Peking

Zacina to vypadat, ze jsem soudruhum s Potalou na namesti Nebeskeho klidu krivdil. K Potale totiz druhy den pribyl i vlak. Je sice o dost mensi a jeste o vice mene napadnejsi nez samotna Potala, ale je to zcela jiste vlak do Tibetu, ktery navzdory doporuceni mezinarodnich zeliznicnich stavitelu a ruznym technickym komplikacim Cina nedavno postavila. Takze vice nez chlubeni se Potalou to vypada na chlubeni se cinskym stavitelskym umem. Nakonec, jak jsem psal minule, hned vedle je model prehrady Tri soutesky. Navic 1. rijna maji Cinane velke vyroci zalozeni sve Lidove demkokraticke republiky, nejvetsi svatek v roce, takze to cele dava docela smysl. Nevim, co je na tom pravdy, ale nekdo na hostelu rikal, ze se podlozi trate do Tibetu nahore v horach trochu hybe a trat neni uplne bezpecna a pry na ni nesmi jezdit cizinci. Cinani muzou. Ale mozna to je cele jen vymysl. Jinak jedna se dnes o nejvyse polozenou zeleznici na svete, tusim ze se jede az v petitisicich a ve vlaku jsou krom jineho pripraveny k podavani i kyslikove pristroje.

Mozna to bude znit trochu divne, ale kdyz jsem vcera sel do Zakazaneho mesta, tak jsem ziral na sirku silnice, pred jeho hlavni branou. Je to ta silnice, na ktere probihaji ty bajecne cinske vojenske prehlidky za hrdych pohledu prednich statniku a vojenskych hodnostaru. Zacina me mrzet, ze 30. letime pryc, protoze 1. rijna tam prehlidka urcite bude. Mavatka do rukou a legrace na zbytek zivota zarucena :o)

Byl jsem tedy v Zakazanem meste. Jako obvykle i tady probihaji na nejlepsich mistech rekonstrukce. Proste Olympiada. Zrovna vcera vysel clanek na iDNES ohledne rozpoctu cinske Olympiady a docela jsem se bavil - v Athenach bylo za Olympiadu utraceno 6 miliard dolaru, tady je planovany rozpocet 41 miliard a na veskere invetsice spojene s Olympiadou Cina udajne vyclenila 181 miliard USD. "Docela" palky, Peking bude za dva roky uplne nove mesto. Jen by me zajimalo, co by tomu rekli cinsti zemedelci. Nicmene vsichni na hostelu se shoduji, ze Olympiada tady bude proste nejvetsi. Jen pro ilustraci - dnes ma Peking 3 linky metra, v roce 2008 jich bude 9 a tak je to tu se vsim.

Ale myslim, ze jsem chtel psat o Zakazanem meste. Tak tedy - obrovske - takze i kdyz v nem je vazne spousta navstevniku, muze se docela snadno stat, ze se v postranich ulickach ocitnete docela sami. Me asi vazne zarazila hlavne ta velikost. Na druhou stranu fotak mi visel na krku celou dobu, ale skoro nic jsem nenafotil. Tim chci rict, ze pokud clovek neni vysloveny milovnik kultury, tak tohle vsechno uz nekde jinde v Cine videl. A to neni pouze nazor muj, takovych nas je na hostelu vic. Tim ale nechci rict, ze nestoji za navstevu. Nakonec lide, kteri priletaji do Pekingu a jdou jako prvni do Zakazaneho mesta to jiste vidi presne opacne :-)

Jinak zacinam mit velkych mest.. ..docela dost. Clovek sice muze jit do jednoho z krasnych a rozlehlych pekingskych parku, ale proste stale je ve meste. Ale do parku chodim vlastne docela rad - Cinane tam cvici tai-ci, tancuji, zpivaji, hraji spolecenske hry, badminton a s velkym nadsenim hraji na ruzne hudebni nastroje. Stredomorske cikady jsou proti temhle muzikantum uplne libozvucny hmyz. Nekteri se do parku chodi hudbe ucit, coz je fajn, ale myslim, ze ti ostatni smrdlaji svym smyccem asi jako bych smrdlal ja (ja jsem ani doma nikdy nic takoveho nezkousel) a jeste si tim privydelavaji, nad cimz mi teda hlava stoji. Take je tu mozne koupit za 100Y (300 korun) 6 zarucene pravych Rolex hodinek. K cemu vam jich bude sest sice nevim, ale koupit si je muzete.

Cinsti obchodnici jsou vubec prima zerteri - mam pocit, ze kdyz vas chce okrast Arab, tak si zachova "svou uroven" a da Vam treba 2x, 3x vetsi cenu. Ja jsem tu vcera shanel takovy drobny hadrik na cisteni objektivu a v prvnim krame mi ho nabidli za 150Y, coz jsem uspesne usmlouval na 50Y, abych nasledne nic nekoupil, odesel a sehnal v druhem kramu neco podobneho za 8Y. Jeden kluk tu take treba rikal, ze byl v narodnim parku, kde bylo vsechno hrozne predrazene. Pak sel do obchodu pro chleba a Cinan mu ukazal na prstech dva. Tak si rikal, zaplat pan buh, konecne nekdo normalni. Vytahl 2Y a Cinan se mu vysmal, protoze chleba stal 20Y, coz je tady vazne vazne vazne hodne. Proste nemaji soudnost :-)

Take jsem potkal dalsi dva lidi, kteri do Ciny s velkym nadsenim prijeli pres Iran. Vazne nevim, kolik budu mit pristi leto casu a penez, ale tohle me zacina opravdu hrozne moc lakat. Nejedete se mnou? :-) Zcela vazne - zeme je pry bezpecna, neturisticka, krasna, pohostina a levna. Nejedete se mnou? :-))

Shanghai podruhe a prvni dny v Pekingu

Od posledniho prispevku mi do Pekingu zbyvaly necele dva dny, ktere jsem vyplnil navstevou muzea vedy a techniky (moooc dobre) a vyletem na mrakodrap - slovo vylet je, myslim, docela trefne, protoze vytah s vami do 88. patra a vysky 340 metru vazne skoro doslova leti rychlosti nejakych 9 metru za vterinu. Ve vytahu je displej, ktery ukazuje aktualni patro a jeho vysku, ktera naskakuje po dvaceti metrech a vazne rychle se meni. Zkratka 9 metru za vterinu.

.

Asi jsem se jeste nezminil, ze Jinmao Tower je se svymy 420 metry aktualne ctvrtou nejvyssi budovu sveta a ten vyhled vazne stoji za to. Teda kdyby nebylo cele mesto ponoreno do smogoveho oparu. Vytvari to efekt jako mlha v horach - mrakodrapy a vysoke budovy, kam se clovek podiva, a vsechno to mizi ve smradlavem oparu aut. Jinak v okoli Jinmao Tower je spousta novych sklenenych vysokych budov a stavi se tam dokonce jedna, ktera by mela byt jeste vyssi. Ono se tam vubec hrozne moc stavi, protoze udajne jeste pred 15-ti lety byla na tomhle soucasnem shanghaiskem "Manhattanu" pole!!! Pritom je to pomerne dost v centru mesta, prejdete reku a hned jste na nejslavnejsi shanghaiske financni ulici s plno historickymi budovami. A nejlepsi nakonec, Jinamao Tower byla na tehle strane reky postavena podle me jako jedna z prvnich budov vubec. Moc nechapu, proc chtel nekdo tehdy patrne stale jeste vicemene na poli stavet hned 400 metrovy mrakodrap?? Ale vazne se jim povedl. Ja ty "sklenene kominy" normalne moc nemusim, ale tenhle je vazne moc pekny. A vyborny je i v noci - vetsina ostatnich mrakodrapu je osvicena od prvniho patra az po posledni, ale na Jinmao Tower zari jen spicka. Proste nejvyssi :o)

.

