Chengdu, Leshan, Hora Emei, Emei, Emei, Emei :o)
Dalsi zastavkou na me male ceste velkou Cinou bylo mesto Chengdu, kde v porovnani s predchozimi tak nejak dvakrat nic neni - teda v porovnani s kdysi kralovskym Xi'anem a Pekingem. Ale za to lide v Chengdu jsou takovi nejaci pohodovejsi, mestem proteka reka a podel ni jsou same cajovny, kam chodi mistni propadat svym gemblerskym vasnim v kartach a deskovych hrach. Konecne cajnovna pro mistni :-) Teda ze tady nic neni, je tu spousta parku a nescetene chramu. Chengdu je take centrem Sichuanska a tim padem i sichuanske opery. Na jednom takovem predstaveni jsem byl a bylo to moc zabavne. Nevim, jestli to mela byt opera (teda rikali tomu tak) nebo ukazky ze sichuanske umelecke tvorivosti, ale za vecer se na podiu vystridalo nekolik umelcu, nekteri solovali jini meli doprovod a cele to byl spis jako nas kabaret s jedinym ucelem - bavit publikum :o) Prijemny vecer byl zakoncen tzv. vymennou masek, kdy jeden herec ma na obliceji nekolik (zhruba deset) masek vyjadrujici nejaky pocit a v neuveritelne rychlosti je ze sebe jednu po druhe strhava. Nikdo z nas nepochopil, kam ty masky mizely. Zkousel jsem je nachytat na fotaku a mackal jsem spoust, co se dalo, ale zadna nadeje. Proste v jednu chvili tam maska je a v druhe uz ne/je tam jina :o)
V jednom chramu jsem se stavil na caj a oslovil me mistni ucitel anglictiny, jestli bych nesel jako atrakce do jeho tridy. Rekl jsem si, ze byti opickou muze byt docela zabavne, tak proc ne :o) Nakonec jsem to musel zrusit, protoze jsem dostal jine nez vysnene jizdenky na vlak z mesta a nestihl bych horu Emei. A na tu jsem se vazne tesil.
Cestou do mestecka Emei jsem se mel v planu stavit jeste v Leshanu na Velkem Budhovi. Dneska je to vlastne nejvetsi Budha na svete, protoze jeho starsi bracha byl pred par lety vyhozen kdesi v Afghanistanu tehdy jeste vladnoucim hnutim Taliban do povetri. Cestou autobusem do Leshanu jsem se dal do reci s jednim Cinanem a nakonec jsme skoncili na obede u jeho tatky v moc prima rybi restauraci. Rikal jsem si, ze to jidlo bude tentokrat asi trochu drazsi, protoze to misto vypadalo vazne pekne, ale libilo se mi to :o) A oni nakonec, ze samozrejme nic nechteji, ze je to jejich restaurace a ze jsem jejich host. Pak me jeste dovedli na autobus a ten kluk pak se mnou jel jeste pres cele mesto k Budhovi, kde jsme se rozloucili. Cinani jsou proste neuveritelni.
Jinak Velky Budha je.. ..ohromny, prichazi se k nemu po ceste tak, ze clovek nejdriv stoji na urovni jeho hlavy, teda resp. horni poloviny jeho hlavy, takze je to docela komicky, protoze treba jeho nos je myslim asi tak velky jako dospely clovek :o) Pak se schazi po male pesince vytesane do skaly k jeho noham a konecne je ho mozne videt celeho. Na pesince je dost blbe, kdyz clovek narazi na organizovane turisty, protoze kazdy z nich si tam musi delat se vztycenou pazi desne prirozenou fotku naaranzovanou tak, ze rukou hladi Budhu po hlave. Aaaaaaaach. Cela cesta se tak dost protahuje. Bohuzel turistu je tam vazne moc, takze nekdy nezbyva nez cekat. Jinak muj "rybi Cinan" (ambice naucit se cinska jmena jsem uz davna vzdal) rikal, ze jeho tata jako maly lezaval Budhovi po hlave. Tak to uz dneska nastesti nejde. Prece jen ten turismus, zda se, obcas prospiva.
