Arshan (17.-19.den)

Kdyz jsme prijizdeli na Bajkal prohlasil Miky neco ve stylu "Tak jestli je tohle perla Sibire, tak chapu, proc do Ruska nikdo nejezdi". Na druhou stranu netrvalo dlouho a Bajkal, prvni dojem pominul a Bajkal se nam vskutku moc zalibil. Arshan se mi oproti tomu libil uz od prijezdu marshutkou - mala vesnicka, hned kousek od dvou az dvou a pul tisicovych hrebenu. Pruvodce pise, ze jsou tu vyhlasene lazne a alpinisticke trasy. Tak lazne by tu byly, hory by tu byly, mapy a cokoli co pripomina vylet do hor tu neni.
Po dlouhem hledani se nam dari sehnat neco, co vypada jako mapa z roku 198x v meritku jedna ku stu :-( Lepsi nez nic, i kdyz kartograf byl vskutku dost amater. Teda spis srandista. Vetsina cest, ktere pozdeji nachazime na mape vubec neni. Trochu autora podeziram, ze v horach vubec nebyl a mapu kreslil z nejake arshanske hospody. Nicmene hory jsou tu paradni a my se do nich podivat chteli a neco jako mapu jsme tedy nakonec snad v ruce meli.
Dalsi den brzy rano vyrazime s cilem vylezt na bezejmenou horu o vysce 2550m.n.m. - teda aspon takhle to videla nase mapka. Po kratkem bloudeni lesem se nam dari najit cestu, ktera vypada, ze vede nahoru na nas hreben. Nasledujici vystup byl naprosto brutalni a nic podobneho jsem v horach nezazil. Jsem zvykly z Tater (ktere jsou mimochodem s arshanskymi vrcholi dost srovnatelne), ze na hreben se jde serpentynami nebo pozvolne. V Rusku slovo serpentyna asi neznaji a cesta vedla dobre 2-3 hodiny primo proti vrstevnicim. A ze to byl kopec poradny (neco jako pocatecni vystup na Tri Kopy v Rochaci z Rackovy doliny). Mel jsem pocit, ze jdu kolmo do nejcernejsi alpske sjezdovky. Na druhou stranu jsme aspon byli docela rychle nad hranici lesa na dalsim bezejmenem vrcholu kolem 2000m.n.m. Byla na nem zapichla ruska vlajka a kolem pohazenych nekolik lahvi od sampusu a plechovek od piva. Rikame si, ze je to asi vyznamny vrchol a ze jsou Rusove vandalove, ale vic se o teto hore nedovidame.
Jinak jsem pozoroval dva hlavni rozdili oproti Tatram - neexistuje tu klec, coz je vazne divne - v jednu chvili jste v lese, pak v ridsim lese a pak uz nic a jen skaly a kameni. Hlavne tu ale nejsou absolutne zadni lide. Arshan je turisty nabity, ale vsichni zustavaji v udolni soutesce. Asi proto tu nebyly k sehnani mapy. Na hrebenu jsme uplne sami a za cely den jsme potkali jen tri lidi a to rano. Neni mi to jasne jeste ted - Tatry a nikde ani noha. Naprosta parada :-)
Na bezejmenem vrcholu s ruskou vlajkou Miky hazi chleba do udoli a ten se nam dlouhymi skoky ztraci z dohledu. Nejdriv se dost smeju, pak mi dochazi, ze se nam dost tenci zasoby jidla. Nicmene hlavni vrchol je uz je docela na dohled, odhadujeme to na 3/4 hodiny cesty po kamenitem hrebenu. Je nam divne, ze od vlajky dal uz zadna cesta nevede, takze si ji musime najit sami. Asi za hodinu a pul stojim na nizsim z dvou vrcholu, hadam tak 2500m.n.m. (ta mapa byla vazne na h.). Bohuzel se zda, ze dal se nedostanem, protoze na hlavni vrchol bychom museli pres druhy hreben a na to uz nezbyval cas. Nicmene az sem se mi vylet ohromne libil a vsechno klapalo.
Protoze nam zacala dochazet voda, zvolili jsme rychly sestup do nejblizsi doliny k potoku s nadeji, ze tam najdem cestu. To se ukazalo jako opravdu hodne kravsky napad :-), potok jsme sice nasli, ale jit se podel nej nedalo (kameny a prudky svah). Navic cela cesta k potoku vedla kamenym sutoviskem a dost nas unavila. Ted nezbyvalo, nez vyjit znova na hreben (cca 100-200 vyskovych metru) a doufat, ze tam nejaka cesta bude. Hlavne Miky uz byl dost unaveny, takze jsme nevolili cestu nahoru na hreben, ale traverz po vrstevnici lesem s tim, ze na hreben tak i tak dojdem. Dalsi hodinu jsme stravili v lese, kde krome nas a zvirat nikdo nikdy nebyl - ja jsem neco tak zarostleho nevidel - huste krovi, stromy, spadane kmeny, strouchnivele kmeny, ktere se prolamovaly s vetvickami, ktere se mi pritom zabodavaly do zadku :o) suche stromy, jejichz vetve se lamaly, kdyz se jich chtel clovek zrovna chytnout. A vse v docela slusnem svahu. Pady jsem radsi ani nepocital.. ..nakonec jsme hreben nasli a cestu na nem take a vsechno bylo ok. Nicmene jak byl vystup super, tak byl sestup hroznej.
Positivni bylo, ze me zacalo pri to pruskem vystupu bolet koleno a to misty i pomerne dost silne, ale sestup vydrzelo docela v pohode. Takze Himalaje snad prezije take :o)