Celkove ale musim rict, ze az na mrakodrapy, ktere pro me byly novinkou, me Shanghai az tak moc neohromila. Takze mi ani nevadilo, ze odjizdime spolecne s Angusem autobusem do Pekingu. Tentokrat byl autobus lepsi. Drobny zadrhel byl defekt zadniho kola ve dve v noci na dalnici, ale autobus je na to asi konstrukcne pripraven, takze krom neprijemnych zvuku se nic zasadniho nedelo a po hodine opravy jsme mohli jet dal. Co jsem nepochopil byla celkova doba jizdy - meli jsme jet 13 hodin, coz by odpovidalo prijezdu do Pekingu v sest rano, coz mi uplne nesedelo, ale nakonec aspon bych mel cely den na mesto. My jsme ale prijeli az kolem pul druhe odpoledne a tou dobou to v autobusu bylo uz vazne docela dlouhe. Tim spis, ze ridic se od meho probuzeni rozhodl nestavit a ja nemel zadne jidlo. Na druhou stranu se nam ale pokousel zkratit cestu poustenim dalsiho cinskeho filmu z popularni rady "zabij vsecho, co se hybe". Uz jsem takovych videl par. Vyhodou je, ze vazne vubec nevadi, ze clovek neumi cinsky :-D Zbytek dne v Pekingu jsem tedy vyplnil odpoledni snidani, po ktere rychle nasledoval obed a vecere. Jidlo se nema opomijet ze? :-)

.

Vcera jsem tu v Pekingu take potkal dalsiho skveleho cloveka - je to kluk z Belgie, je mu teprv 19, ale uz studuje na Cambridge atropologii a jako junior se ucastnil MS v cyklokrosu v Italii - to je teda neco pro me - pry tam spadnul kdyz byl kolem 4.-5. mista a pak se nejak zranil. Ale chce jit do toho zpatky, takze jsme si domluvili sraz na MS v Mlade Boleslavy (jestli tam nekdy bude) - ja u trati a on na bedne :o)) Uz tady v Cine konci, ale dojel jsem pres Turecko, Iran a pak takove ty staty koncici na -tan. Celou dobu byl sam a vypada dost spokojeny. Ani mu moc nevadilo, ze ho, tusim v Uzbekistanu, okradl taxikar. Musel az na konzulat, protoze prvni policista mu pomoc nechtel, ale pak se ukazalo, ze v tom byl zapleteny take. Hrozne moc se mu ale libilo v Iranu a co me hodne prekvapilo - ptal jsem se, jak tam vnimaji lide vztahy Iran-USA a naprosta vetsina je pry proamericka. Iran mi uz doporucuje treti clovek. Pry zcela bezpecne a moc zajimave.

.

V Pekingu jsem si zatim udelal vylet na letiste pro sve kolo a par darecku z domova. Prvni cokolada uz vzala za sve, nemela sanci :-) A protoze jsem se a letiste vratil az kolem poledne, sel jsem uz jen do Narodniho muzea. Ve vetsi casti muzea jako na jinych mistech Pekingu probihaji rekonstrukce kvuli Olympiade. Nicmene v jedne otevrene casti muzea je mistnost voskovych figurin, kde je samozrejme i velky predseda Mao. Cetl jsem si tam v pocitaci v anglistine "cinskou verzi" jeho zivotopisu a musel jsem si tu masaz nafotit. Dozorce se na me pri tom vazne docela mracil. Potom se cely pocitac radsi rozbil a museli ho restartovat. Ve strucnosti je Mao skvely muz, ktery mel za svuj zivot spoustu vybornych a unikatnich napadu (ty jsou samozrejme vsechny vycteny) a na sklonku zivota se dopustil par chyb (z nichz samozrejme neni zminena ani jedna).

.

V jine casti muzea na me hned u vstupu koukal plakat naseho prazskeho sv.Vaclavem na koni. V muzeu je ted zrovna na mesic vystava ceskych kroju, svet je vazne maly. A to jako opravdu, protoze pruvodkyni Zuzku, od ktere jsem si rano prebiral kolo, jsem pozdeji znovu potkal mezi davy turistu na namesti Nebeskeho klidu. Svet je proste maly :-) Olympiada je mimochodem uz temer za dvermi, a tak je u namesti i odpocitavadlo vterin, minut, hodin a dnu do 8.8.2008, kdy bude Olympiada slavnostne zahajena. Tusim ze tam dneska svitilo +/- neco kolem 650 dnu.

.

Kousek od pocitadla jsou pred branou Zakazaneho mesta (to je ta s velkym Maovym portretem) vystaveny obri sochy olympijskych maskotu obklopene horou kvetin (coz je docela fajn) ale hned naproti nim stoji minimodel prehrady Tri soutesky a hned vedle toho minimodel Potaly!!!!! Cina ma svou Zed, ma Terracottovu armadu, ma sve klastery, pagody a posvatne hory a oni si tam musi dat zrovna tibetskou Potalu. A na to vsechno se diva sam velky predseda Mao. Z toho je proste smutno. Zas jednou slouzi Olympiada k politicke propagande :-( I kdyz pravda je, ze ve velke spouste cinskych kulturnich muzei je tibet prezentovan jedine jako odveka soucast Ciny. A Dalajlama uz take nemluvi o nezavislosti, ale tibetske autonomii. Bye bye Tibet, jestli tam chcete jet, tak jedte rychle. Nakonec zeleznicni spojeni Lhasy se zbytekm Ciny bylo v lete slavnostne otevreno, takze nove velke vlne cinske imigrace uz, zda se, nic nebrani. I kdyz na druhou stranu Cinani to vnimaji jinak - oni tam prece stavi silnice, nemocnice, skoly, zavadi elektrinu a mobilni pokryti a ve svych ocich vytvari pro Tibetany lepsi svet. No jsem vazne zvedavy, uz jen sedm dni, jupiiiiii :-)

Shanghai poprve

Sedim v dalsi internetove kavarne v dalsim meste. Jako vsude jinde tu je hnusne upatlana klavesnice a jeste vic ulepena mys, ale jedna zmena je tu preci jen - tentokrat se mi vubec nepodarilo propojit fotak s pocitacem, takze ani tentokrat zadne fotky nebudou. A ze bych je sem vazne uz rad dal. Tak tedy Shanghai. Autobus sem byl zatim nejhorsi dopravni prostredek, co jsem tu zazil.