Od Budhy jsem se pak poslednim vecernim autobusem presunul do docela blizkeho mestecka Emei, v kterem jsem preckal noc, rano si pujcil dve bambusove hulky, nechal si v uschovne batoh a jako spravny turista vyrazil vzhuru na vrchol teto z jedne z peti nejposvatnejsich budhistickych hor. Vstaval jsem asi az na devatou, takze spousta lidi uz byla pryc.. ..teda spousta - existuji dva zpusoby zdolani vrcholu - prvni je, ze vstanete ve 4 rano, sednete na autobus, ktery vas vyveze asi do 2500 metru, tam presednete na lanovku a v pul sedme uz cekate ve trech tisicich na vrcholu na vychod slunce. Takto bohuzel, jak jsem pozdeji zjistil, postupuje vetsina lidi. No jejich skoda, protoze Emei je vazne nadherna hora. Teda hora to je vlastne docela nudna, ale za to jeji okoli je paradni. A jsou tam divoke opice :o)
Prvni den rano trochu kapalo, ale nez jsem se vyskrabal z postele, tak prestalo a mohl jsem vyrazit. Cela hora je pokryta hustym zelenym porostem a pry vecne zelenymi lesy a jak rano prselo, tak vsude byla para a bylo to proste uzasne. Bohuzel para znamena vysokou vlhkost. Teda spis extremni vlhkost. Myslim, ze prvni dve hodiny jsem se jenom potil. A to tak, az se mi Cinani smali :o) Za jeste ranniho mlhaveho oparu jsem take dorazil k prvnim klasterum, kterych muze byt na hore treba kolem deseti.. ..zkratka uzasne.
Kolem poledne jsem dosel skupinku sesti Britu, kteri odesli ze stejneho hostelu jako ja asi hodinku prede mnou, dali jsme se do hovoru a spolu pak sli vlastne skoro dva dny. Vyhoda velke spolecnosti je i pri jidle - clovek si muze objednat spoustu dobrot z menu a pak ujidat jako u svedskeho stolu. Udelali jsme to tak dvakrat a i to bylo bezva. Asi po dvou dalsich klasterech narazime na prvni opice. Na oficialni mapce (ktera je jeste stokrat horsi, nez moje ruska nocni mura z Arshanu - tahle cinska vypada mnohem vic jako jako planek DisneyLandu nez turisticka mapa). Tak teda na tyhle mapce nazyvaji opici oblasti "joking monkey zones". Tak tyhle joking opice loni vykousli Martinovi kus dlane. Mam z nich docela respekt.
Je docela fajn pozorovat opice, kdyz jsou treba na druhe strane reky nebo kdyz zrovna zerou svacinu cinskych turistu - Cinane totiz z nepochopitelnych duvodu 1. maji jidlo, ktere je ale na hore skoro vsude a kupodivu levne 2. nemaji batohy ale igelitove sacky, ktere opice pry moc rady trhaji. Jak bylo napsano na zdi hostelu dole v Emei - Jdete kousek za cinskymi turisty nesouci igelitky, je zabavne, kdyz na ne opice zautoci. Teda loni u Martina to asi moc zabavne nebylo, ale ony si opice vetsinou vemou nejaky ten pytlik a o lidi se moc nezajimaji. Nerozumim tomu, co se loni stalo.
Jinak je docela dobre videt, jak jsou opice vycvicene - byli jsme zrovna u klastera, kde je opic vzdy nejvice, protoze tam maji jidlo, a jedna z Britek si otevrela batoh, ze si vytahne fotak.. ..a uz mela opici v batohu. Ony proste vedi, ze v batohu je jidlo. Neuveritelne :o) Ja jsem si zase jednou odlozil batoh a fotil jsem.. ..a opice po chvilice nasla skulinku, kde couhal kus igelitky a zacala mi ji hned trhat. Asi se ji libilo me spodni pradlo, ktere v ni bylo :o)) Ale zpatky k hore. Me na ni doslova fascinovala priroda scenerie. Pripadal jsem si jako v nekoncici botanicke zahrade. Bohuzel cela cesta ze spoda az na vrchol je dlazdena, resp. clovek neustale slape do schodu. V hostelu bylo napsano, ze celkem jich je udajne 66.000. Na vrchol vedou dve cesty, takze jsem vyslapal jen pulku (dolu jsem jel autobusem), ale ani to mi neprijde zrovna malo. Po prvnich par tisicich to zacina trochu ztracet, to mi verte.
