sam, ruska pohostinost tentokrat trochu zklamala.

Rano jedeme mikrobusem sedm hodin na Olkhon Island, coz je mistni nejvyhlasenejsi misto. Ridic je opet zavodnik, takze misto sedmi hodin jedeme sest. Je stovou po prasne silnici nam ale uplne prijemne nebylo. Tradicne si rikame, ze on se take nechce zabit.. Hned po prijezdu na ostrov se nas u mikrobusu ujima buriatska starenka a nabizi skvele levne ubytovani primo u ni doma. Stary dreveny domek, netekouci voda, kadibouda venku, naprosta parada :o) Na pokoji jsme s Britem Tomem, s kterym se dalsi den marne pokousime pesky dojit k jakemusi jezeru v lesich. Nicmene tura to byla pekna a trochu mi pripominala prochazku po hrebenech Velke Fatry. Vylet zakoncujeme v mistnim obchode - behem pul hodiny mam v sobe rybu uzenou, varenou i syrovou solenou. Mistni priprava ryb je pro nas docela zvlastni, protoze ryby nikdo nekucha. Jak je ryba ulovena, necha se patrne viset za ocas az vyschne nebo ji nekde vyudi, ale pokazde pekne se vsemi vnitrnosti. Nicmene jsme se neposrali, takze to snad tak hrozne nebude :-D

Ostrov me dost ucaroval, jsem pryc nekolik hodin a myslim, ze se tam jednou vratim. Skvele to tam musi byt na kole se stanem, protoze kempovat se da uplne vsude, pitne vody je v jezere opravdu dost a ostrov je ve sve samote proste nadherny - osamele planiny, lesy, utesy, stare drevene vesnice... Navic Olkhon Island je 70 km dlouhy a asi 10 km siroky, ale zije na nem pouhych 1500 mistnich, kteri drive lovili ryby. Kdyz ryby dosly!!!! tak se rozhodli rozvijet cestovni ruch a docela se jim to dari. Nastesti si vesnicky jeste dokazaly uchovat svou puvodni tvar, tedy zatim, protoze na par mistech uz rostou nove hotylky a hospody :-( Zustali jsme na ostrove 4 noci a pryc se nam vskutku nechtelo. Vcera jsme pak s Tomem zasli v noci do ruske sauny na plaz primo u jezera, coz jen podtrhlo skvelych par poslednich dni. V pul jedne k nam najednou prisla nase pani domaci, ze pry s ni musime nekam ven. Odvedla nas do hospody a hrozne vtipne a tak trochu dojemne se s nami loucila.

Vubec "nejlepsi" zazitek nastal dneska rano, kdy jsem chtel jit na zachod, ale bohuzel to neslo, protoze jednomu Frantikovy, ktery bydlel posledni dva dny take s nami, do nej spadly vsechny doklady. Dost jsme ho litovali, ale jak to dopadlo nevim, protoze nam opet jel mikrobus...

Zitra rano se presouvame do Arshanu, coz by mela byt budhisticka vesnicka v jednom mistnim podhorskem udoli a ke konci tydne se konecne zacnem priblizovat Cine. Moc se na to tesim, protoze Rusko jsem bral vice mene jako transport do Pekingu. A zatim to byl prekvapive prijemny transport :o)



PS. a tohle neni smetak, ale takhle moderni buriate obetovavaji svym bohum :o)