Safari v Keni

Kena me privitala s otevrenou naruci - priletel jsem s opravdu super srackou, muj batohu zustal kdesi na arabskem poloostrove a jediny bankomat MasterCard na letisti nefungoval (a ja uz nemel zadnou hotovost ani cestovni seky). Pri vyplnovani formulare ztrat zavazadel jsem byl take mimochodem upozornen, at nikomu neverim a uz vubec ne taxikarum. Prijezd proste nemohl byt lepsi. Na letisti tu jeste v zone pro cestujici nastesti maji takovy oficialni stolek, u ktereho si muzete zajistit za ferovou cenu feroveho taxikare, ktery vas neokrade a jeste odveze, kam ma. Aspon takhle to rikaji oni, ja verim, ze to tady tak zle zase neni :o) Me takovy ferovy taxikar odvezl do centra k bankomatu, coz byla malem fatalni chyba, protoze ridic vypnul motor a ten uz nenastartoval. Nastesti nas nahodni chodci plni pochopeni roztlacili a dal uz to byla pohoda :-)

Dojel jsem na hostel a chtel se vydat do mesta, ale hned mi bylo receno, at jdu radsi bez batohu. Mam pocit, ze to tady vazne prehani, ale fotak jsem si tedy radsi nechal na recepci. V pruvodci se take pise, ze Nairobi je v soucasne dobe povazovano za nejnebezpecnejsi mesto Afriky. Wow. Ale hned dodava, ze vetsina problemu se odehraje ve slumech na okraji mesta. No abych to shrnul - pred kazdym vetsim barakem stoji straznik/straznici s rucnim detektorem kovu a nez vas pusti dovnitr, tak vas prohleda. A take vam tu vsichni rikaji, at pokud mozna po setmeni vubec nikam nechodite. Ale pres den je to tu temer uplne miromiluvne mesto. Sice sem tam narazite na lidi, kteri se vas zeptaji odkud jste a potom se uplne nahodou dozvite, ze jejichz syn zrovna studuje v Ceske republice.. A take vam stale nekdo vnucuje safari, popr. vas zve do obchodu. Ale krom tehle "prudicu" je to tu vazne docela fajn.

Druhy den vecer mi konecne dorazil i batoh a nic uz mi nebranilo, abych dalsi den rano vyrazil s KVDA - Kenya youth voluntary development assosiaton - na ctyrdenni safari do prirodni rezervace Masai Mara a Narodniho parku jezera Nakuru. Cestovani po mistnich silnicich, cestach a necestach je vazne zdlouhave a to vecne brzdeni a houpani na vymolech me unavovalo mnohem vic nez nejaky trek v Nepalu. Je to divne, ale je to tak :-)

Prirodni rezervace Masai Mara me fascinovala skoro uplne vsim - svou rozlohou 1800 ctverecnich km dava zviratum vazne velky zivotni prostor. Rezervace ma sice vstupni branu, ale nema vubec zadny plot, takze zvirata si navic muzou v pripade zajmu odbehnout klidne ven a zase se vratit. Nejcasteji si takhle odskoci do vedlejsi Tanzanie - pro tuto kazdorocni migraci zvere je park slavny. K migraci dochazi nekdy v srpnu, takze trochu smula, ale spoustu zvirat jsme videli i tak.

Byl jsem vzdycky zvykly ze ZOO, ze zvirat je vsude hromada a maji maly vybeh, takze se mi vazne libilo, kdyz jsem pozoroval rozlehlou savanu, kde nebylo nikde ani zivacka. Nekdy dalo trochu prace nejake to zvire najit, jindy jich bylo na jednom miste zase spousta. Jedina skoda je, ze se tu nesmi jezdit mimo cesty, ale vetsina turistu, vyzbrojena svym automatickym fotakem s 3x zoomem :-( zajizdi autem zviratum az pred nos, aby meli jooo tu nejlepsi fotku. Takovy "fototurismus" nekdy pripomina hotovy hon, protoze kazde auto ma vysilacku a radio (coz se hodi kdyz zrovna zapadnete do bahna). Vetsinou v savane na jine auto nenarazite, ale zkuste do radia nahlasit, ze jste zrovna narazili na spici lvi rodinku a najednou jsou auta vsude kolem vas :-(

