Trek na Mera Peak

Tak jsem zpatky z vyletu. Puvodne naplanovanou trasu jsme trochu prehodnotili, o par dni zkratili a nakonec se podarilo, co se podarit chtelo - vylezt na Mera Peak. Neptejte se me, jak vysoko to bylo, protoze to hloupe nikdo nevi. Na mapach a na trickach tady dole v KTM pisi jednotne 6476, na nasem oficialne vydanem climbing permintu bylo 6654 a Ted nameril 6550 (ovsem v High Campu nameril jen 5720, zatimco ten ma mit 5780). Takze asi cokoli mezi 6476 a 6654 je spravna vyska. Mozna zalezi na mnozstvi snehu :o))))))) Nakonec na Mere jsou hlavni vyhledy, ktere jsou za krasneho pocasi paradni - pet osmitisicovek na jednom fleku. Jen tak mimochodem, na vrcholu jsme meli jasno :o)

Ja jsem chtel na Meru hlavne proto, abych se podival do jine oblasti Himalaji nez je Namche, Everest Base Camp a Kala Pattar, kam se od letiste z Lukly vypravuje naprosta vetsina turistu. Mimochodem Sir Edmund Hillary pry jednou prohlasil, ze stavba tohoto letiste byla nejvetsi chybou jeho zivota. Od nejblizsi silnice je to do Lukly totiz 5-7 dni chuze a letiste zkratka otevrelo do hor brany spouste lidi, kteri by se sem asi jinak nepodivali. Do Lukly letaji minimalne 4 spolecnosti a pokud neni prilis vysoka oblacnost, tak letaji neustale - bud s lidmi nebo se zasobami do mistnich ubytoven. Vtipne je, ze aby proklickovaly mezi kopci a neposrazely se, tak musi letat vzdy za sebou ve vlnach. Takze na letisti bud neni nikdo vsichni. A vtipne je i to, ze pristavaci draha je dost kratka a postavena ve svahu, takze start pripomina trochu jizdu na horske draze - motory naplno, jeste trochu vic, odbrzdit a hura z kopce dolu..

Zatim jsme stale v Lukle, tak bychom mohli treba kousek popojit. Trek jsem si zaridil pres nepalskou cestovku, kterych je tu hromada a ktere vsechny nabizi vesmes podobne sluzby - to znamena horu nosicu, skveleho kuchare, nekolik kuchtiku (ti mi vrtali hlavou nejvic), pruvodce a climbing sherpu (proc neni pruvodce a climbing sherpa jedna osoba take nechapu). Jak cas ubiha, tak ubyva jidla a nosicu, ale i tak se nase skupina nikdy nezmensila na 3+11 osob. Ti tri to jsem byl ja, Ted a Barbara, coz byli vazne skveli Amici (mozna byli tak skveli, ze dva roky zili v Japonsku a rok cestovali po Asii) a tech 11.. ..to byl zbytek. Pro stredoevropana zvykleho na Rohace to zni strasne, ale je to tak vsude. Proste na jednoho zapadaka 3-5 mistnich. Vetsinu nosicu spotrebuje kuchar na sve nacini - jen pro predstavu, nektere spolecnosti nosi nahoru kucharum i docela solidni kamna (nastesti ne nas pripad). Blazni jedni. Na druhou stranu, aby se zabranilo dalsimu kaceni lesu, je treba nahoru vytahnout treba i desetilitrovy kanistr topiva.

