Luyong, Xi'an a mesita a hlinena armada

Jupiii, konecne jsem proboural barieru cinske cenzury a podarilo se mi najit pocitac, ktery mi umoznuje prihlaseni na www.blogger.com Vetsina internetovych kavaren tu ma (musi mit) totiz uspesne nainstalovany jakysi vychytany filtr a nektere stranky proste nefunguji.

Tak tedy Luyong - nas plan byl v celku jednoduchy - prijet, videt a vecer zase odjet. Na nadrazi jsme si otevreli pruvodce a zjistili, jak se cinsky pise Xi'an. Pak nastalo male patrani a na svetelne tabuli jsme identifikovali neco, co by mohl byt nas vlak. Opsali jsme si tedy jeho cislo a cas odjezdu (to je nastesi psano cislicemi jako u nas) a s uzmoulanym papirkem v ruce jsme si vystali frontu k pokladne. Hmmm, spaci vozy jsou uz vyprodane, takze na nas zbyly jen sedacky. To bude zase noc :o)
Nicmene cekal nas den v Luyongu, kde je jeden den bohuzel malo - pobliz mesta je udoli desetitisice budhu a o kus dal pak chramovy komplex Shao Lin. Ve dnou dnech to je urcite prima vylet, ale Miky chtel stihnout oboji, s cimz jsem nakonec souhlasil a nasledovala celodenni honicka v pronajatem taxiku po mistnich pamatkach v japonskem stylu - prijet, vyskocit, nafotit, odjet :-/ Zas az tak rychle to sice nebylo, ale proste mit vice casu, urcite bych si ta mista uzil vice.
Udoli desetitisice budhu je kilometr dlouha stezka podel reky, nad kterou se tyci docela vysoke piskovce - a prave do nich Cinane kdysi tesali ruzna budhova vyobrazeni - budha maly, velky, tlusty, tenky, v jeskyni i venku na skale - proste vsude kam se clovek podiva, vsude samy budha. Nektere sochy / sosky jsou uz docela zvetrale, ale jine zase pomerne zachovale. Jinak v Cine maji takovych mist se spoustou budhu vic, asi nejake hobby :o)) Nicmene tato mista jsou dnes uz spis jen atrakci pro turisty, zadneho mnicha jsem u skal nepotkal (i kdyz v okolnich klasterech samozrejme jsou).

Odpoledne pak nasledoval presun autem k Shao Linu - coz je cca 70km, na mistni vzdalenosti tedy uplne kousek. Klastery i skola svetoznamych bojovniku, jsou pry oblkopeny uzasnou prirodni scenerii - pry, my jsme nevideli nic vic nez mlhu, ale tu tady v Cine vidime uz asi tyden. Nicmene skola Shao Lin je stale otevrena a v ted uz nevim presne, ale je v ni zapsano tusim nekolik tisic kluku, jejichz vyuka probiha vsude, kde je zrovna misto - casto pred zraky turistu. Divne. Docela jsem koukal, kdyz asi tak osmi az deviti leti kluci skakali na mokrych kocicich hlavach premety a salta stranou. A kupodivu jim to neklouzalo a nepadali, asi nejaky shaolinsky trik.
Vyborna byla ukazka toho, co vsechno ti slavni bojovnici umi - to se turiste nazenou do jednoho salu a tam si pak ti sikovni kluci lamou zelezne desticky o hlavu, ohybaji bambusove kopi s ostrim na svem krku apod. Jinak musim rict, ze vsichni tam umi uplne skvele padat (jako vazne dobre, to by se na kole nebo na lyzich jen hodilo), takze k zraneni asi ani moc nedochazi. A kdyz jsem videl jejich obratnost, vytrvalost a usili, tak se vazne musim ptat, kolik z nich by skoncilo na Olympiade v Pekingu na bedne, sportovci by to podle me totiz museli byt bajecni. Jinak shaolinsti mnisi samozrejme telefonuji mobilem, piji Colu...
Zpatky jsme jeli zase tim samym taxikem a uz radne napruzeni, protoze rano jsme se domluvili na nejake cene a behem dne jsme pak museli platit jeste ruzne parkovne, dalnicni poplatky apod, o cemz rano nepadlo ani slovo a co nam vylet dost prodrazilo. Priste uz budeme chytrejsi ze? Nakonec jsme zaplatili vse, takze mame ciste svedomi a aspon jsem tomu... ...no ridicovi mohl rict, co si o jeho jednani myslim. Docela mi to udelalo dobre, i kdyz myslim, ze z anglictiny stejne pochytil asi tak kazde desate slovo :-)

