Nepal
Nepal je fantasticky. Tohle si rikam uz temer tyden a zatim me to ani v nejmensim neomrzelo. Je to nadherne spinava a zaostala zeme, v ktere ziji uzasni lide - otevreni, veseli, prijemni a pratelsti a vubec nevadi, ze skoro nic nemaji :o) Sice vam neustale chteji na ulici prodat nejake blbosti (tedy v KTM hlavne drobne suvenyry a hasis a travu), ale na rozdil od tibetanu temer nezebraji.
Uz jak jsme prekrocili hranice (ktere meli na sve blative ceste vazne hodne daleko do pohodlne Evropske unie), hodil po me na kole jeden vyrostek kamenem a hned o kus dal po sobe dva kluci strileli lukem. Proste deti si hraji, to v Tibetu take neexistovalo, i kdyz pravdou je, ze hledat na nahornich plosinach vetve na luk by asi par dni zabralo :o) Dalsi vyrostek drzel v ruce kamen hned o kus dal, tak jsme si tak ocima vymenovali sve nazory, ze ho jako nehodi. A vyhral jsem cha, nehodil :o) Pak jsme uz najeli na asfalt, kamenu ubylo a incidentu s nimi. Sem tam se sice silnice ztracela pod sesuvy pudy z mistnich prikrych svahu, ale zase se brzy nasla a dovedla nas pohodlne az do Kathmandu. Cestou jsme se stavili na den v raftovem kempu, ktery nam byl popsan jako raj na zemi, coz by asi byl, kdyby neprselo a kdyby tam meli rafty. Ale bylo nam tam skvele a byl to vlastne jediny den, kdy nam za cely mesic prselo a bylo fajn ho stravit misto v sedle u kulecniku.
Dalsi den nas cekala posledni vetsi cesta kdy jsme na 50-ti km nastoupali asi 1200 vyskovych metru. Ale bylo to v udoli a na asfaltu a jelo se vazne hezky. Cestou nas mijelo nescetne autobusu znacky TATA, po kterych touzim od prvniho spatreni. Na tatovi se totiz jezdi na strese, kde vas od spadnuti chrani jen vazne mala ohradka. Par lidi je samozrejme trapne i uvnitr, ale strecha je strecha. Cestou jsme take videli dva taty v prikopu a vypadaly docela cerstve. Mozna si tu projizdku jeste rozmyslim, tohle bych zazit ani snad nemusel. Navic v KTM jsem zatim zadneho tatu nevidel, mozna jezdi jen mezi mesty, skoda :-( Jo a take jsme videli, jak jeden clovek rval nahoru na tatu berana a kozla. Tata je proste idealni rodinny vuz :o)
V kralovskem meste Bakhtapuru jsme zustali na dalsi dve noci a protoze do KTM tou dobou zbyvalo 15 rovinatych kilometru, byl to fakticky konec nasi cesty. Vsak jsme ho take poradne a nekolikrat :-) zajedli ve vyborne mistni restauraci, kde sice vsechno trvalo hodiny (to jako bez nadsazky), ale jidlo bylo neprekonatelne a za tri chody bez piti jsme nikdy nezaplali vic nez 50-60korun :o) Pisu bez piti, protoze zatimco hlavni jidlo tu sezenete krasne uz i za dvacku (samozrejme v restauraci, na ulici to je jeste mene), stoji kazde pivo pade (a to ho vyrabi v Nepalu). I kdyz neni nad mistni dobroty - Nepalci zrovna nahodou slavili Novy rok a tradicni jidlo k tomuto petidennimu svatku je misa tvarohu. Ve meste mi takovou dvoulitrovou tvarohovou misu (neni to uplne jako nas tvaroh, takze se to da docela dobre snist cele) nabidli za 25 korun. Prosil jsem je, at mi to daji i s misou, ze mam hotel hned za rohem a snim to na pokoji a misu vratim. To jsem byl zase za troubu, misa z palene hliny uz byla v cene :-)
Dalsi den jsme se vydali na obhlidku mesta. Mistni rezbari patri po staleti k nejvyhlasenejsim v celem regionu. Kdyz se stavela Potala, nechal si jich tehdejsi Dalai Lama poslat snad 80 na stavbu stupy. Jsou proste dobri a v celem meste je to videt. Ze dreva je tu ohromna spousta domu a chramu a zaroven tu neni snad kus dreva, ktery by nebyl nejak zdobeny. Proste kdyz je nekde drevena vzpera, tak jedine vyrezavana apod. Cestou po meste jsem jednak objevil ohromnou spoustu nadhernych suvenyru. V Cine me za cely mesic padly do oka jen drevene masky, ktere jsem tam nechal, ale tady bych si vybral neco snad v kazdem druhem kramku. Ceny jsou tady hodne pri zemi, ale ani tak jsem nemel problem utratit docela dost penez. Vanoce budou pestre.