Dalsi arshansky den byl ve znameni rekonvalescence :o) Take se dost zkazilo pocasi, takze cloveka to celodenni poflakovani ani moc nemrzelo. V patek rano jsme pak odjizdeli mikrobusem do Ulan Ude. Venku pekne prselo a nase batohy jely celou dobu na strese :-O Sice jsem na ten svuj nasadil plastenku, ktera ochranila batoh zashora.. ..jenze cela zada byla mokra od stechy auta. Takze nosit takovy batoh v Ulan Ude byla docela lahudka, bleeee :-)
Jo a svet neni vubec spravedlivy - Miky zadnou plastenku na batohu nema, takze mu bagl nejdriv pet hodin moknul. Pak prset prestalo a on ten batoh behem dalsich dvou hodin uschnul, cely!!! Takze v Ulan Ude jsem sundla svou vychytanou plastenku a mel mokro a Miky byl v suchu. Na hotelu se pak ukazalo, ze vitr stacil vyfoukat jen vnejsek. Ta mokra tricka, co cekala na Mikyho uvnitr jsem mu vazne nepral. Ale myslim, ze uz uschly :-)

Z Ulan Ude jsme chteli dalsi den (v sobotu) nasednout na primy vlak do Pekingu. Mel jsem obavy, ze asi nesezeneme listky. Obavy se ukazaly byti planymi, protoze nas vlak, ktery jsem si nasel na internetu, projizdi Ulan Ude jen v utery. 4 dny v Ulan Ude jsou vazne zabite, takze jsme se rozhodli pro hopkovani po mestech. V sobotu rano jsme prejeli vlakem do Chity a z ni pak tentyz vecer dalsim vlakem do cinskeho Manzhouli. Muzu rict, ze transibirska magistrala je v leccem vtipna, ale jinak je to proste podvod. Vyzkouseli jsme nekolik vlaku (luzkovou 2. a 3. tridu i normalni sedacky) a nikde se nic zasaniho nedeje. Proste jedete vlakem v Rusku a to je vsechno :-D

Jinak ted jsem uz v Pekingu a je uz kolem ctvrt na dve rano a chce se mi opravdu spat. Takze cesta do Pekingu zase az priste. Ahoooooj :o)

Transibirska magistrala a Bajkal (11.-16.den)

Kdyz jsem se kdysi doma dival v nedeli rano na Primu na Svet 200x, kde byla vysilana jedna z mnoha reportazi v ramci projektu "Cesta kolem sveta za 52 tydnu", zaslechl jsem neco jako "Je nebezpecnejsi jizni Afrika nebo Transibirska magistrala". Mam dojem ze cela cesta vlakem pres Rusko je tak trochu podfuk, teda aspon v nasi treti tride. Ve vlaku jsou naprosto normalni lide, kteri proste jedou na vylet nebo domu. Jediny kdo pil vodku a pivo byl Miky :-) a cestou se toho proste moc zajimaveho nestalo. Teda ve smyslu vyhlasenych vodkovych pitek a nekoncicich vlakovych party. Pravdou je, ze lide jsou pratelsti, radi se podeli o jidlo a russti studenti se radi anglicky pobavi. Na druhou stranu spousta lidi si vas ani nevsimne. Proste jen dlouha jizda vlakem v krajine nekoncicich lesu :o) Mozna to je jen problem treti tridy, protoze clovek zije na prostoru 180x60x60 a kdyz uz potka nekoho, s kym by se sel bavit, tak muze jit leda tak do ulicky pred zachod (jinak jsou vsude podel vagonu postele). Ale i tak clovek samozrejme na par zajimavych lidi narazi.

