FOTO III - cesta k prvnim vyhledum na Everest

Prijelo kolo, deti bezi. Tibetska klasika.















Tahle holcicka uz asi hodne dlouho nevidela neco jako hreben nebo vodu :o) Takovych deti je v Tibetu ale uplna vetsina.















Pred kazdym vyjezdem je treba se poradne posilnit. Kdyz to nejde anglicky, vybiram nejradsi primo v kuchyni - tohle, tohle, tohle.. ..a nudle k tomu :-)















Pod sedlem nam byl hej :-) Tady jedeme zrovna mimo hlavni cestu (ta je trochu videt uplne napravo), protoze obcas je cesta mimo proste snazsi nez po vlastni silnici.















Cesta vzhuru je vzdycky dlouha, ohlednuti zpet do udoli ale obcas docela potesi. Tak uz jen jednou tolik a jsme nahore.















A po necem takovem se tu jezdi tak dlouho, co je svet svetem.















Po trech hodinach poctiveho stoupani rychlosti kolem 6km/hod konecne v sedle. Tohle melo tusim kolem 5200m.n.m., nazev ted dohromady nedam.















..docela tam foukalo..















..ale ty vyhledy. Jednoduse - no comment :-)















Vrcholove, teda vlastne sedlove, foto. I pres velky vitr a zimu tentokrat velmi prijemna povinnost. Everest nalevo, Cho Oyu napravo :-)















A doluuuuuuu, tyhle ruzne silnicky/cesticky jsme postupne sjeli. Ani sirokouhlym objektivem jsem je vsechny zachytit nedokazal. Bylo to prijemne klesani, ve kterem vsak Honza pravdepodobne o sutry rozerval plast. Nastesti jsme meli jeden nahradeni a zadny dalsi nas nastesti az do KTM uz nezdradil.