A vubec nejlepsi vec na zaver - jdu si takhle mestem a vidim chlapka kouriciho vodni dymku. Tak se hned ptam, jestli je to nepalska nebo arabska a kdyz rekl, ze nepalska, tak jestli se tu da nekde zakourit. On sice neumel anglicky, ale slecna z vedlejsiho obchodu ano. Za chvili jsem uz sel s touto slecnou a nejakym jinym chlapkem kamsi dolu mezi ulicky mistnich domu. Myslel jsem, ze mi ukazou nejakou kavarnu nebo tak neco a oni me zatim vzali k sobe domu. Sli jsme po schodech nahoru, na tretim patre minuli maly kozi chlivek a vysli na strechu. Vsude se tam suselo obili, v jednom rohu si nekdo myl hlavu a v dalsim sedel takovy starsi dedula a spokojene bafal. Tak jsem si zabafal s nim, ale jen vazne chvilku. Bylo to nejake silne, tak jsem podekoval a sel zase vykupovat mistni kramky. Ale byl to vazne prijemny zazitek.
A nakonec jsme dojeli do KTM. Nikde jsme nevidel vice outdoorovych agentur (pry jich tu je zhruba 300 a myslim, ze to neni vubec prehnany pocet) ani outdoorovych obchodu. Je jich tu vazne nescetne a vsichni prodavaji stejne falesny NorthFace. Za par stovek tady koupite do hor uplne cokoli. Zrovna dneska jsem se dival na soft-fleesovou bundu (samozrejme NorhtFace) a vyvolavaci cena byla 300 korun. To je cloveku vazne hloupe jim pak rikat, ze je to drahe a ze nemate penize a blablabla, abyste se dostali z cenou jeste o realnych 30 procent dolu :o) Prodal jsem dneska kolo, takze mam spoustu penez a bunda bude brzy ma :o) Ted me napada, ze bez kola se na kole jezdi spatne, takze tohle je asi vazne uplny konec meho cykloputovani. Hory cekaji a jsou blizko a jsou nadherne :-)))))))
PS. dalsi fotky z Tibetu a fotky z Nepalu zitra, jde to hrozne pomalu. Ale jde to, jupiii. Muzete mi treba do commentu napsat, jak se vam fotky libi :o)
Uz jak jsme prekrocili hranice (ktere meli na sve blative ceste vazne hodne daleko do pohodlne Evropske unie), hodil po me na kole jeden vyrostek kamenem a hned o kus dal po sobe dva kluci strileli lukem. Proste deti si hraji, to v Tibetu take neexistovalo, i kdyz pravdou je, ze hledat na nahornich plosinach vetve na luk by asi par dni zabralo :o) Dalsi vyrostek drzel v ruce kamen hned o kus dal, tak jsme si tak ocima vymenovali sve nazory, ze ho jako nehodi. A vyhral jsem cha, nehodil :o) Pak jsme uz najeli na asfalt, kamenu ubylo a incidentu s nimi. Sem tam se sice silnice ztracela pod sesuvy pudy z mistnich prikrych svahu, ale zase se brzy nasla a dovedla nas pohodlne az do Kathmandu. Cestou jsme se stavili na den v raftovem kempu, ktery nam byl popsan jako raj na zemi, coz by asi byl, kdyby neprselo a kdyby tam meli rafty. Ale bylo nam tam skvele a byl to vlastne jediny den, kdy nam za cely mesic prselo a bylo fajn ho stravit misto v sedle u kulecniku.
