Lhasa

Posledni dny byly trochu hekticke. Az to skoro vypadalo, ze sednu na kolo a na blog ani nedojde. Nevim, jak dlouho se mi tu dnes podari psat, protoze uz zitra rano vyrazime na kola a mam jeste par restu :o) Tak tedy - me tibetske dobrodruzstvi zacalo minuly patek v Pekingu, kde jsem se vcelku bez problemu pripojil k Slavkovi, Honzovi a Luborovi, s kterymi tu ted mesic budeme jezdit. Setkani jsme vecer oslavili nad pekingskou kachnou, ktera me zaujala asi tak, jako me muze zaujmout vykrmena tucna kachna. Proste zadny zazrak :-)

V sobotu rano jsme se presunuli na letiste kde nam neuveritelne vzali vsechna zavazadla, aniz bychom museli platit nadvahu. A to nas Slavek strasil, ze loni tu musela skupina uplacet lidi na prepazkach, aby jim kola vubec byli ochotni nalozit. Tohle vazne vyslo, stejne jako nasledny skoro 4-hodinovy let do Lhasy. Vysedli jsme tedy nekde kolem nadmorske vysky 3600 metru a nejdrive jsem si rikal, ze je to docela v pohode, ale nakonec to znat preci jen bylo. Divne je, ze 3 tydny zpatky na Emei jsem v 3100 metru bral schody po dvou a tady to bylo jen o 500 vys a schody po dvou by prvni dva dny vubec nepripadaly v uvahu. Postupna aklimatizace na Emei asi udelala sve, tohle jsem vazne necekal. Jinak po rovine se mi tu chodilo po meste vcelku normalne, sem tam se clovek sice musel trochu vic nadechnout, ale jinak vazne oki. Na druhou stranu bydlime ve druhem patre, coz bylo tak akorat, vynaseni kol do tretiho patra bychom uz asi nedali :-)

Tak jeste neco k aklimatizaci - pijeme vodu o sto sest, abychom se poradne zavodnili, ale i tak jsem byl prvni noc porad vzhuru. Nastesti jen prvni, vcera se uz spalo uplne dobre a dneska bych si pomalu troufnul i rychleji do schodu :o) Za to nas pruvodce Slavek byl jedinym, ktereho vyska sejmula. Ale po dvou dnech je i on uz docela hodne v pohode, takze nasemu zitrejsimu odjezdu z mesta na kolech uz snad vazne nic nebrani. Dneska jsme se v ramci aklimatizace vyvezli autem do 4300 na klaster v Gandenu a citil jsem se tam rozhodne lepe nez prvni den po priletu. Coz je dobre znameni, protoze hned pozitri nas ceka sedlo jen tesne pod 4800 a popozitri neco podobneho. A kdyz to prezijem, tak pak uz to bude jenom dobre :-) Na nasi trase s pracovnim nazvem "maximalisticka verze" sice oproti lonsku pribyly tri petitisisova sedla, ale az v druhe pulce naseho pobytu, takze to uz snad pujde. A kdo vi, treba tam ani nedojedeme. I kdyz tibetsky Everest Base Camp by me vazne lakal :o) Bezvadny je i to, ze muj batoh spolu se zbytecnym harampadim pojede autem na nepalske hranice. Usetrim tak kolem deseti kilo, coz je vazne prijemna zmena puvodniho planu..

Tibet. Sem jsem se vazne strasne strasne moc tesil. Prvni hodiny me naprosto uchvatili, kam se hrabe cela Cina. Ulicky stareho mesta Lhasy plne nescetneho mnozstvi poutniku jsou neco nepopsatelneho. Spousta poutniku jsou navic mladi lide, takze se zda, ze Tibet si svou kulturu stale uchovava. Tedy aspon nekde. I kdyz Cina se samozrejme snazi vsemocne Tibet "modernizovat" - zrovna vcera byla v televizi skladan obdiv nove zeleznici, kterou do Tibetu nyni muze proudit 2500 lidi denne. Ale nebojte, nove spoje pry budou rychle nasledovat, takze tohle cislo jeste brzy naroste :-( Uz v Pekingu jsme potkal Cinanku, ktera timto vlakem chtela jet na dovolenou do Lhasy. Jako by tu uz turistu nebylo tak dost - tak treba sehnat povoleni na vstup do Potaly neni vubec jen tak. Nam to vyrizovala agentura a povoleni melo 4 listy a bylo vystaveno na jmeno. U vchodu pak kontroluji pasy, aby se tam nahodou nedostal nekdo jiny. Nejhorsi je pak to, ze do Potaly proudi tolik turistu, ze se cinska vlada rozhodla omezit dobu pobytu uvnitr tohoto sidla na pouhou jednu hodinu (za kterou si samozrejem tucne zaplatite).

I kdyz aspon i ta hodina je dobra - Potala je proste jedinecna - nektere mistnosti jsou skromne, ale pritom utulne. Dalajlamum se tam muselo zit a meditovat vazne prijemne. Na druhou stranu mistni kaple a hrobky byvalych Dalajlamu jsou tak bohate zdobene, ze az nechapu, kde na to vsechno mnisi vzali. Tak treba hrobka kazdeho z Dalajlamu je tvorena vetsinou 500 kilogramy ryziho zlata. Ale byla tam i jedna, kde bylo zlata 3,5 tuny. Toto je samozrejme dopleno nespoctem drahych kamenu a vzacnych artefaktu a cele to pusobi proste uzasne. Stale nechapu, ze to tam Cinani v pri sve brutalni invazi v roce 1959 nechali. Jinak uvnitr se nikde nesmi fotit a na praveho mnicha clovek take moc nenarazi - to spis na Cinana prevleceneho za mnicha, ktery si nekde v koutu hraje se svym novym mobilem a Potala je mu docela ukradena. Stejni "mnisi" jsou i v Dalajlamove Letnim palaci, ktery je sice hezky, ale atmosferu ma nula nula prd.

Mozna to vidim tak kriticky, protoze vubec prvni navstivena pamatka tady v Tibetu byk klaster Sera, kde stale ziji mnisi, kam se stale chodi modlit mistni lide a kde je proste naramna atmosfera. Nejsem verici a ostatni take ne, ale tohle misto nas naprosto ucarovalo. Ted se tesime, az zitra rano slapnem do pedalu a pomalu se zacnem blizit dalsim klasterum, jako byla Sera. Pryc od Cinanu :-) Docela dobry vtip jsem si udelal, kdyz jsem montoval kolo - mel jsem stahnute kliky z konusu a nevim proc, namontoval jsem si je do praveho uhlu. S tim by se vazne asi moc dobre nejelo. Nastesti meli hned v prnim cykloobchode stahovak a uz mam kliky nudne v jedne rovine :-) Takze zitra prvnich 80km po rovine, po zitri snad prejedeme to hrozne sedlo a popozitri dalsi sedlo. Vsechny tyhle dny spime ve stanech, takze internet zcela jiste nebude. Vlastne ani nevim, kdy nejaky pocitac zase uvidim ,ale jestli to prijde, tak zase neco hned napisu..