Tibet na kole II.

Posledne jsem psal hodne o jezdeni, coz zkusim tentokrat vynechat. Dalsi dny z Gyanze byly totiz na jezdeni uplne krasne - jestlize poslednich 90km pred Gyanze bylo staveniste, tak dalsich 250km je uz vsude novy asfalt. Jaka skvela zmena. Ne ze bych mel neco proti sotoline, ale asfalt minimalne neprasi, kdyz se kolem vas prozene kolona Land Cruiseru s beznymi turisty. A nakonec i ty km na asfaltu ubihaji rychleji, takze neni problem ujet 95km z Gyanze do Shigatze za jeden den.
.
Cela cesta byla navic po rovine a mezi poli, kde zrovna probihaly zne. Byla to naprosta pohadka, cas se zastavil a vratil se o 50 a vice let zpatky. Kazda rodinka ma sve male policko a vsechno se dela rucne a za pomoci zvirat, velky traktor jsem tu na 100km videl jeden. Bylo tu sice par malych trakturku, ale ty se vyuzivaji prevazne k vytvareni vetru - to se na motor natahne dalsi trmen a na ten se zapoji vetrak. V takovem vetru pak mistni vydlemi vyhazuji castecene zpracovane obili do vzduchu a asi oddeluji zrna od zbytku. Nic lepsiho me nad tim zatim nenapadlo. Prasi to ale pekelne, takze vsichni maji moderne rousky.
.
Pole a zne jsme neopustili po dalsi tri dny. Pohybujeme se totiz stale kolem nadmorske vysky 4000m.n.m., takze pomerne nizko :-) Idealni misto pro mistni zemedelce. A kdyz zne skonci, nazenou mistni na pole jaky a kravy, aby spasly, co zbylo. To vsechno v zaprasenych udoli pod docela peknymi horami. Proste nadhera.
.
Minule jsem psal, ze pro mistni jsme hodne velkou raritou a plati to porad - kamkoli prijedeme, vsude vzbuzujeme ohromny zajem mistnich, a jsme tak Tibetanum o moc blize nez turiste ve velkych autech.. Kdykoli projedeme kolem vesnice nebo poli, hned za nami vybihaji deti a kdyby mel clovek pocitat, kolikrat rekne denne hello, tak by se upocital. Slovo hello beru take jako indikator sve unavy, protoze jsem zjistil, ze s pribivajicimi kilometry je nam stale tezsi a tezsi mistni zdravit.
.
Tibet je vazne paradni misto, ale uz jen na vesnicich. Ve mestech vetsinou z puvodni kultury zbylo jen par ulicek stareho mesta a zbytek je architektonicky velmi nevkusne vypodoben do cinskeho stylu, ktery do puvodniho tibetskeho zapadne jak pest na oko. Cina kolonizuje a velmi se ji to dari. Krom novych asfaltovych silnic potkavame i spoustu novych a zatim prazdnych prosklenych hotelu, ale dlouho uz jiste prazdne nebudou. S pribyvajicim turismem se bohuzel meni i samotni Tibetane. Vyfotit si nekoho, aniz by za to chtel penize zacina byt pomalu bojovym ukolem dne.
.
Bohuzel nejcasteji chteji penize uplne male deti. No ale nastesti jeste ne vsude, proste je treba vypadnou z mest nekam na venkov a tam je zatim stale jeste docela dobre. I kdyz na druhou stranu na venkove se zase krade, takze si take nevyberete. Deti ve vas asi vidi bohatstvi a nevahaji si vzit. Me takhle zmizel satek a malem i pumpicka a cerne bryle, ktere se ale nastesti podarilo mezi detmi najit. Lubor prisel o svetlo a Honza o Pepsi a cokoladu. Berou proste vsechno, co neni schovane v brasnach :-(
.
Ale byli jsme i na vesnici, kde na nas deti jenom koukali, jak jime susenky, a dokud jsme jim sami nenabidli, tak si nevzali. Takze ne vsude je to zle, chce to hledat a clovek najde :-)
.
Posledni dny jsme meli spise odpocinkove - jezdili jsme sice mezi 70-90km denne, ale po silnicich a az na jeden den s minimalnim prevysenim. Mozna se to zda trochu vic, ale aspon se zacinam citit docela rozjezdene na dny dalsi - pokud to vsechno zvladnem, tak pujdeme behem cca jednoho tydne 4x pres pet tisic. Navic jsme meli planovany odpocinkovy den ve meste Shigatse, ktery jsme zrusili, protoze tam krom betonoveho hradu byl jenom nadherny klaster, ktery jsme zvladli za dopoledne. Takze mame den k dobru a muzeme odpocivat. A ted uz hura do Base Campu Mt. Everestu :o)
.
Vlastne jeste ne - normalne vcera v jednom kopci nas predjel jeden z dalsich Land Cruiseru a za chvili uz stali na silnici vyskladani Japonci s fotakem namirenym primo proti nam. Pak si nas tocili na kameru jeste primo za jizdy. Vazne blazni. To jsem zvedavy, co s nami budou delat pozitri v 5220 :-)