Tibet na kole I.

Pokud nekdo dokaze zaujmout Tibetany vic nez normalne chlupaty Evropan, pak je to vousaty Evropan. A pokud nekdo dokaze zaujmaout vic nez vousaty Evropan, tak je to vousac s helmou na kole jako jsem ted ja, Slavek a Lubor. I kdyz clovek nezaujme jenom Tibetany, stredem zajmu jsme byli i u normalnich turistu - na namesti ve Lhase jsme si chteli udelat fotku "pred jizdou" a hned si nas fotili Japonci a dalsi blazni. Bych chtel vedet, jestli pak doma vypravi "to jsou ti Cesi na kole". Pravda je, ze na kole tady moc lidi nejezdi. Zatim jsme potkali jen jednu partu, ale jela proti nam a jeste za podpory auta - suchari :-)

.

My jsme tedy zacali v utery ve Lhase se smelym cilem dojet behem tri tydnu do Kathmandu. Jedeme pekne na tezko, coz znamena vsechno sebou. Kolik je "na tezko" na kila, to radsi vedet snad ani nechci, ale je to docela dost. Prvni den jsme si na rozjeti dali ze Lhasy 85km po rovine a ja jsem vazne netusil, jestli nas chce Slavek oddelat uz prvni den nebo to mysli vazne. Cestou jsme si zacali uvedomovat, jak skvele je tu jezdit na kole, protoze opravdu kazdy vesnican a skoro kazdy ridic vas tu zdravi, vyhledy na hory jsou fantasticke a jezdit po rovine je tu proste fajn. Nakonec jsme tech 85km nejak dali, ale poslednich 5km bylo vubec nejlepsich - nekde jsem pichnul a uz jsem nechtel menit dusi, takze jsem vzdycky napumpoval, naskocil, ujel jeden km a znova.. ..takhle jsem dojel az k brehu Brahmaputry, kde jsme kempovali kdesi v kerich a polich na uplne genialnim miste. Vicemene okamzite za nami pribehli dva mali kluci z blizke vesnice a zacali vsechno studovat a pomahat nam s vymenou dusi (defekt mel i Honza). Nakonec to byl trn a nebyl jen jeden - kdo z vas dokazal na 5-ti km udelat do duse 7 der??? :-D Spali jsme v 3600 jako ve Lhase, coz jsme uz umeli, takze noc byla uplne v pohode.

.

Dalsi den nas cekal asi vubec nejtezsi vyjezd za cele tri tydny - od Brahmaputry do sedla Gamba La, ktere ma bez par metru 4800. Prvnich 25 km bylo tedy jenom do kopce, ktery nebyl ani tak prudky jako dlouhy. Zpetne mi snad ani nevadila tak nadmorska vyska jako ta delka. Zacali jsme pekne "z ostra" kolem 9-10 km/hod, ale jak cas ubihal, tak nase rychlost klesala a temer celou druhou polovinu jsme jeli uz jen na moral kolem 6-7 km/hod, no spis k tem sesti. Asi od 17km jsem si vsichni staveli na kratkou pauzu snad kazdy druhy kilak, vetsinou i driv. Nakonec jsme se ale vsichni na to sedlo za 4-5 hodin dopachtili a nahore si nas opet vyfotili nejaci Australani a dalsi turiste, co tam jako kazdy vyjeli autem. A pak uz nas cekal kratky ale paradni peti kilometrovy sjezd k posvatnemu jezeru Jamdrok. Ujeli jsme jeste asi 20km a zakempili u jezera v 4400. Vecer kolem nas probehlo par koni, rano stado krav, ale jedinou ujmu nam zpusobili az pastevci, kteri ze Slavka vylakali jeho PETku. Vazne tady nemuzete nikomu udelat vetsi radost, nez mu darovat prazdnou PET lahev. Super byla noc - jezero bylo vecer dost kalne a moc nas nebavilo filtrovat, chlorovat a dechlorovat vodu, takze jsme nikdo dost nepili. Tohle odnesl nejvice Slavek, ale nespalo se dobre asi nikomu. Ja se vzbudil a byla jeste tma a uz se mi vazne nechtelo ani trochu spat. Rikam si, ze bude tak pet rano, mozna uz sest - mrknu na hodinky a tam 01.00. To bylo vazne prekvapko, zbytek noci jsem se uz jen stridave probouzel a zase usinal.

