Final post
Vážně vážně vážně upřednostňuji osobní setkání v čajovnách, ale Aleš má ve svém komentáři asi pravdu, že by se slušelo tento blog nějak uzavřít. Říkáme všude dobře, doma nejlépe a mám pocit (a zdaleka ne sám), že nikoho by cestování nebavilo, kdyby se neměl kam vracet. Ale ještě víc bych rád zdůraznil „všude dobře“, protože mám vážně čím dál víc pocit, že vyjma zemí, kde se zrovna válčí, je dobře opravdu všude.
Docela se bavím, když čtu komentáře u prvního postu, které často zněly Štrúdle / Jablko ty jsi se zbláznil / to nepřežiješ / moc bych se divil, kdyby ses vrátil celý atd. No a vidíte - pokud jsem si nepřivezl nějakou nemoc, tak jsem za celou dobu vážně neměl jediný větší problém. V Pekingu jsem potkal jednoho Belgičana, který se za rok chystá dělat antropologický výzkum na severu Afghánistánu. Nejdřív jsem si říkal pane Bože a pak si uvědomil, že o této oblasti vůbec nic nevím a že to tam vážně může být při respektování určitých pravidel z hlediska bezpečnosti úplně v pohodě jako všude jinde. Jenže my v Evropě máme většinou Afghánistán spojen se slovem válka, ve skutečnosti o něm nic nevíme a nikdy tam nepojedeme. A myslím, že stejné je to s většinou zemí od Slovenska na východ. Prostě hodní lidé jsou všude. Sem tam člověk samozřejmě narazí i na obyčejného šmejda, ale normálních hodných lidí je všude mnohem víc. Takže nejspíš stačí jen otevřít oči, vydělat peníze a vyrazit :-)
A zase jsem zkoušel psát něco o Africe a skončilo to jako obvykle – půl stránky a delete. Takže už jen pár bodů:
Místem, které mě oproti očekávání nejvíce příjemně překvapilo byla Moskva. Moc jsem si od ní nesliboval a ono je tam tolik věcí k vidění :-)
Místem, kam bych se už vracet nemusel byla Shanghai, ale já města celkově moc nemusím, třeba je to jen tím.
Za to bych se rád jednou vrátil za přírodou, lidmi a rybami :-) na Bajkal (ale už ne vlakem) a také do Chengdu, kde mají stovky báječných čajoven a prý nejpohodovější lidi z celé Číny.
V Tibetu jsem si opět potvrdil, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla kola. Nikde jsem neměl k lidem tak blízko jako tam na náhorních plošinách a v Nepálu.
Když už člověk nemá kolo, měl by mít aspoň vousy. Nevím proč, ale pro místní lidi jste rázem mnohem zajímavější. Holky sorry :-D
Himaláje jsou sice jenom jedny, ale samota na hřebenech českých a slovenských hor má rozhodně také něco do sebe.
Možná se budu někde opakovat, ale snad to zvládnete:
Kromě nějakých hodně vysokých hor bych už rozhodně nechtěl nikam jet s cestovkou, kterou jsem využil jen proto, že se v Tibetu oficiálně nesmíte pohybovat sami.
Teď už vím, že v Tibetu se dá docela dobře pohybovat i bez permitů. V Pekingu jsem potkal jednoho kluka, který byl v Tibetu 8 týdnů zcela ilegálně pohybující se v méně turistických oblastech. 5x ho kontrolovala policie - 4x měli radost, že tam vůbec mají nějakého cizince a jednou dostal pokutu 150 korun :-)
Dostat se individuálně do Lhasy je dneska daleko lehčí než si koupit v Číně čokoládu – tím jsem vážně trpěl, ale Čínani na tom už pracují a vyrábějí ilegální Snickers. Teď ho jen rozšířit do více obchodů :)
Nevzdělanost zabíjí – tak třeba v Himalájích někteří lidé kácí stromy na otop přímo nad vlastními domy, a vytváří si tak krásné lavinové svahy.
V Africe si pro změnu Keňané rádi a často stěžují na globální oteplování a současně pálí v kamnech veškeré odpadky včetně baterií a podobných dobrot.
A jsem zase u té Afriky. Prostě to chce vzdělání, vzdělání, vzdělání a já tady asi končím.
Určitě budu rád když mi napíšete na mail (petr.jablonsky@seznam) a ještě radši vás uvidím někde u čaje, ale to už se asi po sté opakuji. A doufám, že někdy příště nás pojede víc :-D
posted by Jablecnak @ 4:32 odp.