Priroda super, ale jinak schod, schod, schod, schod... ...navic nevim proc, ale Cinane vedli cestu nahoru pres vsechny okolni vrcholy (a ani tam kolikrat nejsou klastery), takze clovek jde nahoru, dolu, nahoru, dolu, schod, schod, schod...Co me dal zaujako, ze Cinani tyto docela zachovale schody renovuji, coz v praxi znamena velke mnozstvi mistnich lidi nosicich na zadech velke kusy velkych kamenych kvadru. Videl jsem i par koni, ale lidi bylo mnohem vic. Ze by tu byla jeden clovek levnejsi/efektivnejsi nez kun? Teda vlastne dva lidi levnejsi nez kun, protoze kun toho nesl vzdycky za dva. Dobre je treba i zabradli - betonova imitace dreva. Docela dobre provedena, ale proste beton. A pritom tam jsou vsude kolem same stromy :-/
Tak to by bylo neco o technice vystupu a ted to nejlepsi - nahoru po schodech dnes chodi jenom Evropane. Za celou dobu jsem potkal snad jen 15 Cinanu. A ze je pritom Cinanu na vrcholu jako much, jenze lenosi dnes vsichni cestuji zpusobem autobus-lanovka. Hrozne legracni je vsak pohled na samem vrcholu, protoze svete div se, ale ve trech tisicich byva po ranu docela zima.. ..nastesti pro Cinany tam mistni organizace za drobnou uplatu pujcuje modro-zluty teply plast. A ten si tam pujcuje skoro kazdy. Takze vrchol pak vypada jako velke modrozlute mraveniste :o)
Pro me nejlepsi usek byl az dneska rano - prespaval jsem uz bez Britu v klastere asi dve hodky pod vrcholem. Podle toho, v kolik zacina v lete jezdit lanovka na vrchol jsem si rekl, v kolik tak asi muze svitat (rikal jsem si, ze musi jet tak, aby to luftaci stihli videt). Takze jsem nakonec vstaval kolem pate a posledni dve hodiny vystupu vydupal za hodinu (mala trocha osobni hrdosti :o) ). Ta cesta tmou byla ale uplne nejlepsi. Sice se mi rosily brejle, takze jsem je musel sundat, ale sel jsem uplne sam, les byl zcela tichy a najednou slysim buben. Postupne jsem se blizil k dalsimu chramu, kde zrovna probihal jakysi ranni obrad za duniveho zvuku asi hodne velkeho bubnu. To bylo super. Jenze za dalsi chvili jsem dorazil k ceduli, kde bylo napsano neco o 2500m.n.m., coz bylo mene super. Dost me to zarazilo, protoze to by mi na vrchol zbyvalo stale skoro 600 metru a ja uz nejakou peknou chvili sel. Rekl jsem si, ze to musi byt nejaky mistni zert a vskutku za chvili jsem uz byl uplne nahore.
Dobre bylo, ze neprselo. I by se dalo rict, ze byla mensi oblacnost, ale nejaky famozni vychod slunce to teda nebyl. Tak jsem si spravil naladu vysmesnym pohledem na ty modrozlute Cinany a zase jsem sel dolu. Cestou jsem jeste potkal jednoho Itala, s kterym jsem byl asi hodinku. On pak sel pesky dolu, ja uz to pak sjel autobusem, protoze predstava dalsich 30.000 schodu, navic smerem dolu, me uplne desila. Legracni je, ze Cinane kdyz uz neco, tak vyjedou nahoru autobusem a pak to cele schazeji dolu. Tomu vazne nerozumim.
