Nepal

Posledni tri dny jsem stravil v hotelu Annapurna, ktery si rika nejlepsi hotel ve meste. To byla vazne legrace - muj pokoj mel uz sice svuj vek, ale stejne za nej chteji 80USD na noc a to je v hotelu nejlevnejsi. Neni mi teda moc jasne jako za co 80USD, ale chteji je. Moje cestovka to ma za pulku, takze vlastne za par. Ja mel zaplacene 4 noci jakou soucast sveho vyletu do hor (dve pred a dve po). Ty dve se mi podarilo zrusit a dve pred mi zustaly. Po prvnim dni mi bylo to neustale a vsudypritomne "Yes, Sir. No, Sir. Thank you, Sir. You're welcome, Sir." vazne uz hodne otravne. Bohuzel otravne tu muze byt i jidlo, ktere jsem slupnul nekde ve meste, takze misto odchodu na trek jsem zustal dva dny v posteli a ted jsem stale jeste v KTM. Skoda. Na druhou stranu majitel outdoorove agentury, s kterou mam vyrazit, byl nesmirne ochotny. Volal jsem mu 12 hodin pred planovanym odletem do hor a nic nebyl problem a i my prinesl leky z lekarny, co mi predepsal doktor.

.
Ted uz je vsechno zase oki a zitra rano zkusim na druhy pokus vyrazit do Lukly a na trek. Bohuzel jsme ztratili tri dny, takze na vrchol se nedostaneme. Nasel jsem sice na mape alternativni trasu, ktera je o 3-4 dny kratsi, ale hned druhy den cesty vede pres sedlo ve vysce 4600, coz neni zrovna malo a nevim, co na to ostatni ze skupiny. Kdyz tak se proste aspon jen tak projdem po Himalajich smerem na Mera Base Camp. Hezke to bude urcite i tak :-)

.

Jinak me zazitky z KTM jsou dost smisene - velmi uzke centrum plne turistu a drahych restauraci na jedne strane a deti zijici na ulicich a zebrajicich po vecerech o jidlo na strane druhe. Vcera tu byli dva dost mali kluci, kteri vypadali, ze meli vazne hlad. A nikdo jim nic nedal a turiste dal zrali sve steaky... No radsi nic. Nic min nez oboustranne vzdelani tady stejne asi nepomuze.

.

Co se tyka turistu, je tady pomerne dost nasich. A to az tak, ze v jednom antikvariate prodavaji krom jineho ceskeho Lonelyho "Trekking v Nepalu". Take jsem videl kalendar Tibet 2007, kde bylo slovo kalendar napsano anglicky, nemecky, francouzsky, spanelsky, cesky, polsky, japonsky a cinsky. Ovsem nejvic mne vyrazily dech v jednom knihkupectvi videokazety Nepal s dlouhym A. Dobra polovina kazet tam byla cesky, coz je tedy rarita, ale clovek se pousmeje i tak :o) Klub ceskych turistu je v nas.

.

A nakonec tedy neco k mistnim pamatkam - u budhisticke Swayambhu stupy se mi moc libili opice. Lide jim sem nosi jidlo a kdyz ne primo jim, tak na obetni oltar, o ktery se opice pozdeji stejne postaraji. A hlavne, na rozdil od cinske hory Emei, zdejsi opice nejsou ani v nejmensim agresivni. Oproti tomu jednim ze svetove nejvyznamnejsich hinduistickych mist je klasterni komplex Pashupatinath boha Shivy- postaveny na brehu reky je take idealnim mistem pro verejne spalovani mrtvych hindu, pro nas vetsinou tezko pochopitelne. Telo se zabali do latky, polozi na velke kusy dreva a obali slamou. Cely obrad ma urcita mne neznama pravidla. Po trech hodinach v ohni je mrtvola spalena, jeden zivot konci, druhy zacina. Vsechno se vhodi do reky a asi o 200 metru nize jsou zbytky (hlavne nespalene drevo, ale kdo vi), vybirany z vody opet ven.

.

Cely komplex je take oblehan "svatymi muzi" oblecenych, nalicenych a cekajicich na sveho turistu, ktery si je za penize bude fotit. Na penize maji pekne kyblicek, proste profici. Vedle svatych muzu tu jsou i bezni zebraci, kterym mistni sem tam hodi nejaky drobak, ale mnohem casteji jim daji hrst ryzoveho zrna. Videl jsem jak jeden "svaty muz" tesici se na dalsi dolar dostal takovou ryzi. No vypadal vazne dost prekvapene :o)

.

Uz jsem chtel skoncit, ale dve horke novinky - na tatovi pri nehode zahynulo nejmene 42lidi a na zapade zeme radi nejaka neznama nemoc. Tak ted uz cekam jenom na povstani Maoistu. ahoj

FOTO IV - Everest Base Camp a cesta do Nepalu

Konecne se mi podarilo natahnout dalsi fotky. Puvodne jsem chtel dnes dodelat galerie az do Nepalu, ale jde to tak pomalu, ze se podaril jen Everest a cesta na hranice. Dalsi tedy zitra, at se vam libi :o)




Qomolangma, Bohyne matka Snehu, Sagarmatha, Bohyne matka Zeme, Mt. Everest, 8850 m.n.m. Uz ve treti tride me ve skautu fascinovalo, kolik ma nazvu. Pamatuji si je porad :o)















Pohled od klastera Rombuk (4980m.n.m.)















A odjezdova fotka - bylo to tam vazne moc turisticke a v Base Campu neskutecne komercni. Jedna noc nam tu bohate stacila.















Jeden z mnoha krasnych brodu, ktere jsem se toho dne konecne naucil jezdit.















Nejhorsi cesta meho zivota. Na fotce tak mozna uplne nevypada, ale techto cca pet vecernich dojezdovych kilometru me dostalo uplne ve vsem - hlavne psychicky ale i fyzicky.
















Na tomhle hotylku koukaly ze zdi misto vypinace jen dva draty. Slavek je prave spojuje kolickem na pradlo. Prezil :o)















Takove normalni rano s vyhledem na Cho Oyu.















9 z 10-ti mistnich ridicu nas mijelo bez pribrzdeni a koncilo to asi nejak takhle. Tohle je jeste docela maly oblak prachu, byly mnohem horsi. Kdyz se rozhodnete zadrzet dva nadechy, abyste projeli to nejhorsi, tak se zadychate na dalsi minutu. Tak a ted si vyberte, co je lepsi. Aut sice nejezdi vubec moc, ale i jedno za deset minut obcas docela staci.















Psi maji v Tibetu psi zivot. Tenhle to ma dneska snad uz za sebou. Kdyz se zvednul, byl videt fakt nechutnej zanet, ktery tady nikoho nezajima. Proste ho nechaji pomalu chcipnout :-(















Takova normalni barevna venkovska hospudka s kamny, ve kterych hori jaci trus. V tehle jsme navic s mistnimi stravili asi vubec nejlepsi tibetsky vecer, pri kterem vsak memu fotaku neposlouchal blesk. Jednou bleskl tak, jednou jinak a foceni bylo proste na nic. Grrrrrr















La Lung sice nebylo nejkrasnejsi sedlo, ale za to bylo poslednim pred sjezdem do Nepalu. To uz je poradny duvod k radosti.