Kdyz jsem kupoval jizdenku v Gulinu, bylo mi ukazano na obrazek vazne moc pekneho Mercedesu. Z Guilinu nas nejdrive odvezl mikrobusem na kraj mesta - to auticko bylo moc male i pro 5 lidi, zatimco nas v nem jelo 7 i s batohy - ale aspon jsem si prijemne vetral botu na noze, na kterou nezbylo jine misto nez ram otevreneho okna (tam kde jsou normalne v aute nohy byly nase batohy). Na benzince jsme pak presedali do autobusu, ktery by mohl byt dedeckem toho, ktery mi byl ukazan pri koupi jizdenky. Nejhorsi bylo, ze tam nebyl nikdo, komu vynadat, protoze vsichni zodpovedni zustali pekne ve meste a s nami uz jel samozrejme jen chudak ridic. Bohuzel jsem mel navic pocit, ze jak byl autobus stary zvenku, tak bylo stare a neprane povleceni na lehatkach uvnitr. Cinanum to zjevne nevadilo a pozdeji jsem si rikal, ze v Rusku by mi to prislo patrne normalni. Jenze po trech tydnech na opravdu super cinskych hostelech se mi tohle moc nezamlouvalo. Koureni za jizdy mi v autobusu take zrovna moc nesedlo, ale nicmene do Shanghaie jsme dojeli bez problemu a ja nestacil zirat.

Uz jsem videl nekolik docela velkych mest a Istanbul nebo Moskva by urcite do poctu obyvatel srovnani snesly, ale moderni architektura, jakou ma pry uz osmnactimilonova Shanghai, tak tu jsem zatim nevidel nikde. Nejvyssi budovy tu maji 300-400 metru, ted nevim presne. Ale je tu 4. nejvyssi budova sveta a v 88. patre je pry vyhlidka, tak tam asi zkusim zitra vyjet. Take tu maji moc dobre vypadajici technicke muzeum, ktere me preci jen laka vice, nez muzeum umeni, kde jsem byl dneska. To bylo mimochodem asi prvni dotovane muzuem/pamatka, co jsem v Cine navstivil, protoze vstupne bylo vazne za par a muzeum bylo moc dobre.

Jinak Shanghai je plna mladych lidi, kteri zvou cizince na cajovy dychanek. Ten se vzdycky prodrazi a turista pry vetsinou nakonec jeste rad zaplati nekolik tisic korun. Tak takovych smejdu :o) je tady vazne plno a vetsinou jsou moc dobri - hraji si na turisty, kteri jdou jako vy nahodou kolem.. ..nekolikrat jsem mel pocit, ze to vazne musi byt jen mili turiste a neslyset rady ostatnich cestovatelu, tak bych s nimi snad i rad nekam zasel. Jenze turiste to nejsou nikdy. Zacina me trochu nebavit je porad odmitat, tak s nimi nekdy chvilku pokecam a pak zase jdu. Jsou to vazne moc dobri herci, ale nakonec stejne skonci vsichni u toho caje :-(

Na hostelu jsem tentokrat potkal Anglicana Angusta, ktery ma nazor, ze Cinanum z velkych mest se verit neda vubec a ze kdyz muzou, tak vas oberou. Ja bych to tak cerne nevidel, ale on tu v Cine zije uz skoro rok a cinske obirani turistu ho inspirovalo k tomu, ze si zalozil firmu a ma vytipovane vysokoskolske studenty, ktere paruje jako "slusne" spolecniky/pruvodce s turisty z Britanie. A ma s tim takovy uspech, ze uz si nemuze nechat delat dalsi reklamu, protoze nema dost dobrych studentu, ktere by mohl Britum nabizet. Kdyz ma nekdo napad...

Co je tady naopak mnohem veselejsi je prechazeni ulic - na kazde vetsi krizovatce stoji nekolik dopravnich strazniku, kteri maji za ukol ukaznovat dopravu. Tedy ne ze by na krizovatkach nebyly semafory, ale ony asi nikoho nezajimaji. Takze kdyz sviti zelena, ukaze straznik, ze se jako muze jet atd. Jinak takovych strazniku je tady hrozne moc - vetsinou pracuji na kazde krizovatce ve ctvericich, ale videl jsem i jednu, kde jich bylo na jednom miste hned dvanact. Tam to meli tak vychytane, ze u prechodu pro chodce drzel chlapek provazek a ten stridave natahoval a sundaval, jak zrovna svitila chodcum zelena a cervena. Tomu rikam autorita :-)

Jsem tu jeste dva dny a pak jedu do Pekingu, coz je hrozna skoda, protoze 23. zari (zrovna den, kdy mi do Pekingu dorazi kolo) se tady v Shanghai konaji moc velke atleticke zavody. I kdyz asi by uz stejne bylo vyprodano, protoze startovka je plna samych lepsich jmen. A v pulce listopadu tu pro zmenu bude tenisovy turnaj mistru..

Yangshuo a par dalsich poznamek o Cine

Tak co bych mohl napsat dneska? Stale si valim sunky v Yangshuo, cpu se na vecernim trhu a jezdim na kole . Dneska take konecne svitilo slunicko (potreti za posledni tri tydny), takze projizdka na kole mela i vetsi smysl nez potrenovat pred Tibetem. Jel jsem na mistni venkov, pryc od davu hlucnych cinskych turistu. Pred casem jsem se jednoho Cinana ptal, kolik tady lidi berou penez. Rikal, ze ve velkem meste kolem 2000Y mesicne, v mensim meste 800Y mesicne a na vesnici 2000Y ROCNE, to je necelych 6000 korun.

Po dneska tomu zcela verim. Na druhou stranu ono jim to asi staci. Maji sve ryzove pole, male policko se zeleninou, sem tam nejakou kravku, stary zdeny dum bez oken, jednu mistnost.. ..a v ni ne zridka novou plochou televizi. Vazne Cine nerozumim. I kdyz v Rusku to bylo podobne - domy, do kterych za deste podle me zcela jiste zatyka, ale satelit mit proste musi. Tady maji zatim nastesti jen ty televize. Take jsem si vsiml, ze Cinanky tady vazne dost tezce drou, zatimco Cinane dost casto koukaji na tu televizi. Na druhou stranu ve mestech jsou to naopak skoro vyhradne zeny, kdo delaji obchod. Proste tehle zemi nerozumim.

Hmm, co napsat dal. Ono se tady toho v Yungshao vazne zas az tak moc nedeje. Kazdy tu jezdi na kole a Cinanky zase jako vsude prudi se suvenyry - oni vazne nerozumi co je to NE, to se neda popsat. Vcera jsem splhal na Moon Hill a tam tyto Cinanky pro zmenu nabizi vodu. Maji takovou malou brasnu, v ni par lahvi a to je jejich zivobyti. Hned u hlavni brany me jako kazdeho turistu odchytily, ja jim jako asi kazdy rekl, ze nic nechci, coz oni neznaji. Tak jsem si jich nevsimal a zacal stoupat po schodech vzhuru (tady asi na kazdou horu vedou jen schody) a ony samozrejme za mnou. Vyhlasil jsem si tedy male soukrome zavody a rozhodl jsem se, ze jim zkusim proste zdrhnout. Jenze byla hodne vysoka vlhkost, kterou nemusim, a ony jsou fakt vytrvale. Nakonec jsem si rekl, ze se demonstrativne napiju ze sveho a ze jim snad dojde, ze vodu mam. No zabralo to :o)

Co me tu vazne hodne bavi, je fotit si anglicke napisy. Nektere jsou proste senzacni. Skoda ze sem nemuzu povesit fotky. Anglicane se vzdycky smeji menu v restauracich, coz me az tak moc nerusi. Ale kdyz jsem v museu nebo na nejake oficialni pamatce, kde nejsou vubec levne vstupy, tak nad nekterymi upozornenimi vazne kroutim hlavou. Tak treba na Emei bylo "Be careful of fallen rocks". I kdyz Anglicane jeste vice milovali "You entered the world heritage sight. Love it". Dobre bylo take "No smoking museum" v Xi'anu nebo "No smoking and firing". Usmevne bylo i "You entered the budhism sacred place. Every people being nice to each other". I kdyz od hory Emei jsem snad uz nic noveho neobjevil. Ale ono jeste jiste neco prijde :o)