Nakonec jsem zjistil, ze preci jen ne vsichni Cinane jsou pohodlni mestaci - dnes rano jsem, kdyz jsem uz schazel, jsem videl pravy opak - 4 lide postarsiho veku s kusy stareho obleceni obmotanych kolem kolen jako chranice stoupali vzhuru a na kazdem schodu, mozna kazdem druhem schodu, poklekli na ty kamene vlhke schody a snad i polibili zem. Nevim, jak dlouho to tam uz delali, ale byli uz jen pul hodinky od vrcholu. Rikam si, ze takhle to mozna byvalo driv, kdyz Cina jeste neznala autobus....
PS. Zkousel jsem sem dat i nejake fotky, ale po cinske internetove kavarne nesmim chtit zazraky. Nejak to neproslo. Ja jsem rad, ze vubec funguje blogger :o)
V jednom chramu jsem se stavil na caj a oslovil me mistni ucitel anglictiny, jestli bych nesel jako atrakce do jeho tridy. Rekl jsem si, ze byti opickou muze byt docela zabavne, tak proc ne :o) Nakonec jsem to musel zrusit, protoze jsem dostal jine nez vysnene jizdenky na vlak z mesta a nestihl bych horu Emei. A na tu jsem se vazne tesil.
Cestou do mestecka Emei jsem se mel v planu stavit jeste v Leshanu na Velkem Budhovi. Dneska je to vlastne nejvetsi Budha na svete, protoze jeho starsi bracha byl pred par lety vyhozen kdesi v Afghanistanu tehdy jeste vladnoucim hnutim Taliban do povetri. Cestou autobusem do Leshanu jsem se dal do reci s jednim Cinanem a nakonec jsme skoncili na obede u jeho tatky v moc prima rybi restauraci. Rikal jsem si, ze to jidlo bude tentokrat asi trochu drazsi, protoze to misto vypadalo vazne pekne, ale libilo se mi to :o) A oni nakonec, ze samozrejme nic nechteji, ze je to jejich restaurace a ze jsem jejich host. Pak me jeste dovedli na autobus a ten kluk pak se mnou jel jeste pres cele mesto k Budhovi, kde jsme se rozloucili. Cinani jsou proste neuveritelni.
Jinak Velky Budha je.. ..ohromny, prichazi se k nemu po ceste tak, ze clovek nejdriv stoji na urovni jeho hlavy, teda resp. horni poloviny jeho hlavy, takze je to docela komicky, protoze treba jeho nos je myslim asi tak velky jako dospely clovek :o) Pak se schazi po male pesince vytesane do skaly k jeho noham a konecne je ho mozne videt celeho. Na pesince je dost blbe, kdyz clovek narazi na organizovane turisty, protoze kazdy z nich si tam musi delat se vztycenou pazi desne prirozenou fotku naaranzovanou tak, ze rukou hladi Budhu po hlave. Aaaaaaaach. Cela cesta se tak dost protahuje. Bohuzel turistu je tam vazne moc, takze nekdy nezbyva nez cekat. Jinak muj "rybi Cinan" (ambice naucit se cinska jmena jsem uz davna vzdal) rikal, ze jeho tata jako maly lezaval Budhovi po hlave. Tak to uz dneska nastesti nejde. Prece jen ten turismus, zda se, obcas prospiva.