.

Ve ctvrtek jsme meli zregenerovat a jet pouze 60km vicemene podel jezera Jamdrok. Nejakym prijemnym nedopatrenim jsme nasli na jezere hraz, po ktere jsme prejeli a ktera zpusobila to, ze nam vecer tachometry ukazovali jen 40km. Behem techto 40-ti km jsme fotili snad na kazdem rohu - jezera, kopce a v dalce vysoke bile hory, ktere asi nikdo nikdy neslezl. Zatim meli jenom 6-7 tisic, osmicky prijdou az podeji, ale byly naprosto nadherne. Take byla uplne modra obloha, protoze mame zatim trochu divne pocasi - stale hezky a velmi teplo - vetsinou jezdim oblecen jak u nas v nejvetsim lete. Asi na 25km jsme sjeli z asfaltu a pomalu se blizili k nasi nocni mure - na dalsich 90km cesty Cinani staveji novou silnici a cesta misty pripomina tankodrom a misty kamenolom, ale rozhodne nikde nic jako normalni silnici. Ale to jsme jeste nevedeli.

.

Zatim jsme v prekvapive naproste pohode vyjeli do 4800, kde jsme zakempili, a uzivali si odpoledni slunicko - v sest vecer (hodinu pred zapadem slunce) teplomer ve stanu stale jeste ukazoval 23stupnu. Po zapadu slunce sla teplota hrozne rychle dolu (rano az na 3 stupne), takze uz kolem devate jsme radsi usinali. Noc byla neskutecne dlouha - nadmorska vyska nebyl problem, protoze jsem do sebe za posledni den nasoukal aspon 8 litru tekutin. Problem byl stejny jako predeslou noc - probudil jsem se naprosto vyspaly a hodinky ukazovali tentokrat 00.05. Lubor to mel uplne stejne. Moc jsme toho tentokrat nenaspali.

.

Patek byl zatim dnem D - dopoledne jsme za dve hodiny ujeli zbylych 15km do sedla Karo La, ktere bylo s 5040m zatim mym vubec nejvyssim. Hned od prvnich metru se mi jelo tezko, coz jsem nechapal, protoze den pred tim jsme na stejne misto dojeli vazne uplne v pohode. Ja te nadmorske vysce nerozumim. I tady to ostatni meli stejne. Opet jsme dojizdeli na moral a poslednich 5km bylo zatim vubec nejtezsich. Rikal jsem si, jaka to bude uleva nahore a jake tam budou vyhledy a ze to trapeni za to proste stoji. V sedle jsme ale nasli jen rusne staveniste a zimu a rychle jsme ho opustili. 40km smerem dolu znelo moc dobre :-) Ze sedla jsme chteli ujet jeste 75km do mesta Gyanze a tam si dat dnes odpocinkovy den. Nejhezci useky byly na ciste prasne sotoline, horsi na prasnem "tankodromu" a nejhorsi v "kamenolomech". Cinane toho dne dostali spoustu privlastku z nichz ti slusnejsi byly debilove a hovada. Ale techto slusnejsich moc nebylo. Stavelo se proste vsude a i kdyz jel clovek z kopce, jel pomalu a neustale se bal, kde prorazi dusi nebo prorizne plast o ostry kamen. Zazrakem se to nikomu nepodarilo, coz nechapu jeste dnes.

.

Projizdeli jsme ruznymi vesnicemi, kde bylo spousta malych deti - vsechny umely trochu anglicky a vsechny chtely penize :-( Ostatni veci podel trasy nikdo nevnimal, protoze jsme jeli vazne hodne na doraz. Nakonec jsme soucasne se zapadem slunce dojeli do Gyanze, kde jsme se ubytovali v super hotelu a kde nam je dobre jeste dnes. Divil jsem se, ze nas vubec ubytovali, protoze jsme byli od prachu spinavy od hlavy az k pate. Vsak oni si toho vsimli take a nez jsme sli na pokoje, pekne nam opraseli brasny. Na nas si netroufli, ale take by nam to neuskodilo. No a jak vidim Tibet? Drsny, pusty a neskutecne nadherny. A s bajecne usmevavymi lidmi a spinvymi detmi :-)