Tak a trochu z jineho soudku - hned za branami rezervace ziji Masaiove - mistni domorodci a pastevci, kteri ziji casto stale jeste tradicnim zpusobem zivota - pasou kravy a jedinou potravu pro ne predstavuje mleko a kravska krev - docela jsem koukal, kdyz jsem zjistil, ze narezavaji zily silnejsich zvirat, odeberou si krev, ranu zaceli, daji zvireti nejaky cas na regeneraci a zase znova. Masaiove casto pasou svuj dobytek na kraji rezervace nebo primo v ni, coz nevadi, protoze maji cervene obleceni, ktereho se pry lvi boji. Navic je pry lev chytre zvire a vi, ze utok na masaiskou kravu = smrt nasledujici den. No nevim. Co me ale hodne zarazilo je pristup Masaiu ke svym detem - videl jsem nekolik velkych stad, ktere opatrovalo jedine dite ve veku 7-10 let a s plnou zodpovednosti za kazdy kus ve stade.

Prespavali jsme za branami venku z parku pobliz jedne masaiske vesnice a jeden vecer uz za uplne tmy se stalo, ze dva kluci 8 a 10 let, kteri pasli stado krav uvnitr parku se nevratili domu. Na to se na padaset sousedu dotycne rodiny sebralo a vyzbrojeno prehistorickou baterkou a ostepem se je vydalo hledat do parku mezi prave lovici selmy. No trosku jiny svet :-) Po nekolika hodinach byli kluci nalezeni, ale nektere kravy chybely. Rano jsme je pak videli - supi zrovna dojidali zbytky.

Jejda, zacina se pripozdivat, tma bude uz za hodinu a pul, tak to trochu urychlim. Cesta z Masai Mara k jezeru Nakuru trvala kvuli desti celou vecnost, ale druhy den na safari uz bylo zase hezky. Na jezere je nekolik desitek, mozna i set tisic plamenaku (byvalo jich tam 2miliony, ale ted jim nejak vymiraji a nevi se proc) a je tam spousta dalsich zvirat a hlavne uplne jina krajina nez v Masai Mara diky niz se neda jezdit jinak nez po cestach a zvirata tak maji konecne svuj klid. Z cesty se da sjet jen brehu jezera, coz ale neni moc dobry napad, protoze se muze stat, ze auto zapadne do bahna a dve hodiny se mu nechce ven, jak se to prihodilo treba nam. Ale byla to aspon docela legrace :o)

Zitra rano mi zacina program s KVDA - den dva budeme jeste v Nairobi a pak nas ceka jiste bajecna temer 20-ti hodinova cesta na samy sever Keni do uprchlickeho tabora Kakuma. Neni to tam az tak daleko, ale tady se jezdi proste pomalu. A ted to nejlepsi - puvodne jsem mel byt v tabore 4 tydny, ale protoze se mi zacina chtit domu a take by bylo vhodne zacit pracovat jeste pred Vanoci na diplomce, budu tam jen tydny dva a 9. prosince pristavam ve Vidni. Takze je klidne mozne, ze dalsi post o campu napisu uz z Velke Dobre :o)

TATA jede

Pozor pozor pozor, nekolikrat slibovane je konecne zde. TATA konecne jede. Ty fotky by nejsou zrovna nejlepsi, ale pro predstavu, jak takovy TATA vypada, budou snad stacit. Btw, Alesi jak moc se napis TATA lisi od naseho TATRA??