Dovoz modlitebnich praporku na trase Tibet-Praha-Tibet klapnul na 100 procent. Takze Tomasi, tady nekde vlaji i ty tvoje... :o)















Posledni foto a hura dolu - nasledujicich vice nez 100km bylo prevazne z kopce. V nepalskem raftovem kempu jsme za dva dny byli o 4500 vyskovych metru nize.















Me kolo a nezname hory. Tohle je vazne blbej popisek :-)















Tady to bylo skvele. To jsme jeste netusili, ze za chvili zacne foukat tak silny vitr, ze se z dalsich sjezdovych kilometru stane poctiva makacka, kdy rychlost pri jizde v haku v jednu chvili klesla az na 11-12 km/hod. Druhy den rano jsem bez slapani jel pri stejnem sklonu aspon 25.















Takhle to dopada, kdyz pujcite mistnim svuj fotak. Do mistnosti (coz je vlastne cely dum), kde jsme prespavali, se sebehla snad pulka vesnice :-)















A takhle vyfotili me - kamny zakourena mistnost, teplo, slany caj s jacim maslem, pohoda.















Rano bylo bile a hodne mrazzzzive. A ti jaci v dalce nas nechali normalne projet bez jedineho trknuti.















Jaka mam nejradsi s nudlema, ale tenhle byl skvely i bez nich :o)















Lesy, zvirata, provoneny vzduch. Tohle mi v Tibetu docela chybelo, kanon pred hranicnim mestem Zangmu byl zkratka nadherny.

Nepal

Nepal je fantasticky. Tohle si rikam uz temer tyden a zatim me to ani v nejmensim neomrzelo. Je to nadherne spinava a zaostala zeme, v ktere ziji uzasni lide - otevreni, veseli, prijemni a pratelsti a vubec nevadi, ze skoro nic nemaji :o) Sice vam neustale chteji na ulici prodat nejake blbosti (tedy v KTM hlavne drobne suvenyry a hasis a travu), ale na rozdil od tibetanu temer nezebraji.

Uz jak jsme prekrocili hranice (ktere meli na sve blative ceste vazne hodne daleko do pohodlne Evropske unie), hodil po me na kole jeden vyrostek kamenem a hned o kus dal po sobe dva kluci strileli lukem. Proste deti si hraji, to v Tibetu take neexistovalo, i kdyz pravdou je, ze hledat na nahornich plosinach vetve na luk by asi par dni zabralo :o) Dalsi vyrostek drzel v ruce kamen hned o kus dal, tak jsme si tak ocima vymenovali sve nazory, ze ho jako nehodi. A vyhral jsem cha, nehodil :o) Pak jsme uz najeli na asfalt, kamenu ubylo a incidentu s nimi. Sem tam se sice silnice ztracela pod sesuvy pudy z mistnich prikrych svahu, ale zase se brzy nasla a dovedla nas pohodlne az do Kathmandu. Cestou jsme se stavili na den v raftovem kempu, ktery nam byl popsan jako raj na zemi, coz by asi byl, kdyby neprselo a kdyby tam meli rafty. Ale bylo nam tam skvele a byl to vlastne jediny den, kdy nam za cely mesic prselo a bylo fajn ho stravit misto v sedle u kulecniku.

Dalsi den nas cekala posledni vetsi cesta kdy jsme na 50-ti km nastoupali asi 1200 vyskovych metru. Ale bylo to v udoli a na asfaltu a jelo se vazne hezky. Cestou nas mijelo nescetne autobusu znacky TATA, po kterych touzim od prvniho spatreni. Na tatovi se totiz jezdi na strese, kde vas od spadnuti chrani jen vazne mala ohradka. Par lidi je samozrejme trapne i uvnitr, ale strecha je strecha. Cestou jsme take videli dva taty v prikopu a vypadaly docela cerstve. Mozna si tu projizdku jeste rozmyslim, tohle bych zazit ani snad nemusel. Navic v KTM jsem zatim zadneho tatu nevidel, mozna jezdi jen mezi mesty, skoda :-( Jo a take jsme videli, jak jeden clovek rval nahoru na tatu berana a kozla. Tata je proste idealni rodinny vuz :o)

V kralovskem meste Bakhtapuru jsme zustali na dalsi dve noci a protoze do KTM tou dobou zbyvalo 15 rovinatych kilometru, byl to fakticky konec nasi cesty. Vsak jsme ho take poradne a nekolikrat :-) zajedli ve vyborne mistni restauraci, kde sice vsechno trvalo hodiny (to jako bez nadsazky), ale jidlo bylo neprekonatelne a za tri chody bez piti jsme nikdy nezaplali vic nez 50-60korun :o) Pisu bez piti, protoze zatimco hlavni jidlo tu sezenete krasne uz i za dvacku (samozrejme v restauraci, na ulici to je jeste mene), stoji kazde pivo pade (a to ho vyrabi v Nepalu). I kdyz neni nad mistni dobroty - Nepalci zrovna nahodou slavili Novy rok a tradicni jidlo k tomuto petidennimu svatku je misa tvarohu. Ve meste mi takovou dvoulitrovou tvarohovou misu (neni to uplne jako nas tvaroh, takze se to da docela dobre snist cele) nabidli za 25 korun. Prosil jsem je, at mi to daji i s misou, ze mam hotel hned za rohem a snim to na pokoji a misu vratim. To jsem byl zase za troubu, misa z palene hliny uz byla v cene :-)

Dalsi den jsme se vydali na obhlidku mesta. Mistni rezbari patri po staleti k nejvyhlasenejsim v celem regionu. Kdyz se stavela Potala, nechal si jich tehdejsi Dalai Lama poslat snad 80 na stavbu stupy. Jsou proste dobri a v celem meste je to videt. Ze dreva je tu ohromna spousta domu a chramu a zaroven tu neni snad kus dreva, ktery by nebyl nejak zdobeny. Proste kdyz je nekde drevena vzpera, tak jedine vyrezavana apod. Cestou po meste jsem jednak objevil ohromnou spoustu nadhernych suvenyru. V Cine me za cely mesic padly do oka jen drevene masky, ktere jsem tam nechal, ale tady bych si vybral neco snad v kazdem druhem kramku. Ceny jsou tady hodne pri zemi, ale ani tak jsem nemel problem utratit docela dost penez. Vanoce budou pestre.