Nocni vlak do Xi'anu byl nakonec docela v pohode, presto ze sedacky bohuzel vypadaly trochu jako v nasem starem dobrem ceskem motoracku, takze clovek mohl delat cokoli, jen ne spat. Hned na nadrazi v Xi'anu nas odchytila nejaka pani, ze by nam pry nabidla ubytovani v jejim hotelu. Hotely se tu vubec v mensich mestech (tzv. 6 milionu lidi a mene :o)))) o turisty docela pretahuji, takze na kazdem nadrazi zatim stalo spousta hotelovych delegatu s jedinym ukolem - ulovit turistu. Nicmene ta pani, co nas oslovila, byla zrovna nahodou z hotelu, ktery jsem si vyhledl v pruvodci. Tak tomu rikam stesti, za chvilku jsme uz meli pokoj a vsechno klaplo tentokrat prijemne rychle.
V Xi'anu jsem se osobne nejvice tesil na muslimskou ctvrt (no je to ostuda byt v Cine a hledat muslimy, ja vim). Nicmene krom toho, ze sem tam nekdo prodaval halvu a sem tam nekdo arabske koralky, orisky a typicky preslazene sladkosti, tam vlastne nebylo nic :o) I kdyz nakonec ono NIC bylo to nejzajimavejsi - byla tam totiz mesita, ale kdybych nemel v pruvodci napsano, ze se jedna o mesitu, tak bych rekl jen "dalsi cinsky chram". Zadny minaret, zadna typicka kopulovita stavba, proste dalsi cinsky chram, tentokrat ale v muslimskem stylu. Z hedvabne stezky sem bylo zkratka zavlecen kus z arabskeho nabozenstvi, ale veskera architektura zustala ryze cinska. Take jsem marne doufal, ze tam bude spousta cajoven a treba i dymka, ale z toho jsem vystrizlivel vazne brzy. Jinak v Xi'anu jsem snad nevidel normalni neturistickou cajovnu - pravda je, ze jsem byl prevazne v centru mesta, ale snad i tam ziji Cinani ne??

Dalsi den byl ve znameni povinne prohlidky Terracottovy armady, jednoho z cinskych "must see sights". Priznam se, ze jak tradicne od takovych mist prilis ocekavam, tak odchazim pravidelne lehce zklamany a nejinak tomu bylo zde. Armada je bezpochyby jedinecna, krasna a dokazala by cloveka fascinovat hodiny.. ..jen kdyby bylo cele muzeum trochu jinak postavene. Jedine misto, kde je mozne stat vojakum tvari v tvar a nebyt pritom na metry vzdalenem ochozu nad nimi, je totiz vyhrazeno pro jakousi firmicku, ktera tam za 500 nasich korun vystavi turistum pod heslem "It is worth more than you can ever pay" jednu fotku. Tak to tedy pekne dekuji, ne. Dobrou zpravou pro turisty oproti tomu je, ze v celem muzeu se smi fotografovat. Spatnou zpravou pro hlinenou armadu je, ze spousta turistu zcela ignoruje zakaz foceni s bleskem.
V dalsich casti muzea jsou pak ve vitrinach vystaveny sochy vybranych vojaku a vlastne az zde si clovek uvedomi jejich prave rozmery. Cestou z muzea se pak clovek musi prosekat hordou poulicnich prodavacu malych hlinenych kopii vojaku z muzea, kteri nekdy umi byt neuveritelne doterni. Nejak nedokazdou pochopit, ze jejich zbozi proste nechcete a nabizi a nabizi a nabizi a vnucuji se a prudi :o)

Nerad bych, aby to vypadalo, ze Cinu nejak pomlouvam, me se tady hrozne moc libi. Jen zacinam trochu litovat, ze jsem tu jen na mesic a kousek, coz je na takovouhle zemi vlastne nic. Ted jsem uz par dni v Chengdu, ktere je plne poulicnich cajoven, prijemnych lidi a dobrodruzneho jidla - dobrodruzneho, protoze v zarizenich me cenove kategorie neexistuji ani obrazky jidla ani anglicke menu a jeden nikdy nevi, co ze si to vlastne objednal za dobrotu :o) Jo a v Cine taky temer vubec neznaji cokoladu. Pomooooooooc :-)