Od Budhy jsem se pak poslednim vecernim autobusem presunul do docela blizkeho mestecka Emei, v kterem jsem preckal noc, rano si pujcil dve bambusove hulky, nechal si v uschovne batoh a jako spravny turista vyrazil vzhuru na vrchol teto z jedne z peti nejposvatnejsich budhistickych hor. Vstaval jsem asi az na devatou, takze spousta lidi uz byla pryc.. ..teda spousta - existuji dva zpusoby zdolani vrcholu - prvni je, ze vstanete ve 4 rano, sednete na autobus, ktery vas vyveze asi do 2500 metru, tam presednete na lanovku a v pul sedme uz cekate ve trech tisicich na vrcholu na vychod slunce. Takto bohuzel, jak jsem pozdeji zjistil, postupuje vetsina lidi. No jejich skoda, protoze Emei je vazne nadherna hora. Teda hora to je vlastne docela nudna, ale za to jeji okoli je paradni. A jsou tam divoke opice :o)
Prvni den rano trochu kapalo, ale nez jsem se vyskrabal z postele, tak prestalo a mohl jsem vyrazit. Cela hora je pokryta hustym zelenym porostem a pry vecne zelenymi lesy a jak rano prselo, tak vsude byla para a bylo to proste uzasne. Bohuzel para znamena vysokou vlhkost. Teda spis extremni vlhkost. Myslim, ze prvni dve hodiny jsem se jenom potil. A to tak, az se mi Cinani smali :o) Za jeste ranniho mlhaveho oparu jsem take dorazil k prvnim klasterum, kterych muze byt na hore treba kolem deseti.. ..zkratka uzasne.
Kolem poledne jsem dosel skupinku sesti Britu, kteri odesli ze stejneho hostelu jako ja asi hodinku prede mnou, dali jsme se do hovoru a spolu pak sli vlastne skoro dva dny. Vyhoda velke spolecnosti je i pri jidle - clovek si muze objednat spoustu dobrot z menu a pak ujidat jako u svedskeho stolu. Udelali jsme to tak dvakrat a i to bylo bezva. Asi po dvou dalsich klasterech narazime na prvni opice. Na oficialni mapce (ktera je jeste stokrat horsi, nez moje ruska nocni mura z Arshanu - tahle cinska vypada mnohem vic jako jako planek DisneyLandu nez turisticka mapa). Tak teda na tyhle mapce nazyvaji opici oblasti "joking monkey zones". Tak tyhle joking opice loni vykousli Martinovi kus dlane. Mam z nich docela respekt.
Je docela fajn pozorovat opice, kdyz jsou treba na druhe strane reky nebo kdyz zrovna zerou svacinu cinskych turistu - Cinane totiz z nepochopitelnych duvodu 1. maji jidlo, ktere je ale na hore skoro vsude a kupodivu levne 2. nemaji batohy ale igelitove sacky, ktere opice pry moc rady trhaji. Jak bylo napsano na zdi hostelu dole v Emei - Jdete kousek za cinskymi turisty nesouci igelitky, je zabavne, kdyz na ne opice zautoci. Teda loni u Martina to asi moc zabavne nebylo, ale ony si opice vetsinou vemou nejaky ten pytlik a o lidi se moc nezajimaji. Nerozumim tomu, co se loni stalo.
Jinak je docela dobre videt, jak jsou opice vycvicene - byli jsme zrovna u klastera, kde je opic vzdy nejvice, protoze tam maji jidlo, a jedna z Britek si otevrela batoh, ze si vytahne fotak.. ..a uz mela opici v batohu. Ony proste vedi, ze v batohu je jidlo. Neuveritelne :o) Ja jsem si zase jednou odlozil batoh a fotil jsem.. ..a opice po chvilice nasla skulinku, kde couhal kus igelitky a zacala mi ji hned trhat. Asi se ji libilo me spodni pradlo, ktere v ni bylo :o)) Ale zpatky k hore. Me na ni doslova fascinovala priroda scenerie. Pripadal jsem si jako v nekoncici botanicke zahrade. Bohuzel cela cesta ze spoda az na vrchol je dlazdena, resp. clovek neustale slape do schodu. V hostelu bylo napsano, ze celkem jich je udajne 66.000. Na vrchol vedou dve cesty, takze jsem vyslapal jen pulku (dolu jsem jel autobusem), ale ani to mi neprijde zrovna malo. Po prvnich par tisicich to zacina trochu ztracet, to mi verte.