A vubec nejlepsi vec na zaver - jdu si takhle mestem a vidim chlapka kouriciho vodni dymku. Tak se hned ptam, jestli je to nepalska nebo arabska a kdyz rekl, ze nepalska, tak jestli se tu da nekde zakourit. On sice neumel anglicky, ale slecna z vedlejsiho obchodu ano. Za chvili jsem uz sel s touto slecnou a nejakym jinym chlapkem kamsi dolu mezi ulicky mistnich domu. Myslel jsem, ze mi ukazou nejakou kavarnu nebo tak neco a oni me zatim vzali k sobe domu. Sli jsme po schodech nahoru, na tretim patre minuli maly kozi chlivek a vysli na strechu. Vsude se tam suselo obili, v jednom rohu si nekdo myl hlavu a v dalsim sedel takovy starsi dedula a spokojene bafal. Tak jsem si zabafal s nim, ale jen vazne chvilku. Bylo to nejake silne, tak jsem podekoval a sel zase vykupovat mistni kramky. Ale byl to vazne prijemny zazitek.

A nakonec jsme dojeli do KTM. Nikde jsme nevidel vice outdoorovych agentur (pry jich tu je zhruba 300 a myslim, ze to neni vubec prehnany pocet) ani outdoorovych obchodu. Je jich tu vazne nescetne a vsichni prodavaji stejne falesny NorthFace. Za par stovek tady koupite do hor uplne cokoli. Zrovna dneska jsem se dival na soft-fleesovou bundu (samozrejme NorhtFace) a vyvolavaci cena byla 300 korun. To je cloveku vazne hloupe jim pak rikat, ze je to drahe a ze nemate penize a blablabla, abyste se dostali z cenou jeste o realnych 30 procent dolu :o) Prodal jsem dneska kolo, takze mam spoustu penez a bunda bude brzy ma :o) Ted me napada, ze bez kola se na kole jezdi spatne, takze tohle je asi vazne uplny konec meho cykloputovani. Hory cekaji a jsou blizko a jsou nadherne :-)))))))

PS. dalsi fotky z Tibetu a fotky z Nepalu zitra, jde to hrozne pomalu. Ale jde to, jupiii. Muzete mi treba do commentu napsat, jak se vam fotky libi :o)

FOTO III - cesta k prvnim vyhledum na Everest

Prijelo kolo, deti bezi. Tibetska klasika.















Tahle holcicka uz asi hodne dlouho nevidela neco jako hreben nebo vodu :o) Takovych deti je v Tibetu ale uplna vetsina.















Pred kazdym vyjezdem je treba se poradne posilnit. Kdyz to nejde anglicky, vybiram nejradsi primo v kuchyni - tohle, tohle, tohle.. ..a nudle k tomu :-)















Pod sedlem nam byl hej :-) Tady jedeme zrovna mimo hlavni cestu (ta je trochu videt uplne napravo), protoze obcas je cesta mimo proste snazsi nez po vlastni silnici.















Cesta vzhuru je vzdycky dlouha, ohlednuti zpet do udoli ale obcas docela potesi. Tak uz jen jednou tolik a jsme nahore.















A po necem takovem se tu jezdi tak dlouho, co je svet svetem.















Po trech hodinach poctiveho stoupani rychlosti kolem 6km/hod konecne v sedle. Tohle melo tusim kolem 5200m.n.m., nazev ted dohromady nedam.















..docela tam foukalo..















..ale ty vyhledy. Jednoduse - no comment :-)















Vrcholove, teda vlastne sedlove, foto. I pres velky vitr a zimu tentokrat velmi prijemna povinnost. Everest nalevo, Cho Oyu napravo :-)















A doluuuuuuu, tyhle ruzne silnicky/cesticky jsme postupne sjeli. Ani sirokouhlym objektivem jsem je vsechny zachytit nedokazal. Bylo to prijemne klesani, ve kterem vsak Honza pravdepodobne o sutry rozerval plast. Nastesti jsme meli jeden nahradeni a zadny dalsi nas nastesti az do KTM uz nezdradil.

FOTO II - venkov a Shigatse

Gyanze, pohled z pevnosti na stare tibetske mesto a mistni klasterni komplexy















Tohle neni jen tak nejaka ulice - hlavni trida stareho tibetskeho mesta v Gyanze. Volne lezici kravy, susici se jaci trus, bordel, nadhera :-)















A jeste jednou tataz ulice















Ta vrtule se tocila, obili litalo vzduchem a vsude se prasilo - typicke tibetske zne













.

Deti si nas nasly na kazde zastavce

.

Vyznamny a nadherny pancelamuv klasterni komplex v Sigatse. Pancelama je po Dalajlamovi nejvyssi tibetsky duchovni predstavitel a na rozdil od Dalajlamy je tak nejak tolerovan cinskou vladou - pokud nekde v restauraci nebo na hotelu visi fotka "mnicha", je to prevazne Pancelama. Vlastneni fotek Dalajlamy je udajne trestne stihatelne..

.

Shigtaske modlitebni mlynky















A jeden detail klasterni podlahy na zaver

FOTO I - Ze Lhasy na sedlo Karo La

Jsem v Kathmandu a po dvou mesicich trapeni se mi vcera konecne podarilo na bloggera nacist prvni fotku. Dneska bude nasledovat serie mnoha dalsich. Tak at se vam libi :o)


Tak tady to nekde zacalo - do klasteru Ganden jsme sice jeste dojeli autobusem, abychom si zvykli na vyssi vysky, a pri te prilezitosti jsme "obetovali" jakesi bylinky. Horely, vonely a rozhodne nam prinesly spoustu stesti.















A jeste jednou pro ty, kdo se stale ptaji, jak ted vypadam.. ..tak tedy nejak takhle. Ted vlastne jeste o tri tydny zarostlejsi :o)















Povinne posledni foto pred Potalou a vzhuru do sedel..















...o dva dny pozdeji a 1200metru vyse jsme svymi divnymi stroji v sedle Gamba La bavili Tibetany. Za chvili jeden z nich nasedne na me kolo, aby se projel. Trochu jsme se bali, aby se mu nechtelo sjet dolu, ale byl hodny, kolo vratil a paradni sjezd cekal na me.















Takhle vypadal nas druhy kemp vecer..















..takhle rano..















..a tenhle pastyr mel vazne malo zubu :o)















Nekonecne rovne silnice pod sedlem Karo La















Jeden z vas si napsal specialne o fotku me nohy. Tohle jsi sice Miro asi videt nechtel, ale jako demonstrace nizkeho ozonu to, myslim, neni spatne. Treti den na kole, krem UV20. I kdyz mozna jsem se proste jen blbe namazal :-O















A konecne majestatne sedlo Karo La. Podle ruznych zdroju ma od 4980 do 5040 metru. My jsme namerili 5050, mame nejvic :o) Byla tam vazne zima a vazne cily stavebni ruch. Holt 5000 neni pro mistni zadna mira.

Nepalske hranice, jupiiiii :-) - dlouhy dlouhy dlouhy blog :o)

maDlouho jsem premyslel, o cem by mel byt dnesni prispevek, ale protoze posledni dny byly vic nez namahave, bude to opet o me milovane cyklistice. Jak uz nazev napovida, podarilo se nam se dopachtit az na nepalske hranice a zitra rano Tibet opoustime vstric nepalskym udolim, teplu a dobremu jidlu - to, doufame, znamena neco jineho nez nudle, ryze, nudle, ryze, nudle, ryze, nudle.. :-) Abych mistni jidlo neurazil, vse je mozne mit varene nebo smazene, s jakem nebo zeleninou/vajickem. Takze to mame cela 4 ruzna druhy jidel. Na druhou stranu i kdyz si porad objednavame to same, pokazde mame diky koreni neco trochu jineho. Takze tak zle to tady s jidlem vlastne neni. No ale chtel jsem psat o kolech.