I kdyz mnohem lepsi jsou pravidelne zastavky v ruznych mestech a malomestech, kde si lide hromadne dokupuji jidlo a piti. Bavilo me pozorovat ruznou nabidku na odlisnych mistech - nekde melo par starenek v pytliku jen varene brambory, par okurek, rajcat a susenych ryb a to bylo vse. Na vetsich nadrazich pak clovek koupi v podstate cokoli. Nejlepsi byla jedna stanice, kde se neprodavalo jidlo, ale plysovi medvedi. To jsem fakt nepochopil, clovek ma hlad a kam oko dohledne vsude samej medved :o)

Nicmene 87 hodin uteklo neocekavane rychle a vylezame v Irkutsku a hned se k nam hlasi nejaka zena, ze pry nas u sebe za nejake penize ubytuje a ze uz pro nas koupila jizdenky na zitra na rano do Olkhon Island. Nestacim valit oci. Nakonec se vse vysvetluje tim, ze Miky ve vlaku narazil na nekoho z Tomsku, ktery nam toto nabizel. My jsme to sice nechteli, ale prisli si pro nas stejne. Nekde se stala chyba v komunikaci. Koupene jizdenky nas presvedcuji, abychom sli s nimi. Nakonec videt opravdovy rusky panelak to se nestava kazdy den. Vecer jdeme spolecne s mamkou a s jeji anglicky mluvici kamaradkou do mesta a koncime v jakesi restauraci. Vypada to, ze jsme zvani. Teda az do doby, nez prinesou trochu vyssi ucet. Nakonec si kazdy plati sve sam, ruska pohostinost tentokrat trochu zklamala.

Rano jedeme mikrobusem sedm hodin na Olkhon Island, coz je mistni nejvyhlasenejsi misto. Ridic je opet zavodnik, takze misto sedmi hodin jedeme sest. Je stovou po prasne silnici nam ale uplne prijemne nebylo. Tradicne si rikame, ze on se take nechce zabit.. Hned po prijezdu na ostrov se nas u mikrobusu ujima buriatska starenka a nabizi skvele levne ubytovani primo u ni doma. Stary dreveny domek, netekouci voda, kadibouda venku, naprosta parada :o) Na pokoji jsme s Britem Tomem, s kterym se dalsi den marne pokousime pesky dojit k jakemusi jezeru v lesich. Nicmene tura to byla pekna a trochu mi pripominala prochazku po hrebenech Velke Fatry. Vylet zakoncujeme v mistnim obchode - behem pul hodiny mam v sobe rybu uzenou, varenou i syrovou solenou. Mistni priprava ryb je pro nas docela zvlastni, protoze ryby nikdo nekucha. Jak je ryba ulovena, necha se patrne viset za ocas az vyschne nebo ji nekde vyudi, ale pokazde pekne se vsemi vnitrnosti. Nicmene jsme se neposrali, takze to snad tak hrozne nebude :-D

Ostrov me dost ucaroval, jsem pryc nekolik hodin a myslim, ze se tam jednou vratim. Skvele to tam musi byt na kole se stanem, protoze kempovat se da uplne vsude, pitne vody je v jezere opravdu dost a ostrov je ve sve samote proste nadherny - osamele planiny, lesy, utesy, stare drevene vesnice... Navic Olkhon Island je 70 km dlouhy a asi 10 km siroky, ale zije na nem pouhych 1500 mistnich, kteri drive lovili ryby. Kdyz ryby dosly!!!! tak se rozhodli rozvijet cestovni ruch a docela se jim to dari. Nastesti si vesnicky jeste dokazaly uchovat svou puvodni tvar, tedy zatim, protoze na par mistech uz rostou nove hotylky a hospody :-( Zustali jsme na ostrove 4 noci a pryc se nam vskutku nechtelo. Vcera jsme pak s Tomem zasli v noci do ruske sauny na plaz primo u jezera, coz jen podtrhlo skvelych par poslednich dni. V pul jedne k nam najednou prisla nase pani domaci, ze pry s ni musime nekam ven. Odvedla nas do hospody a hrozne vtipne a tak trochu dojemne se s nami loucila.