Dalsi den nas cekala posledni vetsi cesta kdy jsme na 50-ti km nastoupali asi 1200 vyskovych metru. Ale bylo to v udoli a na asfaltu a jelo se vazne hezky. Cestou nas mijelo nescetne autobusu znacky TATA, po kterych touzim od prvniho spatreni. Na tatovi se totiz jezdi na strese, kde vas od spadnuti chrani jen vazne mala ohradka. Par lidi je samozrejme trapne i uvnitr, ale strecha je strecha. Cestou jsme take videli dva taty v prikopu a vypadaly docela cerstve. Mozna si tu projizdku jeste rozmyslim, tohle bych zazit ani snad nemusel. Navic v KTM jsem zatim zadneho tatu nevidel, mozna jezdi jen mezi mesty, skoda :-( Jo a take jsme videli, jak jeden clovek rval nahoru na tatu berana a kozla. Tata je proste idealni rodinny vuz :o)
V kralovskem meste Bakhtapuru jsme zustali na dalsi dve noci a protoze do KTM tou dobou zbyvalo 15 rovinatych kilometru, byl to fakticky konec nasi cesty. Vsak jsme ho take poradne a nekolikrat :-) zajedli ve vyborne mistni restauraci, kde sice vsechno trvalo hodiny (to jako bez nadsazky), ale jidlo bylo neprekonatelne a za tri chody bez piti jsme nikdy nezaplali vic nez 50-60korun :o) Pisu bez piti, protoze zatimco hlavni jidlo tu sezenete krasne uz i za dvacku (samozrejme v restauraci, na ulici to je jeste mene), stoji kazde pivo pade (a to ho vyrabi v Nepalu). I kdyz neni nad mistni dobroty - Nepalci zrovna nahodou slavili Novy rok a tradicni jidlo k tomuto petidennimu svatku je misa tvarohu. Ve meste mi takovou dvoulitrovou tvarohovou misu (neni to uplne jako nas tvaroh, takze se to da docela dobre snist cele) nabidli za 25 korun. Prosil jsem je, at mi to daji i s misou, ze mam hotel hned za rohem a snim to na pokoji a misu vratim. To jsem byl zase za troubu, misa z palene hliny uz byla v cene :-)
Dalsi den jsme se vydali na obhlidku mesta. Mistni rezbari patri po staleti k nejvyhlasenejsim v celem regionu. Kdyz se stavela Potala, nechal si jich tehdejsi Dalai Lama poslat snad 80 na stavbu stupy. Jsou proste dobri a v celem meste je to videt. Ze dreva je tu ohromna spousta domu a chramu a zaroven tu neni snad kus dreva, ktery by nebyl nejak zdobeny. Proste kdyz je nekde drevena vzpera, tak jedine vyrezavana apod. Cestou po meste jsem jednak objevil ohromnou spoustu nadhernych suvenyru. V Cine me za cely mesic padly do oka jen drevene masky, ktere jsem tam nechal, ale tady bych si vybral neco snad v kazdem druhem kramku. Ceny jsou tady hodne pri zemi, ale ani tak jsem nemel problem utratit docela dost penez. Vanoce budou pestre.
A vubec nejlepsi vec na zaver - jdu si takhle mestem a vidim chlapka kouriciho vodni dymku. Tak se hned ptam, jestli je to nepalska nebo arabska a kdyz rekl, ze nepalska, tak jestli se tu da nekde zakourit. On sice neumel anglicky, ale slecna z vedlejsiho obchodu ano. Za chvili jsem uz sel s touto slecnou a nejakym jinym chlapkem kamsi dolu mezi ulicky mistnich domu. Myslel jsem, ze mi ukazou nejakou kavarnu nebo tak neco a oni me zatim vzali k sobe domu. Sli jsme po schodech nahoru, na tretim patre minuli maly kozi chlivek a vysli na strechu. Vsude se tam suselo obili, v jednom rohu si nekdo myl hlavu a v dalsim sedel takovy starsi dedula a spokojene bafal. Tak jsem si zabafal s nim, ale jen vazne chvilku. Bylo to nejake silne, tak jsem podekoval a sel zase vykupovat mistni kramky. Ale byl to vazne prijemny zazitek.
A nakonec jsme dojeli do KTM. Nikde jsme nevidel vice outdoorovych agentur (pry jich tu je zhruba 300 a myslim, ze to neni vubec prehnany pocet) ani outdoorovych obchodu. Je jich tu vazne nescetne a vsichni prodavaji stejne falesny NorthFace. Za par stovek tady koupite do hor uplne cokoli. Zrovna dneska jsem se dival na soft-fleesovou bundu (samozrejme NorhtFace) a vyvolavaci cena byla 300 korun. To je cloveku vazne hloupe jim pak rikat, ze je to drahe a ze nemate penize a blablabla, abyste se dostali z cenou jeste o realnych 30 procent dolu :o) Prodal jsem dneska kolo, takze mam spoustu penez a bunda bude brzy ma :o) Ted me napada, ze bez kola se na kole jezdi spatne, takze tohle je asi vazne uplny konec meho cykloputovani. Hory cekaji a jsou blizko a jsou nadherne :-)))))))
PS. dalsi fotky z Tibetu a fotky z Nepalu zitra, jde to hrozne pomalu. Ale jde to, jupiii. Muzete mi treba do commentu napsat, jak se vam fotky libi :o)
posted by Jablecnak @ 1:42 odp.
<< Home