.

Ze Sakye, odkud jsem psal posledne, jsme jeste stale po paradni nove silnici zamirili pod prvni sedlo. Cestou na nas opet pokrikovaly mistni deti, kterych jsme postupne zacinali mit tak akorat dost. Zastavky ve vesnicich jsme postupne zkracovali az na rekordnich 30 vterin, coz je tak akorat na to vytahnout fotak, udelat fotku a nedat prilis moc detem sanci se prilis moc priblizit. Jednou jsem zastavil na dele a hned to malem odnesla ma smradlava ponozka, ktera se zrovna susila na brasnach po ne zrovna uspesne projetem brodu. Nastesti se ji ale podarilo zachranit a zlodej plachl s prazdnou :-) Ne vazne, ty deti jsou tu hrozne smutne, protoze jim je treba pet let a v jednom momentu reknou hello a hned v druhem natahnou ruku a reknou money. A takovych neni vubec malo. To jsem jeste nikde nevidel. Stejne tak obcas zastavuji dospeli sve povozy a zebraji temer o cokoli. Vrcholne cislo bylo, kdyz jsme se ptali jedne zeny na cestu.. ..je to tamhle, money. Jenze my nastesti vsichni verime, ze zebrotou se ze sve situace nevylizou..

.

Chtel jsem psat o kolech. Takze dojeli jsme pod prvni z nasich ctyr petkovych sedel naplanovanych do ctyr dnu, postavili stany u prazdnych kamenych ohrad pro kozy, ktere nam prisly jako bezvadny vetrny stit, a zacali si varit mistni nudlove polevky. Ono kdyz clovek stanuje, tak tu muze koupit vlastne jen nudlovky nebo susenky. Vitaminy ani pecivo nehledejte. Jak to tak chodi, asi hodinu po nasem prijezdu vykoukl za horizontem baca a asi za dalsi hodinku se zacali vsemi stranemi a srazy ritit dolu k ohradam kozy a ovce. Nakonec zustali par desitek metru od nasich stanu a byly tak civilizovane, ze nam ani nic neukusovali. Rano jsme pak spatrili i bacu, jak prakem a kameny doslova sestreluje ze skal a prikrych srazu zbyle kozy, kterym se na noc nechtelo dolu. Byl vazne docela presny, takze jsme byli radi, ze jsme s nim za dobro, snedli dalsi nudlovku, nasedli na kola a vyrazili vzhuru. Jinak kozy strelbu prezily vsechny, prestoze par dostalo primy zasah :-)

.

Prvni sedlo bylo uplne v pohode. Snad proto, ze jsme se uz pred tyden pohybovali ve vysce kolem 4000 a vyse i proto, ze se jelo stale jeste po silnici a foukal nam proti stale jeste snesitelny vitr. Nahore jsme vstoupili do Narodniho parku Mt. Everestu a protoze tam byla vazne strasna kosa, mazali jsme rychle dolu. Tedy plan byl mazat rychle dolu, ale foukal neskutecne odporny vitr, takze sjet dolu nebylo o moc prijemnejsi nez vyjet nahoru. Cestou jsme navic opustili asfalt a vstoupili do kraje sotoliny, ze ktereho jsme az na hranice zatim nevyjeli. Cestu nam dale zprijemnovaly vsudypritomne offroady, ktere vas miji vazne rychle, vazne bezohledne blizko a vazne hodne hodne hodne moc prasi a jsou tak mile, ze vam vzdycky pet metru za zadkem pekne jasne zatroubi (asi abyste se na ten prichazejici naval prachu mohli pripravit). Sjezd byl zkratka zuzo. Odmenou nam ale za to byl prvni vyhled na jasny Everest, sice jeste stale v dalce, ale byl tam :o)

.

Dalsi den byl vubec nejlepsi, myslim, ze pro vsechny. Rano jsme hodinku jeli po docela rozumne ceste kolem nadherne nasvicenych hor, az jsme se dostali pod dalsi sedlo. To jsme zpusobem prevod 1-2 nebo 1-1 a rychlosti 6km/hod za krasne tri hodky zdolali. Prvni byl nahore Slavek a schvalne za naspem cekal par metru pod sedlem, az dojedeme i my. Toto sedlo (ted si trestuhodne nevzpominam na nazev) totiz skyta pry jeden vubec z nejhezcich vyhledu na Himalaje. Vkrocili jsme do nej vsichni spolecne ve velke unave a v jeste vetsim ocekavani. Delal jsem si alibi, ze tam treba nic nebude, ze mraky k vysokym horam proste patri a ze je navic uz pozde odpoledne a ze to tak zkratka ma asi byt. No a kdyz jsme prekrocili sedlo, bylo vsechno jinak - proste byly tam :-) Everest a Cho Oyu jako na dlani, na chvili nam mraky odkryly i Makalu, Lhotse zustala skryta, ale to vubec nevadilo. Proste byly tam v cele sve nadhere a my jsme z toho byli vsichni naprosto namekko. Ono se to spatne popisuje, ale po tech stovkach kilometru bolavych zadku ze sedel, prachu od aut, nudli ve vousech ve vyjezdech (to vam je vazne vsechno jedno, at to zni jakkoli hrozne), zime v nocnich stanech, unave po vyjezdech do sedel a sjezdech v protivetru.. ..proste po tom vsem tam ty hory byly a vsichni jsme to meli jako jeden z nejsilnejsich cestovatelskych zazitku vubec. Byl tam jeden borec, co tam vyjel autem a fotil se tam s rukama nad hlavou, jako by prave udelal svetovy rekord na stovce muzu. Takze i pro nej to muselo byt silne, ale pro nas diky nasi unave stokrat vic.. Ja jsem si dokonce rekl, ze kdyz uz neuvidim z Himalaji nic, tak tohle mi vic nez stacilo. Nasledoval asi 25km sjezdu bez vetru, uzasne. Skoda jen, ze Honza pri nem rozparal plast, takze jsme prisli o rezervu a dal jezdime bez ni. Snad to vydrzi bez dalsiho defektu az do Kathmandu.

.