Co zase bavi Cinany je, kdyz nektery cizinec vyssi nez 180cm jezdi jejich dvoupatrovym mestskym autobusem. Takovy bus ma totiz strop presne 180cm. Ale ma to i sve vyhody - neni se tam moc kde drzet, takze nejlepsi je se proste zaprit hlavou do stropu :o) Autobusy jsou vubec dobre - dost casto v nich jsou nainstalovane LCD panely, kde behaji reklamy, popr. videoklipy. Jednou jsme jeli autobusem a na zrovna takovem LCD panelu ridic poustel cestujicim hodinu anglictiny - I am hungry. I am hungry. My name is... My name is... I am tired.. I am tired. Hello. Hello. How are you. How are you. Moc dobry autobus. A to vse jen za pouhy 1Y :o)

Zitra odpo prejizdim lehatkovym autobusem do Shanghaie. Melo by to byt nejakych 17 hodin, takze vlastne docela kousek.

Guilin, ryzove terasy a vodni jeskyne

Po dalsich 17-to hodinach ve vlaku a 10-ti hodinach v lehatkovem autobusu se dalsi zastavkou na me male ceste velkou Cinou stal Guilin, teda spis Yangshuo. Maji tu neuveritelne bajecny trh s jidlem, fakt se sem vyplati jet uz jen kvuli tomu. Krevetky na spejli na rozni, chobotnici chapadla, vybrane ryby, ricni prisery s klepety, hory ruzneho masa a vedle nich na stejnem menu treba susene mysi nebo psi maso. Zni to asi divne, ale posledni dve speciality nabizi jen drazsi podniky. Nejak tomu nerozumim, ale mys nebo psa stejne asi nikdy nedam. Navic nahodou bydlim hned vedle tohoto bajecneho trziste, takze jeste par dni a je ze me dokonala koule. :o) I kdyz vetsina lidi sem jezdi spis kvuli jedinecne prirodni scenerii, takze dost o jidle.

V autobuse z Guyiangu do Guilinu jsem potkal Polaka Michala a jsme spolu uz asi tri dny. Na Michalove palci v Guiyangu pristal pry docela velky sutr - pry zcela nahodou zrovna ve chvili, kdy fotil. Byt ten sutr o pet deset centaku vedle, tak ma diru v hlave. On veri, ze kamen priletel jen tak mimochodem nekde ze shora ze stareho domu, protoze se to stalo za bileho dne na ulici, kde pry skoro nikdo nebyl.. ..nicmene jeho fotak stoji asi 30 tisic, takze ja to vidim trochu jinak.. No rodicove nebojte, krom tohoto incidentu je Cina uplne v pohode :o)

V Guilinu nas hned rano odchytil jakysi chlapek a behem pul hodinky jsme meli listky na bus smer Shanghai a jeste za neuveritelne penize vylet na ryzove pole u Pinganu. Koupe listku byla moc legracni - nejdrive jsme totiz netusili, ze neco jako autobus do Shanghaie jezdi a chteli jsme jit na vlakove nadrazi. A on zacal, ze vi i o autobusu. Tak se ho ptame, kolik to stoji. Je to uplne novy autobus. Hmm, a kolik to stoji. Je to lehatkovy autobus. Ano a kolik to stoji. Je to autobus z Nemecka. Hmmm, cenu se asi nedozvime.. ..pak nam nakreslil znak Mercedesu, jako ze je to vazne nemecka kvalita. Pak nam jeste stokrat zduraznil, jak je ten autobus uzasny.. ..proste psina nejvetsi. Nicmene cena byla nakonec oki a doba cesty asi o 8 hodin kratsi nez vlakem, tak proc nezkusit lehatkovy Medak :o)

V Guilinu neexistuje nic jako jednotna cena za stejne sluzby. Nas vylet na horske ryzove terasy vysel na 110Y (cca 300Kc), coz byla +/- cena vstupu a bezne dopravy k terasam. Za to dva Britove sedici hned vedle nas platili kazdy 300Y, docela rozdil :-/ Mistem nasi cesty se tedy stala horska vesnicka (tentokrat vazne vesnicka) Pingan, kde jsou ryzove terasy a kde ziji zvlastni zeny - zvlastni jsou tim, ze maji vlasy dlouhe jeden metr a vic, tim, ze maji tyto vlasy stocene do drdolu, tak aby je normalne clovek nevidel a tim, ze neskutecne prudi turisty, ze si vlasy za par penez rozpletou. Vtipne je, ze turisty jejich vlasy vetsinou absolutne nezajimaji, ale zeny to vubec nerusi a porad a porad a porad a vsude za vami chodi "long hair, five yuan". To jsou mimochodem podle me jedina anglicka slova, ktera umi. Jinak tyhle zeny jsou take vybornymi sportovci - jak nekde vidi turistu, makaji za nim v neskutecnem poctu :-) Rikal jsem si, ze bych sem dal nejakou fotku, ale opet se mi to nedari. Takze co vic napsat? Bylo to neskutence krasne misto a je jen skoda, ze jsme tam byli jen na odpoledne.

Po navratu do Guilinu jsme ihned vypadli do mestecka Yangshuo (tentokrat je to uz opravdu mestecko, nevim kolik ma obyvatel, ale snad to nejsou ani statisice :o)) Prvni hostel se nam moc nelibil, takze jsme se rozhodli pro jine misto. Jedni cizinci nas odkazali na hotel s neuveritelne prijemnym majitelem s jeste neuveritelnejsimi cenami pokoju i vstupenek na "pozoruhodnosti" do celeho okoli. Vzdycky jsem myslel, ze vyuzitim agentury clovek plati vic - jako ze vstupenka stoji 50 a agentura ji prodava za 70. Tak tedy v mestecku Yangshuo je to presne naopak - tak treba primo u vstupu do vodnich jeskyni, kde jsme byli dneska, je oficialni cena vstupenky 168Y. Nam nas hotelier zajistil listek za 70Y. Tomu fakt nerozumim. A neni to jedina vychytavka. Vcera jsme byli na lodich a bylo to velmi podobne, cena byla asi polovicni oproti oficialni. Divne, ale ani si nestezuji :o)

Nicmene jeskyne byla skvela - vjizdi se do ni na lodce a clovek se musi poradne ohnout, protoze od vodni hladiny ke stropu jeskyne je to vazne kousek (skoro trochu neco jako podruckovavani toho jednoho mostu loni na Luznici, kdo tam byl..). Asi po stometrech se z lodky vyseda a pak uz zacala nejdivnejsi prohlidka krapnikove jeskyne, co jsem kdy zazil. Skvele bylo, ze nas dovnitr jelo nejdrive jen 5 vcetne pruvodce.. ..a nektere saly byly obrovske. Skoro sam ve ohromne jeskyni, absolutni ticho... :-))) Jinak pruvodce vedel o krapnicich jen to, ze tento vypada jako rytir, tento jako zraloci zuby a tento jako maly budha. Tohle je mnich a tohle jsou motyli kridla. Kdyz jsme si ho zkouseli a ptali se, jak dlouho vznika utvar "mec" - to byl asi dvoumetrovy a opravdu mohutny stalaktit - rekl, ze asi tisic let. Smutne :o( Za to uplne normalni je v jeskyni kourit, chodit po krapnicikovych polich, splhat na krapniky za ucelem foceni (v jeskyni je neco jako minilab, cinsti kluci pekne turisty nafoti a obratem tisknou fotky..).