Vubec "nejlepsi" zazitek nastal dneska rano, kdy jsem chtel jit na zachod, ale bohuzel to neslo, protoze jednomu Frantikovy, ktery bydlel posledni dva dny take s nami, do nej spadly vsechny doklady. Dost jsme ho litovali, ale jak to dopadlo nevim, protoze nam opet jel mikrobus...

Zitra rano se presouvame do Arshanu, coz by mela byt budhisticka vesnicka v jednom mistnim podhorskem udoli a ke konci tydne se konecne zacnem priblizovat Cine. Moc se na to tesim, protoze Rusko jsem bral vice mene jako transport do Pekingu. A zatim to byl prekvapive prijemny transport :o)



PS. a tohle neni smetak, ale takhle moderni buriate obetovavaji svym bohum :o)

Petrohrad, Nizni Novgorod, Moskva (8.-10. den)

Muj posledni post koncil slovy "za par hodin odjizdime autobusem do Moskvy". Smutne bylo nase zjisteni, kdyz jsme v 21:12 dorazili na petrohradske autobusove nadrazi, abychom zjistili, ze autobus nejezdi ve 21:30, ale v devet. Nutno dodat, ze chyba byla zcela na nasi strane a ruska autobusova spolecnost nam dokonce vratila vetsi cast zaplacenych penez za jizdenku. Nu v Petrohradu jsme tedy zustali o noc dele a sklidili patricny uspech po navratu na hostel... Den navic se zpetne docela hodil, protoze jsem se tak stihl podivat i do Isaacovy katedraly, ktera byla ve stredy sproste zavrena a kterou jsem davno oplakal :o)

Autobusy do Moskvy uz byly vyprodany, a tak jsme museli na drahy vlak. Nikdo z hostelu nevi proc, ale zeleznice si pravdepodobne uvedomuje atraktivitu trasy Petrohrad-Moskva a masti si na ni kapsu, jak to jde - autobus stoji 600 rublu, vecne vyprodana treti trida ve vlaku 700 a druha pak uz 1700-2000 :-( My tedy vyrazili druhou a byla to jizda luxusni, protoze s nami v kupe (pro 4 lidi) jela jakasi mamina se synem na svatbu a vezla ohromnou kytici lilii :o) Miky se nevtirave zeptal, jestli maji nejake piti a oni hned ze jo a uz byla lahev (teda spis lahvicka) na stole... Ze synacka se pak vyklubal namornik jezdici na jaderne ponorce a byl pry moc rad, ze muze s nekym mluvit anglicky. Celkem jsme takhle jeli asi 15 hodin a v naproste pohode. Jeste chvili a na ruske vlaky nedam dopustit :o)

Nizni Novgorod je fantasticke mesto, clovek se tu vskutku bajecne pobavi. Kdysi tam byvalo dulezite obchodni centrum na Volze, ale soudruzi se pozdeji rozhodli, ze lepsi bude ve meste vyrabet zbrane. Historickym stredem mesta je z venku docela pekny kremlin, ktery v sobe ukryva prehlidku vojenske techniky z 2. svetove valky. Mezi tanky clovek take najde trena detske hriste a neskutecne moc svatebcanu. Proste prca tohle misto. Pozdeji zjistujeme, ze mistnim svatebnim zvykem je jit polozit kvetiny k vecnemu ohni u pamatniku padlych 2. svetove valky, ktery byl hned za rohem. To nam leccos vysvetlilo, protoze behem pul hodiny jsme u tanku zahledli minimalne 5 ruznych paru. Nicmene svatebni fotka s hlavni tanku v pozadi a pripijeni sampanskeho z plastovych kelimku je jiste originalni.