Priroda super, ale jinak schod, schod, schod, schod... ...navic nevim proc, ale Cinane vedli cestu nahoru pres vsechny okolni vrcholy (a ani tam kolikrat nejsou klastery), takze clovek jde nahoru, dolu, nahoru, dolu, schod, schod, schod...Co me dal zaujako, ze Cinani tyto docela zachovale schody renovuji, coz v praxi znamena velke mnozstvi mistnich lidi nosicich na zadech velke kusy velkych kamenych kvadru. Videl jsem i par koni, ale lidi bylo mnohem vic. Ze by tu byla jeden clovek levnejsi/efektivnejsi nez kun? Teda vlastne dva lidi levnejsi nez kun, protoze kun toho nesl vzdycky za dva. Dobre je treba i zabradli - betonova imitace dreva. Docela dobre provedena, ale proste beton. A pritom tam jsou vsude kolem same stromy :-/
Tak to by bylo neco o technice vystupu a ted to nejlepsi - nahoru po schodech dnes chodi jenom Evropane. Za celou dobu jsem potkal snad jen 15 Cinanu. A ze je pritom Cinanu na vrcholu jako much, jenze lenosi dnes vsichni cestuji zpusobem autobus-lanovka. Hrozne legracni je vsak pohled na samem vrcholu, protoze svete div se, ale ve trech tisicich byva po ranu docela zima.. ..nastesti pro Cinany tam mistni organizace za drobnou uplatu pujcuje modro-zluty teply plast. A ten si tam pujcuje skoro kazdy. Takze vrchol pak vypada jako velke modrozlute mraveniste :o)
Pro me nejlepsi usek byl az dneska rano - prespaval jsem uz bez Britu v klastere asi dve hodky pod vrcholem. Podle toho, v kolik zacina v lete jezdit lanovka na vrchol jsem si rekl, v kolik tak asi muze svitat (rikal jsem si, ze musi jet tak, aby to luftaci stihli videt). Takze jsem nakonec vstaval kolem pate a posledni dve hodiny vystupu vydupal za hodinu (mala trocha osobni hrdosti :o) ). Ta cesta tmou byla ale uplne nejlepsi. Sice se mi rosily brejle, takze jsem je musel sundat, ale sel jsem uplne sam, les byl zcela tichy a najednou slysim buben. Postupne jsem se blizil k dalsimu chramu, kde zrovna probihal jakysi ranni obrad za duniveho zvuku asi hodne velkeho bubnu. To bylo super. Jenze za dalsi chvili jsem dorazil k ceduli, kde bylo napsano neco o 2500m.n.m., coz bylo mene super. Dost me to zarazilo, protoze to by mi na vrchol zbyvalo stale skoro 600 metru a ja uz nejakou peknou chvili sel. Rekl jsem si, ze to musi byt nejaky mistni zert a vskutku za chvili jsem uz byl uplne nahore.
Dobre bylo, ze neprselo. I by se dalo rict, ze byla mensi oblacnost, ale nejaky famozni vychod slunce to teda nebyl. Tak jsem si spravil naladu vysmesnym pohledem na ty modrozlute Cinany a zase jsem sel dolu. Cestou jsem jeste potkal jednoho Itala, s kterym jsem byl asi hodinku. On pak sel pesky dolu, ja uz to pak sjel autobusem, protoze predstava dalsich 30.000 schodu, navic smerem dolu, me uplne desila. Legracni je, ze Cinane kdyz uz neco, tak vyjedou nahoru autobusem a pak to cele schazeji dolu. Tomu vazne nerozumim.
Nakonec jsem zjistil, ze preci jen ne vsichni Cinane jsou pohodlni mestaci - dnes rano jsem, kdyz jsem uz schazel, jsem videl pravy opak - 4 lide postarsiho veku s kusy stareho obleceni obmotanych kolem kolen jako chranice stoupali vzhuru a na kazdem schodu, mozna kazdem druhem schodu, poklekli na ty kamene vlhke schody a snad i polibili zem. Nevim, jak dlouho to tam uz delali, ale byli uz jen pul hodinky od vrcholu. Rikam si, ze takhle to mozna byvalo driv, kdyz Cina jeste neznala autobus....
PS. Zkousel jsem sem dat i nejake fotky, ale po cinske internetove kavarne nesmim chtit zazraky. Nejak to neproslo. Ja jsem rad, ze vubec funguje blogger :o)
posted by Jablecnak @ 2:13 odp.
<< Home