Vyjezd do zakladniho tabora Mt. Everestu vypadal podle profilu naprosto krasne (asi 40km a jen cca 600 vyskovych metru). Bohuzel kvalita cesty udelala z vyjezdu pro me naproste peklo a oddelala me na dalsi tri dny. Pro vasi predstavu - vemte 40km silnice s rozumnym sklonem, na kazdych 25-50cm namontujte jeden silnicni retarder s ostrym vrcholem a mezi toto pohazejte kameny. Vysledek stoji vazne za to a ja jsem za celych 40km nenasel zbran ani zpusob, jak po tomto jet. Proste hrbol, dira, hrbol, dira, hrbol.. ..pekne nepravidelne, nekde mensi nekde vetsi a jet se po tom podle me zkratka neda. Tento mimoradny prirodni ukaz vznika na mistnich silnicich pusobenim offroadu - nechapu sice jak, ale tyto auta dokazi do sotoliny jisteho druhu (zrovna takova je bohuzel pod Everestem) vyjet svymi tlumici roletu, kterou proklinam jeste dnes. Vyjezd na Everest skoncil tak, ze Honza dojela autem a ja s Luborem jsme posledni tri nebo ctyry kilometry sproste vytlacili. To jsme byli u klastera Rombuk (5000m.) a do Base campu (5200m.) zbyvalo 8km, ktere jsme jeste vice sproste dojeli konskym povozem. My uz jsme dal vazne jet nedokazali. Samotny Everest se nejlepe charakterizuje jednim slovem - komerce. Tedy komerce kam oko dohledne. Vyhledy jsou sice fantasticke a my je meli navic opet uplne ciste, ale vubec nam nevadilo, ze jsme hned druhy den rano prchli pryc vstric dalsimu petkovemu sedlu.

.

Vyjezd byl opepren spoustou brodu, ktere jsem se konecne naucil jezdit. Rano jsem zkousel jeden prekonat pesmo a skoncilo to tou mokrou ponozkou, kterou se mi o kus dal pokusili zcizit deti. Zdeptany vetrem a vysileny zazitkem z Everestu, tlacil jsem kolo dlouhe kilometry. Jak rekl Honza - je dobre si uvedomit, ze kazde sedlo, nehlede na vysku a delku, se da vytlacit. Ctvrte sedlo pred 5000 behem ctyrech dnu se ukazalo byt zkratka uz prilis. Slavek jel, zbytek tlacil az dotlacil. Byla to etapa spise presunovaci, ale za to nekonecny a misty docela technicky sjezd byl naprosto paradni. Dojezd do mesta Dingri byl o 10km delsi, nez jsme si mysleli a opet po neskutecne hnusne ceste. V pul osme jsme konecne dorazili k hotelu a bylo to tak akorat. Byl jsem zcela presvedcen, ze jestli dalsi den jedeme po stejne ceste, jedu autem, at to stoji co to stoji. Myslim, ze na kole snesu hodne, ale kdyz dostavate dvakrat za vterinu do patere ranu od sutru, ktere neni vyhnuti, a jedete takhle hodinu, tak je toho docela dost. Vecer byly tusim super nudle a vlazna spracha, to je cloveku hned lepe :o)

.

Jejda to je uz nejaky dlouhy blog. Ony ty posledni dny byly vazne intenzivni. Silnice dalsiho dne byla nastesti docela slusna sotolina s malym prevysenim, takze auto se nekonalo a jelo se na kolech :o) Po trech dnech jsem konecne zregeneroval Everest a vecer jsme prijeli do jakesi vesnice, kde jsme se ubytovali v pokoji se zemitou podlahou v hotylku se super hospodou. Kdyz jsme rano odjizdeli, uvedomil jsem si, ze jsem se od mista, kam jsem vecer dal kolo nevzdalil na vic nez 20metru. A uplne mi to stacilo, protoze do hospody se sedla snad cela vesnice a byl to nas vubec nejprijemnejsi vecer. Kdyz jsem u hospody - pivo se tu pije z panakovych sklenic a mistnim starousedlikum takove sklenice neustale dolevaji neunavne servirky. A kdyz je takovy starousedlik opravdu stary, tak mu mlada slecna sklenici nejen naleje, ale i mu ji da primo do ruky. Pozorovali jsme tyto ritualy a uzasem a s povzdechem nad osudem techto holek (muzi se v restauracich vetsinou jenom modli nebo koukaji, zda holky dobre pracuji), ale asi stale lepsi byt v restauraci nez s jakem na poli nebo s lopatou u silnice (cestarek je tady vazne dost).

.

Posledni petkove sedlo a jsme zdolali v protivetru, ale velmi radi, protoze bylo zkratka posledni. Nahore jsme rozvesili modlitebni praporky a vrhli se vstric ocekavanemu 110km sjezdu k nepalskym hranicim. Cekalo nas jeste 30km a pak nocleh pod strechou (v noci tady umi byt vazne sakra zima). Prvni kilometry byly krasne a hory v podvecernim slunci kouzelne, takze fotaky jely jedna basen. S pribyvajicimi kilometry vsak silil vitra a poslednich deset jsme absolvovali v jizde v haku, z kopce, za mohutneho slapani a v rychlosti 11-12km/hod. Tak takovy sjezd jsme vazne necekali. Vysnena strecha mela byt na kilometru 63, jenze tam bylo tak akorat prd. Kdyz uz jsme se smirovali s tim, ze budeme bivakovat (= a mrznout, doslova), tak kolem nas prosel jakysi kluk a po chvilce hovoru se Slavkem si nas vedl kamsi k sobe do chajdy, ze tam muzeme spat a ze nam daji i najist.

.

Dostali jsme mistni tsampu - vazne nevim, jak se to pise, ale je to mouka smichana s cukrem a maslovym (jacim) cajem. Je to dokonaly tlamolep a me to docela chutna. Mistni to jedi neustale, protoze nic levnejsiho nesezenou. Pak nam jeste uvarili par brambor, v hrnciri rozbili nekolik solnych krystalu na sypkou sul a my si vazne chutnali. Brambory jsem nemel ani nepamatuji a tohle jednoduche jidlo mi prislo naramne k chuti. Spali jsme na nechutne spinavych kobercich, na ktere jsme radsi natahli nase karimatky a i spacaky prisli naramne vhod. Vsechno bylo tak spinave, ze jsme se ani neprevlikali z cyklistickeho. Drsne podminky jsou drsne podminky :o) Spali jsme uvnitr, byl jsem nabaleny a k ranu mi byla zima. To bych se teda rad videl venku.

.

Rano jsme dali bacovi nejake penize a vyrazili do bileho kraje. Ono nam v noci normalne napadl prvni snih. Sice jen trochu, ale napadl a prvni kilometry byly vazne ledove. Zmrzle prsty na rukou a cela chodidla jsme meli vsichni. V prvnim meste jsme si dali domaci nudlovku a asi po dvou hodinach konecne roztali. To uz zbyvalo jen 30km sjezdu kanonem k nepalskym hranicim. Spadli jsme pod 4000m. (ted jsme 2300m) a vsude zacaly rust stromy a kere a vzduch zacal vonet, bylo teplo.. :o))) Dokonce i muj batoh, ktery jel ze Lhasy na hranice autem, se po kratkych peripetiich nasel, takze jsem cely, mam vsechno a hlavne mame vsichni spoutu skvelych zazitku. Proste projet Tibet na kolech, to neni jen tak. Ale stoji to rozhodne za to :o)

.

.