Takze jednou zepredu
.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

A jednou zezadu

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Zaverem si dovoluji prilozit clanek z www.bbc.com venovany jiz nekolikrat zminene tragicke tatove nehode. Doufam, ze me za to v BBC nebudou zalovat :o)))

Nepal bus crash kills at least 42

At least 42 people have been killed after a packed bus plunged into a ravine in western Nepal. Another 43 people were injured when the bus came off the road at Luham in Salyan district, some 400km (250 miles) west of the capital Kathmandu. Many of the injured are in a critical condition, police said. They said the number of dead could rise.

The bus was carrying more than 100 people when it skidded off the mountain road on the road to Tulsipur. The bus fell about 250m (950ft) into the ravine. District police officer Shankar Yadav told news agency AFP 40 bodies had been recovered at the scene and two more people had died on the way to hospital.

"The number of casualties could rise as most of the injured passengers are in critical condition. Twenty-three seriously injured people have been rushed to a regional hospital in Nepalgunj," he said. Police said they were not yet clear on the cause of the accident. Crashes are commonplace on Nepal's network of poorly-maintained roads, with vehicles often old and overcrowded.

Trek na Mera Peak

Tak jsem zpatky z vyletu. Puvodne naplanovanou trasu jsme trochu prehodnotili, o par dni zkratili a nakonec se podarilo, co se podarit chtelo - vylezt na Mera Peak. Neptejte se me, jak vysoko to bylo, protoze to hloupe nikdo nevi. Na mapach a na trickach tady dole v KTM pisi jednotne 6476, na nasem oficialne vydanem climbing permintu bylo 6654 a Ted nameril 6550 (ovsem v High Campu nameril jen 5720, zatimco ten ma mit 5780). Takze asi cokoli mezi 6476 a 6654 je spravna vyska. Mozna zalezi na mnozstvi snehu :o))))))) Nakonec na Mere jsou hlavni vyhledy, ktere jsou za krasneho pocasi paradni - pet osmitisicovek na jednom fleku. Jen tak mimochodem, na vrcholu jsme meli jasno :o)

Ja jsem chtel na Meru hlavne proto, abych se podival do jine oblasti Himalaji nez je Namche, Everest Base Camp a Kala Pattar, kam se od letiste z Lukly vypravuje naprosta vetsina turistu. Mimochodem Sir Edmund Hillary pry jednou prohlasil, ze stavba tohoto letiste byla nejvetsi chybou jeho zivota. Od nejblizsi silnice je to do Lukly totiz 5-7 dni chuze a letiste zkratka otevrelo do hor brany spouste lidi, kteri by se sem asi jinak nepodivali. Do Lukly letaji minimalne 4 spolecnosti a pokud neni prilis vysoka oblacnost, tak letaji neustale - bud s lidmi nebo se zasobami do mistnich ubytoven. Vtipne je, ze aby proklickovaly mezi kopci a neposrazely se, tak musi letat vzdy za sebou ve vlnach. Takze na letisti bud neni nikdo vsichni. A vtipne je i to, ze pristavaci draha je dost kratka a postavena ve svahu, takze start pripomina trochu jizdu na horske draze - motory naplno, jeste trochu vic, odbrzdit a hura z kopce dolu..

Zatim jsme stale v Lukle, tak bychom mohli treba kousek popojit. Trek jsem si zaridil pres nepalskou cestovku, kterych je tu hromada a ktere vsechny nabizi vesmes podobne sluzby - to znamena horu nosicu, skveleho kuchare, nekolik kuchtiku (ti mi vrtali hlavou nejvic), pruvodce a climbing sherpu (proc neni pruvodce a climbing sherpa jedna osoba take nechapu). Jak cas ubiha, tak ubyva jidla a nosicu, ale i tak se nase skupina nikdy nezmensila na 3+11 osob. Ti tri to jsem byl ja, Ted a Barbara, coz byli vazne skveli Amici (mozna byli tak skveli, ze dva roky zili v Japonsku a rok cestovali po Asii) a tech 11.. ..to byl zbytek. Pro stredoevropana zvykleho na Rohace to zni strasne, ale je to tak vsude. Proste na jednoho zapadaka 3-5 mistnich. Vetsinu nosicu spotrebuje kuchar na sve nacini - jen pro predstavu, nektere spolecnosti nosi nahoru kucharum i docela solidni kamna (nastesti ne nas pripad). Blazni jedni. Na druhou stranu, aby se zabranilo dalsimu kaceni lesu, je treba nahoru vytahnout treba i desetilitrovy kanistr topiva.