V jeskyni je take mala baheni lazen, to byla vazne legrace. Trochu nas zdrzela, takze nas dosla dalsi skupinka lidi. V ni byly i tri anglicanky - teda mamka a jeji dve male dcery, ktere hrde hlasily, ze jsou z Anglie. To bylo pozdeji usmevne, protoze jsem se dozvedel, ze ony v Anglii nikdy nebyly - manzel je inzenyr, takze jsou dva roky tam, rok tam, par let tam...

Jeskyne je slepa a vazne docela dlouha. Kdyz jsme se vraceli, zustali vsichni Cinani u toho fotolabu a my jsme se s Michalem a temito Anglickami ocitli sami u lodek. Normalne se ma cekat na pruvodce, ktery s vami projede ty uzke stropy.. ..uz ani nevim, kdo rekl, ze bychom mohli jednu z lodek ukrast.. ..za chvili jsme byli za velkeho jasotu venku a i domorodci venku se na nas moc smali. Pak jsme si rekli, ze bychom mohli ukrast i mikrobus, ktery vozi turisty od hlavni silnice k jeskyni.. ..no ale nakonec jsme se umirnili a nechali to na ridici. Preci jen mistni cesty jsou nekdy dost blative :o)

Chengdu, Leshan, Hora Emei, Emei, Emei, Emei :o)

Dalsi zastavkou na me male ceste velkou Cinou bylo mesto Chengdu, kde v porovnani s predchozimi tak nejak dvakrat nic neni - teda v porovnani s kdysi kralovskym Xi'anem a Pekingem. Ale za to lide v Chengdu jsou takovi nejaci pohodovejsi, mestem proteka reka a podel ni jsou same cajovny, kam chodi mistni propadat svym gemblerskym vasnim v kartach a deskovych hrach. Konecne cajnovna pro mistni :-) Teda ze tady nic neni, je tu spousta parku a nescetene chramu. Chengdu je take centrem Sichuanska a tim padem i sichuanske opery. Na jednom takovem predstaveni jsem byl a bylo to moc zabavne. Nevim, jestli to mela byt opera (teda rikali tomu tak) nebo ukazky ze sichuanske umelecke tvorivosti, ale za vecer se na podiu vystridalo nekolik umelcu, nekteri solovali jini meli doprovod a cele to byl spis jako nas kabaret s jedinym ucelem - bavit publikum :o) Prijemny vecer byl zakoncen tzv. vymennou masek, kdy jeden herec ma na obliceji nekolik (zhruba deset) masek vyjadrujici nejaky pocit a v neuveritelne rychlosti je ze sebe jednu po druhe strhava. Nikdo z nas nepochopil, kam ty masky mizely. Zkousel jsem je nachytat na fotaku a mackal jsem spoust, co se dalo, ale zadna nadeje. Proste v jednu chvili tam maska je a v druhe uz ne/je tam jina :o)

V jednom chramu jsem se stavil na caj a oslovil me mistni ucitel anglictiny, jestli bych nesel jako atrakce do jeho tridy. Rekl jsem si, ze byti opickou muze byt docela zabavne, tak proc ne :o) Nakonec jsem to musel zrusit, protoze jsem dostal jine nez vysnene jizdenky na vlak z mesta a nestihl bych horu Emei. A na tu jsem se vazne tesil.

Cestou do mestecka Emei jsem se mel v planu stavit jeste v Leshanu na Velkem Budhovi. Dneska je to vlastne nejvetsi Budha na svete, protoze jeho starsi bracha byl pred par lety vyhozen kdesi v Afghanistanu tehdy jeste vladnoucim hnutim Taliban do povetri. Cestou autobusem do Leshanu jsem se dal do reci s jednim Cinanem a nakonec jsme skoncili na obede u jeho tatky v moc prima rybi restauraci. Rikal jsem si, ze to jidlo bude tentokrat asi trochu drazsi, protoze to misto vypadalo vazne pekne, ale libilo se mi to :o) A oni nakonec, ze samozrejme nic nechteji, ze je to jejich restaurace a ze jsem jejich host. Pak me jeste dovedli na autobus a ten kluk pak se mnou jel jeste pres cele mesto k Budhovi, kde jsme se rozloucili. Cinani jsou proste neuveritelni.
Jinak Velky Budha je.. ..ohromny, prichazi se k nemu po ceste tak, ze clovek nejdriv stoji na urovni jeho hlavy, teda resp. horni poloviny jeho hlavy, takze je to docela komicky, protoze treba jeho nos je myslim asi tak velky jako dospely clovek :o) Pak se schazi po male pesince vytesane do skaly k jeho noham a konecne je ho mozne videt celeho. Na pesince je dost blbe, kdyz clovek narazi na organizovane turisty, protoze kazdy z nich si tam musi delat se vztycenou pazi desne prirozenou fotku naaranzovanou tak, ze rukou hladi Budhu po hlave. Aaaaaaaach. Cela cesta se tak dost protahuje. Bohuzel turistu je tam vazne moc, takze nekdy nezbyva nez cekat. Jinak muj "rybi Cinan" (ambice naucit se cinska jmena jsem uz davna vzdal) rikal, ze jeho tata jako maly lezaval Budhovi po hlave. Tak to uz dneska nastesti nejde. Prece jen ten turismus, zda se, obcas prospiva.

Od Budhy jsem se pak poslednim vecernim autobusem presunul do docela blizkeho mestecka Emei, v kterem jsem preckal noc, rano si pujcil dve bambusove hulky, nechal si v uschovne batoh a jako spravny turista vyrazil vzhuru na vrchol teto z jedne z peti nejposvatnejsich budhistickych hor. Vstaval jsem asi az na devatou, takze spousta lidi uz byla pryc.. ..teda spousta - existuji dva zpusoby zdolani vrcholu - prvni je, ze vstanete ve 4 rano, sednete na autobus, ktery vas vyveze asi do 2500 metru, tam presednete na lanovku a v pul sedme uz cekate ve trech tisicich na vrcholu na vychod slunce. Takto bohuzel, jak jsem pozdeji zjistil, postupuje vetsina lidi. No jejich skoda, protoze Emei je vazne nadherna hora. Teda hora to je vlastne docela nudna, ale za to jeji okoli je paradni. A jsou tam divoke opice :o)

Prvni den rano trochu kapalo, ale nez jsem se vyskrabal z postele, tak prestalo a mohl jsem vyrazit. Cela hora je pokryta hustym zelenym porostem a pry vecne zelenymi lesy a jak rano prselo, tak vsude byla para a bylo to proste uzasne. Bohuzel para znamena vysokou vlhkost. Teda spis extremni vlhkost. Myslim, ze prvni dve hodiny jsem se jenom potil. A to tak, az se mi Cinani smali :o) Za jeste ranniho mlhaveho oparu jsem take dorazil k prvnim klasterum, kterych muze byt na hore treba kolem deseti.. ..zkratka uzasne.