Hora lidi se tedy vypravila z Lukly smerem k Mere. Postupne jsme presli pres sedlo v 4500, abychom druhy den spadli zpatky do 3400. To byl nejaky paty den a do te doby jsme chodili docela dobre denni vzdalenosti. Od teto chvile uz ale cesta vedla jen smerem vzhuru a kvuli nutne postupne aklimatizaci se nas postup dost zpomalil - co jsme sli smerem vzhuru dva dny nam trvalo cestou zpet den jeden. Meli jsme docela stesti na pocasi s nizkou oblacnosti, takze az do Khare (podle zdroju 4900-5000) jsme sli vicemene po kamenech. Pocasi tu bylo vubec zvlastni - kazde rano uplne nadherne a kolem druhe hodiny uz zatazeno a vecer trochu noveho snehu, aby rano bylo zase uplne jasno. Takhle se to stridalo vesmes kazdy den. Hned za Khare cesta vstupovala na snehove pole a zustala na nem az na vrchol, ktery byl uz ale blizko - jeden den do Base Campu v 5300, druhy den do High Campu v 5800 a behem dalsi noci vytup na vrchol.

High Camp bylo pekne podle misto - schovane za kameny nabizelo nebyvale teply nocleh. Nastesti jsme vedeli, ze vsichni lide vracejici se z Mery na otazku "Jake to tam bylo" bez vahani odpovedeli "Studene". Nic jako krasne vyhledy, proste studene. Navlikli jsme si na sebe tedy, co jen slo, nasadili pronajate plastove boty, macky, sedaky, karabiny, cepin a hura na kopec. Pro jistotu jsme sli celou cestu na lane a vsechno klaplo. Tedy az na tu zimu. Vyrazeli jsme kolem pul treti rano a vrcholu jsme dosahli kolem osme. Jeste v pul osme nam byla takova zima na prsty na nohou, ze jsme uvazovali, ze to otocime. Takovy kousek... Barbara to tam vzdala, my s Tedem a Sherpou Phurbou jsme nakonec vylezli. Nic nebyl problem, vysku a ridky vzduch (na vrcholu je 44% koncentrace kysliku v porovnani s hladinou more, na Everestu je 33%) jsme trochu prekvapive zvladly uplne v poho, jen ty prsty na nohou.. Za celou dobu s High campu na vrchol a zpet jsme se nezastavili - tedy kdyz jsme stali, tak jsme aspon preslapovali na miste, aby se nohy aspon trochu zahraly. Ty boty staly vazne za prd, takze chte nechte, Ted i ja mame lehce omrzlych nekolik prstu. Co se da delat, v Africe je zase nahreju :o)

Vrchol Mery byl paradni. Nejdulezitejsi je pocasi, protoze se tam leze hlavne kvuli vyhledum na okolni osmitisicovky. A pocasi vyslo skvele. Takze par rychlych fotek, slanit nejblizsi kousek pod vrcholem a hura zpet do high campu na neco tepleho. Zpatky jsme byli uz pred desatou, takze cesta tam a zpet nam trvala neco kolem sedmi hodin. Cele se to slo kvuli zime, jak jsem uz psal, bez pauzy a vHigh Campu to na me i na Teda dolehlo - unava zacala byt znat, ale ted uz to bylo jen tri hodiny z kopce zpatky do Khare a to uz byla brnkacka :o) Pak uz zbyvalo prelezt jen jedno sedlo a za dalsi tri dny jsme byli zpatky v Lukle.

Ted me napada, ze bych uplne zapomnel na Maoisty - maji tu v horach vytvoreny check-point, na kterem kasiruji turisty, resp. prodavaji jim povoleni ke vstupu do hor. Vsichni vedi, ze tam Maoisti jsou, vsichni vedi, ze tam nemaji co delat.. ..a jsou tam spokojene porad. Za zaplaceni vstupu do hor dostate pohled s rudou vlajkou zapichlou na vrcholu Everestu, s napisy long live Marxism Leninism a s ohromnym portretem predsedy strany na pozadi jakych si deti se zbranemi v rukou. Tady ta revoluce asi vazne bude, kral se mi zda, ze uz nemuze byt slabsi a dost bych se divil, kdyby Maoiste nedostavali podporu z Ciny :-( Ale to uz, doufam, nestihnu, protoze za 4 hodky uz budu nekde ve vzduchu smerem na Doha :o) Tak ahoooooj.