Jinak Novgorodane armadu vskutku miluji, a tak o chvili pozdeji ve meste narazime na poulicni prodejce obrazu. Dlouho vahame, zda koupit zatisi se zalivem, osamelym stromem, zapadajicim sluncem a jadernou ponorkou. Nakonec se vzdavame, protoze tohle asi nikdy nepochopime :-) Ale abych jen mesto nehanil, bylo moc dobre videt take neco jineho nez Moskvu a Petrohrad. Vyjma te armady je to mesto jake kazde druhe u nas doma. Skoda jen, ze Mikymu vecer pred odjezdem ukradli fotak, jinak bych byl napsal, ze je i zcela bezpecne..

Na noc prejizdime autobusem do Moskvy. Brzy zjistujeme, ze pocet sedacek neni pro nocni autobus vubec zadnym omezenim. Nakonec na podlaze je vzdycky dost mista. Dobre, ze jsme si koupili jizdenky dopredu. Rusky ridic, ktery se v detstvi touzil stat se zavodnikem, prijizdi do Moskvy o dve hodiny drive, nez mel. Je 4.30 rano a do centra se nam zatim jit opravdu nechce. Nastesti moskevske autobusove nadrazi ma skvelou moderni cekarnu, kde travime dalsi dve hodiny, nez se odhodlavame vstoupit do podzemi moskveskeho metra. Tech jejich 11 linek je vazne legrace. Musim se pochlubit, ze jsme za cely den jeli spatne jen jednou a to jen jednu stanici :-D

Moskva nas moc prekvapila. Nevim proc, ale ocekvali jsme hnusny mesto s vyhlasenym Kremlinem a hrobkou Lenina. Byli jsme tam nakonec jen jeden den a bylo toho opravdu malo. Turistika se nam darila, moc nas pobavila moznost podivat se na Lenina bez fronty za 400 rublu - ona jim ta korupce kvete primo na Rudem namesti, to je vazne bomba.

Take jsme kupovali novy fotak a odpoledne vyjeli na kraj mesta na jakousi vyhlasenou vyhlidku. Ta me osobne az tak skvela neprisla, ale nez jsme ji nasli, zeptali jsme se na cestu jednoho kolemjdouciho studenta a ten s nami pak zustal dalsich 5 hodin. Ze pry nema co delat. Vadimovym snem bylo dostat se do Britanie a neustale se nas zvedave vyptaval asi na milion veci. Vubec se mi nechtelo verit, ze turista muze nekoho tak strasne moc zajimat. Take me zaujalo, ze studoval na universite a nemel email. Opustil nas vlastne asi az kolem jedenacte vecer, kdy jsme uz museli jet na vlak. Predtim jsme stihli jeste ohromujici nocni Rude namesti :-)

Vilnius, Talinn, St. Petersburg (1.-7.den)

Jsem uz sedmy den na ceste a konecne zacinam mit pocit, ze jsem nasbiral dost zazitku, abych o nich mohl neco kloudneho napsat. Nase cesta zacala minuly ctvrtek v Praze, odkud jsme zamirili autobusem primo do centra Litvi - Vilniusu. V autobuse jsme poznali dve Cesky, na ktere cekal ve Vilniusu jejich kamarad Martin, ktery v Litve momentalne pobyva. Bylo to naramne stesti, protoze Martin pro Litvu a litevstinu doslova zije a jeho pruvodcovani po meste bylo skvele - Lonely Planet by byl proti tomu uplny hadr :o)

Vilnius je prijemne male mestecko plne divnych nekomunikativnich lidi - tak treba hned rano po prijezdu jsem se chtel zeptat na cetu do centra mesta a teprve az paty clovek se na moje "excuse me.." vubec otocil, aby se pak usmal a sel zase dal. Martin rikal, ze Litvane jsou naramne hrdi na svoji zemi a je to videt na kazdem rohu - Litva jako cele pobalti v minulosti dost trpela a z pamatek toho moc nezbylo. Coz ale Litvanum vubec nevadi, protoze si je vsechny stavi znova podle puvodnich nakresu. Takze vlastne docela vesely narod. Na druhou stranu Litvane hodne piji a hodne se sebevrazdi - tomu ale pry take dost napomaha pocasi a pravda je, ze skoro cely den mrholilo a bylo proste nepekne. Muj celkovy dojem z Vilniusu je dost nejasny - mestecko je prijemne, ale lide byli zkratka divni. Litvu jsme jeste tentyz den opustili nocnim autobusem do Talinnu.