Kolem poledne jsem dosel skupinku sesti Britu, kteri odesli ze stejneho hostelu jako ja asi hodinku prede mnou, dali jsme se do hovoru a spolu pak sli vlastne skoro dva dny. Vyhoda velke spolecnosti je i pri jidle - clovek si muze objednat spoustu dobrot z menu a pak ujidat jako u svedskeho stolu. Udelali jsme to tak dvakrat a i to bylo bezva. Asi po dvou dalsich klasterech narazime na prvni opice. Na oficialni mapce (ktera je jeste stokrat horsi, nez moje ruska nocni mura z Arshanu - tahle cinska vypada mnohem vic jako jako planek DisneyLandu nez turisticka mapa). Tak teda na tyhle mapce nazyvaji opici oblasti "joking monkey zones". Tak tyhle joking opice loni vykousli Martinovi kus dlane. Mam z nich docela respekt.

Je docela fajn pozorovat opice, kdyz jsou treba na druhe strane reky nebo kdyz zrovna zerou svacinu cinskych turistu - Cinane totiz z nepochopitelnych duvodu 1. maji jidlo, ktere je ale na hore skoro vsude a kupodivu levne 2. nemaji batohy ale igelitove sacky, ktere opice pry moc rady trhaji. Jak bylo napsano na zdi hostelu dole v Emei - Jdete kousek za cinskymi turisty nesouci igelitky, je zabavne, kdyz na ne opice zautoci. Teda loni u Martina to asi moc zabavne nebylo, ale ony si opice vetsinou vemou nejaky ten pytlik a o lidi se moc nezajimaji. Nerozumim tomu, co se loni stalo.

Jinak je docela dobre videt, jak jsou opice vycvicene - byli jsme zrovna u klastera, kde je opic vzdy nejvice, protoze tam maji jidlo, a jedna z Britek si otevrela batoh, ze si vytahne fotak.. ..a uz mela opici v batohu. Ony proste vedi, ze v batohu je jidlo. Neuveritelne :o) Ja jsem si zase jednou odlozil batoh a fotil jsem.. ..a opice po chvilice nasla skulinku, kde couhal kus igelitky a zacala mi ji hned trhat. Asi se ji libilo me spodni pradlo, ktere v ni bylo :o)) Ale zpatky k hore. Me na ni doslova fascinovala priroda scenerie. Pripadal jsem si jako v nekoncici botanicke zahrade. Bohuzel cela cesta ze spoda az na vrchol je dlazdena, resp. clovek neustale slape do schodu. V hostelu bylo napsano, ze celkem jich je udajne 66.000. Na vrchol vedou dve cesty, takze jsem vyslapal jen pulku (dolu jsem jel autobusem), ale ani to mi neprijde zrovna malo. Po prvnich par tisicich to zacina trochu ztracet, to mi verte.

Priroda super, ale jinak schod, schod, schod, schod... ...navic nevim proc, ale Cinane vedli cestu nahoru pres vsechny okolni vrcholy (a ani tam kolikrat nejsou klastery), takze clovek jde nahoru, dolu, nahoru, dolu, schod, schod, schod...Co me dal zaujako, ze Cinani tyto docela zachovale schody renovuji, coz v praxi znamena velke mnozstvi mistnich lidi nosicich na zadech velke kusy velkych kamenych kvadru. Videl jsem i par koni, ale lidi bylo mnohem vic. Ze by tu byla jeden clovek levnejsi/efektivnejsi nez kun? Teda vlastne dva lidi levnejsi nez kun, protoze kun toho nesl vzdycky za dva. Dobre je treba i zabradli - betonova imitace dreva. Docela dobre provedena, ale proste beton. A pritom tam jsou vsude kolem same stromy :-/

Tak to by bylo neco o technice vystupu a ted to nejlepsi - nahoru po schodech dnes chodi jenom Evropane. Za celou dobu jsem potkal snad jen 15 Cinanu. A ze je pritom Cinanu na vrcholu jako much, jenze lenosi dnes vsichni cestuji zpusobem autobus-lanovka. Hrozne legracni je vsak pohled na samem vrcholu, protoze svete div se, ale ve trech tisicich byva po ranu docela zima.. ..nastesti pro Cinany tam mistni organizace za drobnou uplatu pujcuje modro-zluty teply plast. A ten si tam pujcuje skoro kazdy. Takze vrchol pak vypada jako velke modrozlute mraveniste :o)

Pro me nejlepsi usek byl az dneska rano - prespaval jsem uz bez Britu v klastere asi dve hodky pod vrcholem. Podle toho, v kolik zacina v lete jezdit lanovka na vrchol jsem si rekl, v kolik tak asi muze svitat (rikal jsem si, ze musi jet tak, aby to luftaci stihli videt). Takze jsem nakonec vstaval kolem pate a posledni dve hodiny vystupu vydupal za hodinu (mala trocha osobni hrdosti :o) ). Ta cesta tmou byla ale uplne nejlepsi. Sice se mi rosily brejle, takze jsem je musel sundat, ale sel jsem uplne sam, les byl zcela tichy a najednou slysim buben. Postupne jsem se blizil k dalsimu chramu, kde zrovna probihal jakysi ranni obrad za duniveho zvuku asi hodne velkeho bubnu. To bylo super. Jenze za dalsi chvili jsem dorazil k ceduli, kde bylo napsano neco o 2500m.n.m., coz bylo mene super. Dost me to zarazilo, protoze to by mi na vrchol zbyvalo stale skoro 600 metru a ja uz nejakou peknou chvili sel. Rekl jsem si, ze to musi byt nejaky mistni zert a vskutku za chvili jsem uz byl uplne nahore.

Dobre bylo, ze neprselo. I by se dalo rict, ze byla mensi oblacnost, ale nejaky famozni vychod slunce to teda nebyl. Tak jsem si spravil naladu vysmesnym pohledem na ty modrozlute Cinany a zase jsem sel dolu. Cestou jsem jeste potkal jednoho Itala, s kterym jsem byl asi hodinku. On pak sel pesky dolu, ja uz to pak sjel autobusem, protoze predstava dalsich 30.000 schodu, navic smerem dolu, me uplne desila. Legracni je, ze Cinane kdyz uz neco, tak vyjedou nahoru autobusem a pak to cele schazeji dolu. Tomu vazne nerozumim.

Nakonec jsem zjistil, ze preci jen ne vsichni Cinane jsou pohodlni mestaci - dnes rano jsem, kdyz jsem uz schazel, jsem videl pravy opak - 4 lide postarsiho veku s kusy stareho obleceni obmotanych kolem kolen jako chranice stoupali vzhuru a na kazdem schodu, mozna kazdem druhem schodu, poklekli na ty kamene vlhke schody a snad i polibili zem. Nevim, jak dlouho to tam uz delali, ale byli uz jen pul hodinky od vrcholu. Rikam si, ze takhle to mozna byvalo driv, kdyz Cina jeste neznala autobus....


PS. Zkousel jsem sem dat i nejake fotky, ale po cinske internetove kavarne nesmim chtit zazraky. Nejak to neproslo. Ja jsem rad, ze vubec funguje blogger :o)

Luyong, Xi'an a mesita a hlinena armada

Jupiii, konecne jsem proboural barieru cinske cenzury a podarilo se mi najit pocitac, ktery mi umoznuje prihlaseni na www.blogger.com Vetsina internetovych kavaren tu ma (musi mit) totiz uspesne nainstalovany jakysi vychytany filtr a nektere stranky proste nefunguji.