Hora lidi se tedy vypravila z Lukly smerem k Mere. Postupne jsme presli pres sedlo v 4500, abychom druhy den spadli zpatky do 3400. To byl nejaky paty den a do te doby jsme chodili docela dobre denni vzdalenosti. Od teto chvile uz ale cesta vedla jen smerem vzhuru a kvuli nutne postupne aklimatizaci se nas postup dost zpomalil - co jsme sli smerem vzhuru dva dny nam trvalo cestou zpet den jeden. Meli jsme docela stesti na pocasi s nizkou oblacnosti, takze az do Khare (podle zdroju 4900-5000) jsme sli vicemene po kamenech. Pocasi tu bylo vubec zvlastni - kazde rano uplne nadherne a kolem druhe hodiny uz zatazeno a vecer trochu noveho snehu, aby rano bylo zase uplne jasno. Takhle se to stridalo vesmes kazdy den. Hned za Khare cesta vstupovala na snehove pole a zustala na nem az na vrchol, ktery byl uz ale blizko - jeden den do Base Campu v 5300, druhy den do High Campu v 5800 a behem dalsi noci vytup na vrchol.

High Camp bylo pekne podle misto - schovane za kameny nabizelo nebyvale teply nocleh. Nastesti jsme vedeli, ze vsichni lide vracejici se z Mery na otazku "Jake to tam bylo" bez vahani odpovedeli "Studene". Nic jako krasne vyhledy, proste studene. Navlikli jsme si na sebe tedy, co jen slo, nasadili pronajate plastove boty, macky, sedaky, karabiny, cepin a hura na kopec. Pro jistotu jsme sli celou cestu na lane a vsechno klaplo. Tedy az na tu zimu. Vyrazeli jsme kolem pul treti rano a vrcholu jsme dosahli kolem osme. Jeste v pul osme nam byla takova zima na prsty na nohou, ze jsme uvazovali, ze to otocime. Takovy kousek... Barbara to tam vzdala, my s Tedem a Sherpou Phurbou jsme nakonec vylezli. Nic nebyl problem, vysku a ridky vzduch (na vrcholu je 44% koncentrace kysliku v porovnani s hladinou more, na Everestu je 33%) jsme trochu prekvapive zvladly uplne v poho, jen ty prsty na nohou.. Za celou dobu s High campu na vrchol a zpet jsme se nezastavili - tedy kdyz jsme stali, tak jsme aspon preslapovali na miste, aby se nohy aspon trochu zahraly. Ty boty staly vazne za prd, takze chte nechte, Ted i ja mame lehce omrzlych nekolik prstu. Co se da delat, v Africe je zase nahreju :o)

Vrchol Mery byl paradni. Nejdulezitejsi je pocasi, protoze se tam leze hlavne kvuli vyhledum na okolni osmitisicovky. A pocasi vyslo skvele. Takze par rychlych fotek, slanit nejblizsi kousek pod vrcholem a hura zpet do high campu na neco tepleho. Zpatky jsme byli uz pred desatou, takze cesta tam a zpet nam trvala neco kolem sedmi hodin. Cele se to slo kvuli zime, jak jsem uz psal, bez pauzy a vHigh Campu to na me i na Teda dolehlo - unava zacala byt znat, ale ted uz to bylo jen tri hodiny z kopce zpatky do Khare a to uz byla brnkacka :o) Pak uz zbyvalo prelezt jen jedno sedlo a za dalsi tri dny jsme byli zpatky v Lukle.