V sobotu rano nas privitalo sluncem proslunene hlavni mesto Estonska, ktere jiz bylo o poznani turistictejsi. Snadna dostupnost z Svedska a Finska lodi delala asi sve. Bez vetsich problemu jsme zakoupili listky na dalsi nocni autobus do Petrohradu a vyrazili do maleho centra. Toto stare hanzovni mesto se ukazalo byti plne kavaren a nescetne domorodci v historickych kostymech.. ..proste divadelko pro turisty se vsim vsudy. Jinak centrum je kompletne rekonstruovane a skutecne moc pekne, ale shodli jsme se, ze jeden den zde bohate staci.

Takze hura do Petrohradu. Prijezd byl vskutku legracni - na hranicich jsme samozrejme museli vsichni i s vecmi z autobusu a pekne na celnici, kde si ale veci uz vubec nevsimali. Prazdny autobus pak popojel a my mohli zase zpatky.. Do Petrohradu jsme dorazili asi na sestou rano a vitalo nas sedive nadrazi plne sedivych lidi chodicich v sedive ranni mlze. Do centra jsme dojeli metrem, ktere je paradni, jenze Cecna a "rebelove" jsou asi stale velci strasaci, takze se tam nesmi fotit. Nicmene ranni metro byl uplny sok - mel jsem cervenou bundu a pripadal si jak klaun - krom me a Mikyho byl kompletni vagon oblecen do sedivo-cerneho stejnokroje. Nejvetsi frajeri pak meli sedivou bundu Adidas/Nike, patrne nejnovejsi vystrelek mody :o) Ale asi to byl jen efekt ranniho spoje do prace, protoze jak se pozdeji ukazalo, odpoledni metro je zcela odlisne a oproti Praze nicim neprekvapuje.

V pruvodci jsme si vybrali hostel se svetove znejicim nazvem "Hotel California". Po chvilce hledani nam ho nakonec musela pomoc ukazat pani zametajici ulice, protoze hostel je bez jedine venkovni cedule opravdu dovedne skryt za rezatymi dvermi ve dvore jednoho domu. Jak vypadal hostel z venku divne, tak byl uvnitr prijemny a lide v nem nam vysli maximalne vstric. Je to vlastne normalni byt 3+1, z nejz si jeho majitel udelal hostel, samozrejme neoficialne. Vtipne je, ze Lonely Planet toto misto zna zatimco mistni policie udajne ne :o)

Tak a hura na Petrohrad, ktery me moc mile prekvapil. Teda jak v cem - po architektonicke strance je to mesto prekrasne plne historickych budov, ktere jsou v uzsim centru mesta navic komplet opravene. Bohuzel mesto je pomerne mlade a ma pro nas neprirozene siroke ulice, po kterych se prohani tisice a tisice smradlavych aut - navic lide tu maji bud stare ziguly nebo Land Rovery v deaselu - zadnou nizsi nebo nizsi stredni tridu aut jsem tu nenasel - proste stare skopky a vedle nich pro me prekvapive velke mnozstvi Mercedesu a Land Roveru mistnich zbohatliku. Kdyz ale odhlednu od toho, ze kazda druha ulice v centru je prazska magistrala, je mesto uzasne. Celkovy dojem pak jeste umocnuje mnozstvi vodnich kanalu a nekolik velkych zelenych parku. Nejznamejsim mistem je pak asi Ermitaz, coz je galerie pro me nevidanych rozmeru, kterou jsme probehli sice za jeden den, ale umim si docela dobre predstavit, ze pro nektere z vas by byl i tyden malo..

Jsme tu v Petrohrade uz ctvrty den a mesto muzu jen a jen doporucit. Jedinou nevyhodou je asi cena ubytovani, ktera je srovnatelna s pobytem v Irsku nebo v Londyne. Vubec celkove je mesto dost drahe, ale rozhodne za to stoji :-) Za par hodin odjizdime do Moskvy, z ktere se pokusime rychle vypadnout do Nizniho Novgorodu. Jo a jeste jedna pro nas skvela zprava - podarilo se nam na nedeli sehnat listky na vlak Moskva - Irkutsk, coz je cca 5000 km, 5 casovych pasem a 100 dolaru za treti tridu :-D Zkusim sem do nedele jeste neco pridat, priste snad uz i s fotkami. Ahooooj :-)