Tak tedy Luyong - nas plan byl v celku jednoduchy - prijet, videt a vecer zase odjet. Na nadrazi jsme si otevreli pruvodce a zjistili, jak se cinsky pise Xi'an. Pak nastalo male patrani a na svetelne tabuli jsme identifikovali neco, co by mohl byt nas vlak. Opsali jsme si tedy jeho cislo a cas odjezdu (to je nastesi psano cislicemi jako u nas) a s uzmoulanym papirkem v ruce jsme si vystali frontu k pokladne. Hmmm, spaci vozy jsou uz vyprodane, takze na nas zbyly jen sedacky. To bude zase noc :o)
Nicmene cekal nas den v Luyongu, kde je jeden den bohuzel malo - pobliz mesta je udoli desetitisice budhu a o kus dal pak chramovy komplex Shao Lin. Ve dnou dnech to je urcite prima vylet, ale Miky chtel stihnout oboji, s cimz jsem nakonec souhlasil a nasledovala celodenni honicka v pronajatem taxiku po mistnich pamatkach v japonskem stylu - prijet, vyskocit, nafotit, odjet :-/ Zas az tak rychle to sice nebylo, ale proste mit vice casu, urcite bych si ta mista uzil vice.
Udoli desetitisice budhu je kilometr dlouha stezka podel reky, nad kterou se tyci docela vysoke piskovce - a prave do nich Cinane kdysi tesali ruzna budhova vyobrazeni - budha maly, velky, tlusty, tenky, v jeskyni i venku na skale - proste vsude kam se clovek podiva, vsude samy budha. Nektere sochy / sosky jsou uz docela zvetrale, ale jine zase pomerne zachovale. Jinak v Cine maji takovych mist se spoustou budhu vic, asi nejake hobby :o)) Nicmene tato mista jsou dnes uz spis jen atrakci pro turisty, zadneho mnicha jsem u skal nepotkal (i kdyz v okolnich klasterech samozrejme jsou).

Odpoledne pak nasledoval presun autem k Shao Linu - coz je cca 70km, na mistni vzdalenosti tedy uplne kousek. Klastery i skola svetoznamych bojovniku, jsou pry oblkopeny uzasnou prirodni scenerii - pry, my jsme nevideli nic vic nez mlhu, ale tu tady v Cine vidime uz asi tyden. Nicmene skola Shao Lin je stale otevrena a v ted uz nevim presne, ale je v ni zapsano tusim nekolik tisic kluku, jejichz vyuka probiha vsude, kde je zrovna misto - casto pred zraky turistu. Divne. Docela jsem koukal, kdyz asi tak osmi az deviti leti kluci skakali na mokrych kocicich hlavach premety a salta stranou. A kupodivu jim to neklouzalo a nepadali, asi nejaky shaolinsky trik.
Vyborna byla ukazka toho, co vsechno ti slavni bojovnici umi - to se turiste nazenou do jednoho salu a tam si pak ti sikovni kluci lamou zelezne desticky o hlavu, ohybaji bambusove kopi s ostrim na svem krku apod. Jinak musim rict, ze vsichni tam umi uplne skvele padat (jako vazne dobre, to by se na kole nebo na lyzich jen hodilo), takze k zraneni asi ani moc nedochazi. A kdyz jsem videl jejich obratnost, vytrvalost a usili, tak se vazne musim ptat, kolik z nich by skoncilo na Olympiade v Pekingu na bedne, sportovci by to podle me totiz museli byt bajecni. Jinak shaolinsti mnisi samozrejme telefonuji mobilem, piji Colu...
Zpatky jsme jeli zase tim samym taxikem a uz radne napruzeni, protoze rano jsme se domluvili na nejake cene a behem dne jsme pak museli platit jeste ruzne parkovne, dalnicni poplatky apod, o cemz rano nepadlo ani slovo a co nam vylet dost prodrazilo. Priste uz budeme chytrejsi ze? Nakonec jsme zaplatili vse, takze mame ciste svedomi a aspon jsem tomu... ...no ridicovi mohl rict, co si o jeho jednani myslim. Docela mi to udelalo dobre, i kdyz myslim, ze z anglictiny stejne pochytil asi tak kazde desate slovo :-)

Nocni vlak do Xi'anu byl nakonec docela v pohode, presto ze sedacky bohuzel vypadaly trochu jako v nasem starem dobrem ceskem motoracku, takze clovek mohl delat cokoli, jen ne spat. Hned na nadrazi v Xi'anu nas odchytila nejaka pani, ze by nam pry nabidla ubytovani v jejim hotelu. Hotely se tu vubec v mensich mestech (tzv. 6 milionu lidi a mene :o)))) o turisty docela pretahuji, takze na kazdem nadrazi zatim stalo spousta hotelovych delegatu s jedinym ukolem - ulovit turistu. Nicmene ta pani, co nas oslovila, byla zrovna nahodou z hotelu, ktery jsem si vyhledl v pruvodci. Tak tomu rikam stesti, za chvilku jsme uz meli pokoj a vsechno klaplo tentokrat prijemne rychle.
V Xi'anu jsem se osobne nejvice tesil na muslimskou ctvrt (no je to ostuda byt v Cine a hledat muslimy, ja vim). Nicmene krom toho, ze sem tam nekdo prodaval halvu a sem tam nekdo arabske koralky, orisky a typicky preslazene sladkosti, tam vlastne nebylo nic :o) I kdyz nakonec ono NIC bylo to nejzajimavejsi - byla tam totiz mesita, ale kdybych nemel v pruvodci napsano, ze se jedna o mesitu, tak bych rekl jen "dalsi cinsky chram". Zadny minaret, zadna typicka kopulovita stavba, proste dalsi cinsky chram, tentokrat ale v muslimskem stylu. Z hedvabne stezky sem bylo zkratka zavlecen kus z arabskeho nabozenstvi, ale veskera architektura zustala ryze cinska. Take jsem marne doufal, ze tam bude spousta cajoven a treba i dymka, ale z toho jsem vystrizlivel vazne brzy. Jinak v Xi'anu jsem snad nevidel normalni neturistickou cajovnu - pravda je, ze jsem byl prevazne v centru mesta, ale snad i tam ziji Cinani ne??

Dalsi den byl ve znameni povinne prohlidky Terracottovy armady, jednoho z cinskych "must see sights". Priznam se, ze jak tradicne od takovych mist prilis ocekavam, tak odchazim pravidelne lehce zklamany a nejinak tomu bylo zde. Armada je bezpochyby jedinecna, krasna a dokazala by cloveka fascinovat hodiny.. ..jen kdyby bylo cele muzeum trochu jinak postavene. Jedine misto, kde je mozne stat vojakum tvari v tvar a nebyt pritom na metry vzdalenem ochozu nad nimi, je totiz vyhrazeno pro jakousi firmicku, ktera tam za 500 nasich korun vystavi turistum pod heslem "It is worth more than you can ever pay" jednu fotku. Tak to tedy pekne dekuji, ne. Dobrou zpravou pro turisty oproti tomu je, ze v celem muzeu se smi fotografovat. Spatnou zpravou pro hlinenou armadu je, ze spousta turistu zcela ignoruje zakaz foceni s bleskem.
V dalsich casti muzea jsou pak ve vitrinach vystaveny sochy vybranych vojaku a vlastne az zde si clovek uvedomi jejich prave rozmery. Cestou z muzea se pak clovek musi prosekat hordou poulicnich prodavacu malych hlinenych kopii vojaku z muzea, kteri nekdy umi byt neuveritelne doterni. Nejak nedokazdou pochopit, ze jejich zbozi proste nechcete a nabizi a nabizi a nabizi a vnucuji se a prudi :o)