Ted me napada, ze bych uplne zapomnel na Maoisty - maji tu v horach vytvoreny check-point, na kterem kasiruji turisty, resp. prodavaji jim povoleni ke vstupu do hor. Vsichni vedi, ze tam Maoisti jsou, vsichni vedi, ze tam nemaji co delat.. ..a jsou tam spokojene porad. Za zaplaceni vstupu do hor dostate pohled s rudou vlajkou zapichlou na vrcholu Everestu, s napisy long live Marxism Leninism a s ohromnym portretem predsedy strany na pozadi jakych si deti se zbranemi v rukou. Tady ta revoluce asi vazne bude, kral se mi zda, ze uz nemuze byt slabsi a dost bych se divil, kdyby Maoiste nedostavali podporu z Ciny :-( Ale to uz, doufam, nestihnu, protoze za 4 hodky uz budu nekde ve vzduchu smerem na Doha :o) Tak ahoooooj.

FOTO V - trek na Mera Peak

Tak to uprostred daleko vzadu je Mera Peak. Cesta z Lukly do Base Campu nam kvuli postupne aklimatizaci trvala, tusim, osm dnu.















A tohle je Mera Peak uz trochu z blizka - ma tri vrcholy a ten, ktery vypada nejvyssi na fotce, je nejvyssi i ve skutecnosti - Mera Peak North s vyskou od 6476 (udaj na mape) do 6654 (oficialni climbing permit). My jsme namerili samozrejme neco mezi :-)















K vystupu na vrchol potrebujete sice climbing permit, ale vetsinu cesty nastesti jen docela v pohode "suse" jdete po snehu. Nejaky vetsi climbing bych docela jiste nezvladl. Za dvema tmavymi "kopecky" v leve horni polovine fotky se skryva High Camp (5780m.n.m.)















High Camp bylo moc vesele misto - vyborne schovane pred vetry za skalou, ale hrozne male. Tohle je stan Teda, muj byl postaveny tak, ze jsem lezel v rovine, ale dat si boty do predsine by znamenalo hledat o chvili pozdeji nekde o hodne niz. Jinak pod nama bylo jeste jedno male misto s dalsimi stany, takze tak hrozne to snad zase nebylo :o) Nocni vystup na vrchol v pozadi trval cca pet a pul hodiny, navrat necelou hodinku a pul.















Na climbing doslo az uplne tesne pod vrcholem, kde byl svah jeste o dost prudsi nez na pomerne strme ceste od Hign Campu. Ale bylo to hodne snadne a clovek byl najednou nahore. Na fotce zrovna doleza Ted.















A takovyhle pohled ceka na zmrzleho cloveka na vrcholu, kdyz se povede pocasi. Nalevo Everest a Lhotse, napravo v dali Makalu :-)















Na vrcholu se nam vazne "moc libilo". Vyraz Phurbovy tvare snad mluvi za vse. Zima, zima, velka zima :-O A v pozadi zase ten Everest, Lhotse a Makalu :-)















Rano v kemp v Khare (4900) , pouhy den po nasem vystupu na vrchol bylo docela oblacno. Stesti bylo tentokrat na nasi strane ;-)















Nosici byli nasimi hrdiny hor - dva velke batohy, stan a pytel ryze navrch :-O Maji zatracene tezkou praci, ale na druhou stranu si vydelaji za dva mesice vice penez, nez prumerny Nepalec za rok. Jo a po snehu chodi tihle borci v seslapanych teniskach, popr. v pantoflich, aby se jim ty tenisky nepromacely.















Odletova draha z Lukly do KTM. Nevim, jak to vypada na fotce, ale uz v tuto chvili stoji letadlo mirne z kopce, ale ten pravy sesup teprve prijde :o)















Chtel jsem sem dat jeste nejake dalsi fotky, ale uz to zase nejak zlobi a uz nemam ani moc casu. Tak snad zitra z Nairobi. TATA bude take zitra :o)