PS. Nepal ma nejen uzasny casovy posun (tusim 5:45 nebo oproti SEC), ale take mimoradne originalni frekvence mobilnich telefonu, ktere si s temi evropskymi nerozumi. Takze mi prosim nepiste SMS, az do 16. listopadu mi stejne nedojdou. Ale muzete zkusit mail :o) Jinak za necely tyden jsem v Kathmandu a pak sem zkusim zase dat nejake foto - jiny kraj, jiny mrav. Treba se to konecne zase podari.

Tibet na kole II.

Posledne jsem psal hodne o jezdeni, coz zkusim tentokrat vynechat. Dalsi dny z Gyanze byly totiz na jezdeni uplne krasne - jestlize poslednich 90km pred Gyanze bylo staveniste, tak dalsich 250km je uz vsude novy asfalt. Jaka skvela zmena. Ne ze bych mel neco proti sotoline, ale asfalt minimalne neprasi, kdyz se kolem vas prozene kolona Land Cruiseru s beznymi turisty. A nakonec i ty km na asfaltu ubihaji rychleji, takze neni problem ujet 95km z Gyanze do Shigatze za jeden den.
.
Cela cesta byla navic po rovine a mezi poli, kde zrovna probihaly zne. Byla to naprosta pohadka, cas se zastavil a vratil se o 50 a vice let zpatky. Kazda rodinka ma sve male policko a vsechno se dela rucne a za pomoci zvirat, velky traktor jsem tu na 100km videl jeden. Bylo tu sice par malych trakturku, ale ty se vyuzivaji prevazne k vytvareni vetru - to se na motor natahne dalsi trmen a na ten se zapoji vetrak. V takovem vetru pak mistni vydlemi vyhazuji castecene zpracovane obili do vzduchu a asi oddeluji zrna od zbytku. Nic lepsiho me nad tim zatim nenapadlo. Prasi to ale pekelne, takze vsichni maji moderne rousky.
.
Pole a zne jsme neopustili po dalsi tri dny. Pohybujeme se totiz stale kolem nadmorske vysky 4000m.n.m., takze pomerne nizko :-) Idealni misto pro mistni zemedelce. A kdyz zne skonci, nazenou mistni na pole jaky a kravy, aby spasly, co zbylo. To vsechno v zaprasenych udoli pod docela peknymi horami. Proste nadhera.
.
Minule jsem psal, ze pro mistni jsme hodne velkou raritou a plati to porad - kamkoli prijedeme, vsude vzbuzujeme ohromny zajem mistnich, a jsme tak Tibetanum o moc blize nez turiste ve velkych autech.. Kdykoli projedeme kolem vesnice nebo poli, hned za nami vybihaji deti a kdyby mel clovek pocitat, kolikrat rekne denne hello, tak by se upocital. Slovo hello beru take jako indikator sve unavy, protoze jsem zjistil, ze s pribivajicimi kilometry je nam stale tezsi a tezsi mistni zdravit.
.
Tibet je vazne paradni misto, ale uz jen na vesnicich. Ve mestech vetsinou z puvodni kultury zbylo jen par ulicek stareho mesta a zbytek je architektonicky velmi nevkusne vypodoben do cinskeho stylu, ktery do puvodniho tibetskeho zapadne jak pest na oko. Cina kolonizuje a velmi se ji to dari. Krom novych asfaltovych silnic potkavame i spoustu novych a zatim prazdnych prosklenych hotelu, ale dlouho uz jiste prazdne nebudou. S pribyvajicim turismem se bohuzel meni i samotni Tibetane. Vyfotit si nekoho, aniz by za to chtel penize zacina byt pomalu bojovym ukolem dne.
.
Bohuzel nejcasteji chteji penize uplne male deti. No ale nastesti jeste ne vsude, proste je treba vypadnou z mest nekam na venkov a tam je zatim stale jeste docela dobre. I kdyz na druhou stranu na venkove se zase krade, takze si take nevyberete. Deti ve vas asi vidi bohatstvi a nevahaji si vzit. Me takhle zmizel satek a malem i pumpicka a cerne bryle, ktere se ale nastesti podarilo mezi detmi najit. Lubor prisel o svetlo a Honza o Pepsi a cokoladu. Berou proste vsechno, co neni schovane v brasnach :-(
.
Ale byli jsme i na vesnici, kde na nas deti jenom koukali, jak jime susenky, a dokud jsme jim sami nenabidli, tak si nevzali. Takze ne vsude je to zle, chce to hledat a clovek najde :-)
.
Posledni dny jsme meli spise odpocinkove - jezdili jsme sice mezi 70-90km denne, ale po silnicich a az na jeden den s minimalnim prevysenim. Mozna se to zda trochu vic, ale aspon se zacinam citit docela rozjezdene na dny dalsi - pokud to vsechno zvladnem, tak pujdeme behem cca jednoho tydne 4x pres pet tisic. Navic jsme meli planovany odpocinkovy den ve meste Shigatse, ktery jsme zrusili, protoze tam krom betonoveho hradu byl jenom nadherny klaster, ktery jsme zvladli za dopoledne. Takze mame den k dobru a muzeme odpocivat. A ted uz hura do Base Campu Mt. Everestu :o)
.
Vlastne jeste ne - normalne vcera v jednom kopci nas predjel jeden z dalsich Land Cruiseru a za chvili uz stali na silnici vyskladani Japonci s fotakem namirenym primo proti nam. Pak si nas tocili na kameru jeste primo za jizdy. Vazne blazni. To jsem zvedavy, co s nami budou delat pozitri v 5220 :-)

Tibet na kole I.

Pokud nekdo dokaze zaujmout Tibetany vic nez normalne chlupaty Evropan, pak je to vousaty Evropan. A pokud nekdo dokaze zaujmaout vic nez vousaty Evropan, tak je to vousac s helmou na kole jako jsem ted ja, Slavek a Lubor. I kdyz clovek nezaujme jenom Tibetany, stredem zajmu jsme byli i u normalnich turistu - na namesti ve Lhase jsme si chteli udelat fotku "pred jizdou" a hned si nas fotili Japonci a dalsi blazni. Bych chtel vedet, jestli pak doma vypravi "to jsou ti Cesi na kole". Pravda je, ze na kole tady moc lidi nejezdi. Zatim jsme potkali jen jednu partu, ale jela proti nam a jeste za podpory auta - suchari :-)

.