Nerad bych, aby to vypadalo, ze Cinu nejak pomlouvam, me se tady hrozne moc libi. Jen zacinam trochu litovat, ze jsem tu jen na mesic a kousek, coz je na takovouhle zemi vlastne nic. Ted jsem uz par dni v Chengdu, ktere je plne poulicnich cajoven, prijemnych lidi a dobrodruzneho jidla - dobrodruzneho, protoze v zarizenich me cenove kategorie neexistuji ani obrazky jidla ani anglicke menu a jeden nikdy nevi, co ze si to vlastne objednal za dobrotu :o) Jo a v Cine taky temer vubec neznaji cokoladu. Pomooooooooc :-)

Cina poprve :o)

Myslim, ze jsem posledne skoncil nekde na ruskych hranicich, takze zacnu prave tam, protoze jejich prechod je jak jinak nez vtipny. Jsem asi moc rozmazleny z Evropske unie, takze tech 6 hodin, co jsme na rusko-cinskych hranicich stravili, bylo docela dlouhych. Na druhou stranu prvni dve hodiny trvala vymena podvozku naseho vlaku - Cina ma jinou roztec kolejnic nez Rusko, takze jejich vlaky si vzajemne nerozumi. Docela jsem koukal, ze lze zvednout celou kabinu a dat ji na jiny podvozek. I kdyz mam pocit, ze u naseho vlaku to delali jenom proto, aby ukazali turistum, co vsechno dovedou - po vymene podvozku totiz vlak dojede do prvniho cinskeho mesta a tam konci. Takze to mame 2 hodiny vymena podvozku, 6 kilometru na kolejich do prvniho mesta a zase zpatky. Prakticke :-)

V Manzhouli (ono cinske mesto za hranicemi) jsme zjistili, ze za 50 minut jede vlak primo do Pekingu. Jenze jsme nemeli vymenene penize a bankomat natoz smenarna na nadrazi nebyly. Takze nasledoval taxik, ktery nas dovezl do jedne pasaze, kde u maleho stolku primo v pruchodu sedela jakasi pani - tak to byla nase prvni cinska smenarna. Taxikem jsme zase odfrceli zpatky na nadrazi, taxikarka pak chtela 100Y, takze jsem ji dal 50Y, coz je stale nekrestansky hodne a spokojeni jsme byli vsichni. Vlak jel asi za 15 minut, tohle bylo fakt o fous. Jinak Manzhouli je moc vesele mesto, protoze vypada opravdu ciste a opravdu zapadacky - Miky to pozdeji charakterizoval jako Potemkinovu vesnici - aby pry Rusove, co tam nahodou zabloudi, valili oci :-)

Cinsky vlak byl v porovnani s ruskym lepsi strucne asi tak ve vsem - cistsi, novejsi, prostornejsi a hlavne s bezvadnym jidlem. Do Pekingu jsme se dostali po cca 30 hodinach stravenych jizdou kolem kukuricnych poli a bohuzel vecer. btw, vtipne je, ze jsme uplne prestali vnimat cas. Jizda vlakem 30 hodin je proste jen dalsi dlouha jizda a cokoli je kratsiho nez 10 hodin snad uz ani nevnimam. Ale zpet k Pekingu - na nadrazi je opravdu opravdu opravdu hodne lidi. A jsou uplne vsude :-) Pred nadrazim je treba namesti a to bylo kolem osme plne lidi spicich na novinach a cekajich na nejaky dalsi vlak. Takze myslim, ze je uplne jedno, jak velke nadrazi v Cine kdy postavi, protoze bude stejne porad moc male - tak treba uplne nove a nadherne Peking West Train Station ma 14 obrovskych cekaren (kazda pro nekolik set lidi) a je to proste malo.

Puvodni plan byl z Pekingu hned vypadnout na noc do Luyongu. Prijeli jsme na hlavni nadrazi, kde nam pani ve specialni pokladne pro cizince byla schopna rict jen today here no tickets. Vic anglickych slov jsme z ni nevymamili - chteli jsme se zeptat, jestli budou listky na zapadnim nadrazi, ale to nam rict nemohla. Tlacil nas cas, takze jsme vyuzili mistni mafianske taxikare a prejeli za dalsi hrisne penize na zapadni nadrazi. Bohuzel ani tam uz listky ani vlak nebyly, tak jsem aspon koupili dve mista na dalsi den a presunuli se zpet do centra. Chteli jsme jet rychle, tak jsme koukali po taxiku - hned u nadrazi je jednotna cena 100Y (coz je asi tak 10krat vic nez bezna cena pro mistni). Cenu se nam podarilo usmlouvat jen na 80Y, na coz jsme presli silnici a po dalsim smlouvanim se dostali na 40Y. Coz je stale hrozne moc, ale ten taxik se nam hodil a taxikar z nas mel vyslovene radost a dalsim jednanim byl vubec moc hodny. Mno aspon vim, ze taxikari nekradou jen v Praze :-D

Hotel byl dalsi sok, protoze za polovicni cenu ruske nocleharny jsme dostali pro nas nebyvale luxusni dvojak a i ted v Xianu bydlime moc dobre. V tomhle je tedy Cina vazne super, za par penez spousta zelez :o) Neplanovany den v Pekingu jsme stravili v zahradach Letniho palace, kam jsme jeli uz normalne mestskou hromadnou dopravou - metro je uplne v pohode, protoze kazda stanice ma i anglicky nazev a v autobusech clovek vetsinou ukaze na znak ve svem pruvodci a lide ho pak za ruku odvedou, kam je potreba. Lide jsou tu vubec nejak hodni - kdyz cizinec nevi kudy, nevahaji jit/jet nekolik kilometru, aby se jooo neztratil a vse doplnuji vetou I want to improve my English. Pak clovek dojde, kam potrebuje, oni se usmeji a bez niceho zmizi. Vubec nejdivnejsi to bylo vcera v Xi'anu - ukazovali jsme jedne pani na mape Bell Tower (dominantu mistniho centra) a doufali, ze pochopi, ze chceme vedet, kudy se tam asi tak dostanem - ona nas odvedla na autobus, koupila nam listky, ktere jsme se ji marne pokouseli zaplatit, za chvili jsme byli u Bell Toweru, ona rekla, ze si chce zlepsit anglictinu, vymenili jsme si maily a na to bez niceho zmizela.

Hmm, tak teda Letni palac - pred hordou dalsich turistu jsme unikli na jezero a romanticky na lodce :-) se elegantne dostali k mramorove lodi cisarovny Cixi - trocha restaurovani by ji teda neuskodila, ale to vubec celemu komplexu. Cinani to ale asi vidi stejne, takze prace probihaji a do Olympiady jiste vsechno stihnou. Jinak moc prijemne misto na odpocinek, ale hadam, ze Peking ma i lepsi poklady :o) Trochu divne tu na me pusobila kombinace ohromneho jezera a docela stisnych prostor vlastnich palacovych komplexu.. ..i kdyz v Cine clovek moc zivotniho prostoru ocekavat proste asi nemuze.

Po dalsim nocnim prejezdu vlakem jsme dojeli do Luyongu, ktery se nam moc nepovedl - ale o tom zase priste. Caues