My jsme tedy zacali v utery ve Lhase se smelym cilem dojet behem tri tydnu do Kathmandu. Jedeme pekne na tezko, coz znamena vsechno sebou. Kolik je "na tezko" na kila, to radsi vedet snad ani nechci, ale je to docela dost. Prvni den jsme si na rozjeti dali ze Lhasy 85km po rovine a ja jsem vazne netusil, jestli nas chce Slavek oddelat uz prvni den nebo to mysli vazne. Cestou jsme si zacali uvedomovat, jak skvele je tu jezdit na kole, protoze opravdu kazdy vesnican a skoro kazdy ridic vas tu zdravi, vyhledy na hory jsou fantasticke a jezdit po rovine je tu proste fajn. Nakonec jsme tech 85km nejak dali, ale poslednich 5km bylo vubec nejlepsich - nekde jsem pichnul a uz jsem nechtel menit dusi, takze jsem vzdycky napumpoval, naskocil, ujel jeden km a znova.. ..takhle jsem dojel az k brehu Brahmaputry, kde jsme kempovali kdesi v kerich a polich na uplne genialnim miste. Vicemene okamzite za nami pribehli dva mali kluci z blizke vesnice a zacali vsechno studovat a pomahat nam s vymenou dusi (defekt mel i Honza). Nakonec to byl trn a nebyl jen jeden - kdo z vas dokazal na 5-ti km udelat do duse 7 der??? :-D Spali jsme v 3600 jako ve Lhase, coz jsme uz umeli, takze noc byla uplne v pohode.

.

Dalsi den nas cekal asi vubec nejtezsi vyjezd za cele tri tydny - od Brahmaputry do sedla Gamba La, ktere ma bez par metru 4800. Prvnich 25 km bylo tedy jenom do kopce, ktery nebyl ani tak prudky jako dlouhy. Zpetne mi snad ani nevadila tak nadmorska vyska jako ta delka. Zacali jsme pekne "z ostra" kolem 9-10 km/hod, ale jak cas ubihal, tak nase rychlost klesala a temer celou druhou polovinu jsme jeli uz jen na moral kolem 6-7 km/hod, no spis k tem sesti. Asi od 17km jsem si vsichni staveli na kratkou pauzu snad kazdy druhy kilak, vetsinou i driv. Nakonec jsme se ale vsichni na to sedlo za 4-5 hodin dopachtili a nahore si nas opet vyfotili nejaci Australani a dalsi turiste, co tam jako kazdy vyjeli autem. A pak uz nas cekal kratky ale paradni peti kilometrovy sjezd k posvatnemu jezeru Jamdrok. Ujeli jsme jeste asi 20km a zakempili u jezera v 4400. Vecer kolem nas probehlo par koni, rano stado krav, ale jedinou ujmu nam zpusobili az pastevci, kteri ze Slavka vylakali jeho PETku. Vazne tady nemuzete nikomu udelat vetsi radost, nez mu darovat prazdnou PET lahev. Super byla noc - jezero bylo vecer dost kalne a moc nas nebavilo filtrovat, chlorovat a dechlorovat vodu, takze jsme nikdo dost nepili. Tohle odnesl nejvice Slavek, ale nespalo se dobre asi nikomu. Ja se vzbudil a byla jeste tma a uz se mi vazne nechtelo ani trochu spat. Rikam si, ze bude tak pet rano, mozna uz sest - mrknu na hodinky a tam 01.00. To bylo vazne prekvapko, zbytek noci jsem se uz jen stridave probouzel a zase usinal.

.

Ve ctvrtek jsme meli zregenerovat a jet pouze 60km vicemene podel jezera Jamdrok. Nejakym prijemnym nedopatrenim jsme nasli na jezere hraz, po ktere jsme prejeli a ktera zpusobila to, ze nam vecer tachometry ukazovali jen 40km. Behem techto 40-ti km jsme fotili snad na kazdem rohu - jezera, kopce a v dalce vysoke bile hory, ktere asi nikdo nikdy neslezl. Zatim meli jenom 6-7 tisic, osmicky prijdou az podeji, ale byly naprosto nadherne. Take byla uplne modra obloha, protoze mame zatim trochu divne pocasi - stale hezky a velmi teplo - vetsinou jezdim oblecen jak u nas v nejvetsim lete. Asi na 25km jsme sjeli z asfaltu a pomalu se blizili k nasi nocni mure - na dalsich 90km cesty Cinani staveji novou silnici a cesta misty pripomina tankodrom a misty kamenolom, ale rozhodne nikde nic jako normalni silnici. Ale to jsme jeste nevedeli.

.

Zatim jsme v prekvapive naproste pohode vyjeli do 4800, kde jsme zakempili, a uzivali si odpoledni slunicko - v sest vecer (hodinu pred zapadem slunce) teplomer ve stanu stale jeste ukazoval 23stupnu. Po zapadu slunce sla teplota hrozne rychle dolu (rano az na 3 stupne), takze uz kolem devate jsme radsi usinali. Noc byla neskutecne dlouha - nadmorska vyska nebyl problem, protoze jsem do sebe za posledni den nasoukal aspon 8 litru tekutin. Problem byl stejny jako predeslou noc - probudil jsem se naprosto vyspaly a hodinky ukazovali tentokrat 00.05. Lubor to mel uplne stejne. Moc jsme toho tentokrat nenaspali.

.

Patek byl zatim dnem D - dopoledne jsme za dve hodiny ujeli zbylych 15km do sedla Karo La, ktere bylo s 5040m zatim mym vubec nejvyssim. Hned od prvnich metru se mi jelo tezko, coz jsem nechapal, protoze den pred tim jsme na stejne misto dojeli vazne uplne v pohode. Ja te nadmorske vysce nerozumim. I tady to ostatni meli stejne. Opet jsme dojizdeli na moral a poslednich 5km bylo zatim vubec nejtezsich. Rikal jsem si, jaka to bude uleva nahore a jake tam budou vyhledy a ze to trapeni za to proste stoji. V sedle jsme ale nasli jen rusne staveniste a zimu a rychle jsme ho opustili. 40km smerem dolu znelo moc dobre :-) Ze sedla jsme chteli ujet jeste 75km do mesta Gyanze a tam si dat dnes odpocinkovy den. Nejhezci useky byly na ciste prasne sotoline, horsi na prasnem "tankodromu" a nejhorsi v "kamenolomech". Cinane toho dne dostali spoustu privlastku z nichz ti slusnejsi byly debilove a hovada. Ale techto slusnejsich moc nebylo. Stavelo se proste vsude a i kdyz jel clovek z kopce, jel pomalu a neustale se bal, kde prorazi dusi nebo prorizne plast o ostry kamen. Zazrakem se to nikomu nepodarilo, coz nechapu jeste dnes.

.

Projizdeli jsme ruznymi vesnicemi, kde bylo spousta malych deti - vsechny umely trochu anglicky a vsechny chtely penize :-( Ostatni veci podel trasy nikdo nevnimal, protoze jsme jeli vazne hodne na doraz. Nakonec jsme soucasne se zapadem slunce dojeli do Gyanze, kde jsme se ubytovali v super hotelu a kde nam je dobre jeste dnes. Divil jsem se, ze nas vubec ubytovali, protoze jsme byli od prachu spinavy od hlavy az k pate. Vsak oni si toho vsimli take a nez jsme sli na pokoje, pekne nam opraseli brasny. Na nas si netroufli, ale take by nam to neuskodilo. No a jak vidim Tibet? Drsny, pusty a neskutecne nadherny. A s bajecne usmevavymi lidmi a spinvymi detmi :-)

Lhasa

Posledni dny byly trochu hekticke. Az to skoro vypadalo, ze sednu na kolo a na blog ani nedojde. Nevim, jak dlouho se mi tu dnes podari psat, protoze uz zitra rano vyrazime na kola a mam jeste par restu :o) Tak tedy - me tibetske dobrodruzstvi zacalo minuly patek v Pekingu, kde jsem se vcelku bez problemu pripojil k Slavkovi, Honzovi a Luborovi, s kterymi tu ted mesic budeme jezdit. Setkani jsme vecer oslavili nad pekingskou kachnou, ktera me zaujala asi tak, jako me muze zaujmout vykrmena tucna kachna. Proste zadny zazrak :-)

V sobotu rano jsme se presunuli na letiste kde nam neuveritelne vzali vsechna zavazadla, aniz bychom museli platit nadvahu. A to nas Slavek strasil, ze loni tu musela skupina uplacet lidi na prepazkach, aby jim kola vubec byli ochotni nalozit. Tohle vazne vyslo, stejne jako nasledny skoro 4-hodinovy let do Lhasy. Vysedli jsme tedy nekde kolem nadmorske vysky 3600 metru a nejdrive jsem si rikal, ze je to docela v pohode, ale nakonec to znat preci jen bylo. Divne je, ze 3 tydny zpatky na Emei jsem v 3100 metru bral schody po dvou a tady to bylo jen o 500 vys a schody po dvou by prvni dva dny vubec nepripadaly v uvahu. Postupna aklimatizace na Emei asi udelala sve, tohle jsem vazne necekal. Jinak po rovine se mi tu chodilo po meste vcelku normalne, sem tam se clovek sice musel trochu vic nadechnout, ale jinak vazne oki. Na druhou stranu bydlime ve druhem patre, coz bylo tak akorat, vynaseni kol do tretiho patra bychom uz asi nedali :-)

Tak jeste neco k aklimatizaci - pijeme vodu o sto sest, abychom se poradne zavodnili, ale i tak jsem byl prvni noc porad vzhuru. Nastesti jen prvni, vcera se uz spalo uplne dobre a dneska bych si pomalu troufnul i rychleji do schodu :o) Za to nas pruvodce Slavek byl jedinym, ktereho vyska sejmula. Ale po dvou dnech je i on uz docela hodne v pohode, takze nasemu zitrejsimu odjezdu z mesta na kolech uz snad vazne nic nebrani. Dneska jsme se v ramci aklimatizace vyvezli autem do 4300 na klaster v Gandenu a citil jsem se tam rozhodne lepe nez prvni den po priletu. Coz je dobre znameni, protoze hned pozitri nas ceka sedlo jen tesne pod 4800 a popozitri neco podobneho. A kdyz to prezijem, tak pak uz to bude jenom dobre :-) Na nasi trase s pracovnim nazvem "maximalisticka verze" sice oproti lonsku pribyly tri petitisisova sedla, ale az v druhe pulce naseho pobytu, takze to uz snad pujde. A kdo vi, treba tam ani nedojedeme. I kdyz tibetsky Everest Base Camp by me vazne lakal :o) Bezvadny je i to, ze muj batoh spolu se zbytecnym harampadim pojede autem na nepalske hranice. Usetrim tak kolem deseti kilo, coz je vazne prijemna zmena puvodniho planu..

Tibet. Sem jsem se vazne strasne strasne moc tesil. Prvni hodiny me naprosto uchvatili, kam se hrabe cela Cina. Ulicky stareho mesta Lhasy plne nescetneho mnozstvi poutniku jsou neco nepopsatelneho. Spousta poutniku jsou navic mladi lide, takze se zda, ze Tibet si svou kulturu stale uchovava. Tedy aspon nekde. I kdyz Cina se samozrejme snazi vsemocne Tibet "modernizovat" - zrovna vcera byla v televizi skladan obdiv nove zeleznici, kterou do Tibetu nyni muze proudit 2500 lidi denne. Ale nebojte, nove spoje pry budou rychle nasledovat, takze tohle cislo jeste brzy naroste :-( Uz v Pekingu jsme potkal Cinanku, ktera timto vlakem chtela jet na dovolenou do Lhasy. Jako by tu uz turistu nebylo tak dost - tak treba sehnat povoleni na vstup do Potaly neni vubec jen tak. Nam to vyrizovala agentura a povoleni melo 4 listy a bylo vystaveno na jmeno. U vchodu pak kontroluji pasy, aby se tam nahodou nedostal nekdo jiny. Nejhorsi je pak to, ze do Potaly proudi tolik turistu, ze se cinska vlada rozhodla omezit dobu pobytu uvnitr tohoto sidla na pouhou jednu hodinu (za kterou si samozrejem tucne zaplatite).

I kdyz aspon i ta hodina je dobra - Potala je proste jedinecna - nektere mistnosti jsou skromne, ale pritom utulne. Dalajlamum se tam muselo zit a meditovat vazne prijemne. Na druhou stranu mistni kaple a hrobky byvalych Dalajlamu jsou tak bohate zdobene, ze az nechapu, kde na to vsechno mnisi vzali. Tak treba hrobka kazdeho z Dalajlamu je tvorena vetsinou 500 kilogramy ryziho zlata. Ale byla tam i jedna, kde bylo zlata 3,5 tuny. Toto je samozrejme dopleno nespoctem drahych kamenu a vzacnych artefaktu a cele to pusobi proste uzasne. Stale nechapu, ze to tam Cinani v pri sve brutalni invazi v roce 1959 nechali. Jinak uvnitr se nikde nesmi fotit a na praveho mnicha clovek take moc nenarazi - to spis na Cinana prevleceneho za mnicha, ktery si nekde v koutu hraje se svym novym mobilem a Potala je mu docela ukradena. Stejni "mnisi" jsou i v Dalajlamove Letnim palaci, ktery je sice hezky, ale atmosferu ma nula nula prd.

Mozna to vidim tak kriticky, protoze vubec prvni navstivena pamatka tady v Tibetu byk klaster Sera, kde stale ziji mnisi, kam se stale chodi modlit mistni lide a kde je proste naramna atmosfera. Nejsem verici a ostatni take ne, ale tohle misto nas naprosto ucarovalo. Ted se tesime, az zitra rano slapnem do pedalu a pomalu se zacnem blizit dalsim klasterum, jako byla Sera. Pryc od Cinanu :-) Docela dobry vtip jsem si udelal, kdyz jsem montoval kolo - mel jsem stahnute kliky z konusu a nevim proc, namontoval jsem si je do praveho uhlu. S tim by se vazne asi moc dobre nejelo. Nastesti meli hned v prnim cykloobchode stahovak a uz mam kliky nudne v jedne rovine :-) Takze zitra prvnich 80km po rovine, po zitri snad prejedeme to hrozne sedlo a popozitri dalsi sedlo. Vsechny tyhle dny spime ve stanech, takze internet zcela jiste nebude. Vlastne ani nevim, kdy nejaky pocitac zase uvidim ,ale jestli to prijde, tak zase neco hned napisu..